Král Artuš
V tomto historickém filmu má jít o „skutečný“ příběh Artuše. Takže se setkáváme s Artušem, Merlinem, Lancelotem, Guineverou, kulatým stolem a dalšími známými osobami, událostmi a místy. Ale vše je trošku jinak... Děj se odehrává v r. 425, Artuš je římský velitel Artorius a velí skupině rytířů. Film zachycuje několik málo dní těsně před propuštěním rytířů (i Artuše) z 15leté služby, konkrétně během jejich poslední (ale nejtěžší) mise – eskorty váženého Římana do bezpečí.
Jde o konflikt (minimálně) tří stran – Woadové (původní obyvatelé Británie), Římané a Sasové, přičemž většinu filmu tvoří bitevní scény, prokládané Artušovým vnitřním bojem a hledáním sebe sama, kdy se z britského Římana stává Brit a král Británie. Tento přechod je způsoben i rozpadem římské říše (zakončený pádem západořímské říše roku 476), kdy Řím, tak jak si ho Artuš představuje, už neexistuje. I díky působení křesťanské církve, jejíž nepěkné praktiky, včetně mučení a boje o politickou moc, jsou ve filmy pěkně ukázány... Jde tedy také o boj mezi starou a novou vírou, kdy je římské pohanství ukázáno v příznivějším světle...
Jestli se nepletu, tak přesto, že se film tváří jako rekonstrukce historických událostí, tak mu byly vyčítány určité nepřesnosti, které nedokáži posoudit, osobně se mi nezdá, že v roce 425 měla křesťanská církev takovou moc a papeže, ale asi ano.
Jinak jde ale o pěknou podívanou a třeba bitevní scéna na zamrzlém jezeře patří k nezapomenutelným... I když bych ji čekal spíše v pánu prstenů :-). Kladně lze hodnotit i další motivy, jako Artušův vnitřní boj, postavu velitele Sasů a jeho syna, Merlina, lesní souboje a další. Osvěžující je i komicky působící dobrácký hromotluk Bors...
Každopádně jde o osvěžení historických filmů i Artušovské tématiky s pěknými bojovými scénami a určitou vnitřní hloubkou...