Easy Rider
Easy Rider, neboli bezstarostná jízda, je americká roadmovie šedesátých let, která se již zařadila mezi klasické a kultovní filmy. Víc skoro nemusím říkat.
Dva hipísácí (Wyatt, Billy) vydělají prachy ve drogách a vydávají na motorkách Amerikou, přesněji převáží část drogy z L.A. do New Orleansu nebo kam. Sledujeme je na jednotlivých zastávkách na cestě. Jednou vezmou stopaře, který je přivádí do post-hipies komuny někde v divočině. Ze začátku uvidíme spoustu záběrů na jejich jízdu, motorky, krajinu. Tyto záběry jsou podbarvené rockovou hudbou, v té době asi novou a moderní. dnes normální americkej rock nebo jak se tomu říká, zazní i hit Born to be wild. Ale krajinky, západ slunce apod. jsou překrásné.
V nějakým městečku se vetřou do průvodu, tak je zatknou a skončej v base. Tam narazí na poměrně volnomyšlenkářského právníka George, alkoholika, který jim pomůže z vězení (ale Nicholsna bych v něm nepoznal) a tak ho vemou s sebou. Zajímavá je diskuse o svobodě po zážitku v kavárně, odkud svým způsobem tak tak uniknou bez újmy – místní burani nemají rádi hipísáky... Šerif a jeho nohasledi na ně maj políčeno, v noci ve spánku je přepadnou a zmlátí holemi, což George nepřežije.
A tak jedou do bordelu, nejlepšího ve státě, do kterýho chtěl George jet, vlastně se na cestu přidal jenom z tohoto důvodu. S holkama odejdou do ulic na festival, skončí na hřbitově, kde zkoušejí drogy - následné stavy jsou velmi zajímavě zfilmovány - psychedelic sekvence cca 5 minut – a tvoří totální kontrast k dosavadnímu průběhu filmu i k jeho vizuální podobě. Další den ráno si buran v okolo jedoucím náklaďáku ze srandy vystřelí a dostane to jeden, druhý jede pro pomoc – buran se vrací a odstřelí i druhého... Konec.
Posledních deset minut mě hodně překvapilo – ať psychedelic sekvence nebo naprosto zbytečná smrt obou přátel. Film vypovídá o svobodě i o tom, jak nepříznivě byli hipís přijímání na americkém venkově – a porovnání s třeba takovými Vlasy je hodně zajímavé...