Rozbitej jak Varšava

Ne, nebudu psát o tom, jak sem se někde ožral tak, abych řekl, že sem byl rozbitej jak Varšava. Chci psát o své cestě do Varšavy na BEA Dev2Dev konferenci. Cestu zahájilo symbolicky zpožděné Pendolino - ne, to sem si trochu přibarvil, aby to bylo zajímavější Pendolino to nebylo, ale zpoždění to mělo. Tak sem si mohl užít noční brněnské nádraží, resp. týpky na něm.

Pro cestu tam a zpátky sem volil lehátkový vlak a je to docela pohoda, i když to lehátko taky není žádný zázrak, být o dva centimetry delší, tak se tam nevlezu, a celkově řečeno - pamatuju bečky, kdy sem spal pohodlněji – a šplhat někam ke stropu je také zábava. V kupé už byl polák a dvě polky, jedna četla polské noviny, druhá německou knihu a polák měl anglickou knihu - připadal jsem si internacionálně.

Při příjezdu do Polska jsem očekával černé vlajky a smutek - je to asi dva dny, co zemřel Stanislav Lem, nestor polské sci-fi, mezi jehož nejznámější díla patří Solaris. Míněna kniha, nikoliv operační systém. Tak by mě zajímalo, co na jeho smrt říkají u Sunu? Zaplatili mu aspoň? No a přes Sun, resp. jeho Javu se dostáváme k BEA - na jejich rauty jsem se vždy těšil. Jak bude z tohoto pohledu vypadat developerská konference?

Ale hned po výstupu ve Varšava Centralna jsem řešil mnohem přízemnější problém. Ve vlaku jsem nestihl Hlaváčkův šrapnel, a předpokládal jsem, že vydržím do začátku akce. Po pár krocích jsem zjistil, že nevydržím... Hlavní nádraží je podzemní stanice, na kterou navazuje podzemní labyrint chodeb, kde je spousta krámků, obchůdků apod. Prvního spícího bezdomovce jsem viděl hned po výstupu, to jen tak mimochodem. Ale směnárnu jsem nikde nenašel, tak jsem šel na WC, paní vysvětlil, že mám jenom Eura. Protože bylo obsazeno, tak mě dokonce pustila na dámskej. Když jsem jí potom dával jednoeurovou minci a naivně čekal, že mi třeba něco vrátí, tak se usmála a řekla, že těmi dveřmi mohu odejít...

Zpět k jídlu - kontinentální snídaně nic moc, ale dostatek různých buchet a ovoce. To vše i v průběhu dne. Na oběd standardní BEA nabídka, díky globalizaci je jedno, kde se akce koná, Praha nebo Varšava, možná tak vepřovej guláš s houbama mě překvapil. A taky mě někdo sežral vyhlídlý jahody, sem je měl píchnout vidličkou, baťůžkáře debilní a byl by klid.

A jak na mě celkově Varšava působila? Jako ošuntělé velkoměsto plné kšeftařů. Moderní výškové budovy oblepené nejrůznějšími stánky, ale ne ve smyslu našich vietnamských tržnic. Ale vše je omšelé, ošuntělé, špinavé, posprejované. Odpoledne jsem viděl na každém rohu policajty a z každého druhého rohu se samozřejmě dívá Jan Pavel Druhý. Už jim někdo řekl, že je mrtvý?

Ale když jsem se vrátil na centrální stanici, což je taková přerostlá zastávka metra, koupil sem si bagetu na ráno a pivo do stovky. Asi mě mělo varovat, že bageta byla o polovičku levnější než jinde - po pár krocích se sáčkem v ruce vypadla ven a vysypala se. A hned přiskočil Polák se slovy - možem za pana zjest? Sebral jsem, co jsem viděl a utekl na nástupiště.