Knoflíkáři
Knoflíkáři jsou podle mého názoru jedním z nejlepších českých porevolučních filmů a je dobře, že konečně vyšli na DVD.
Jde o povídkový film, kde každá z šesti povídek funguje samostatně, ale navíc jsou povídky tu více, tu méně propojeny do jednoho celku. Všechny povídky se odehrávají během jediné noci, na padesáté výročí svržení atomové bomby na Hirošimu. Toto téma a rozhovor o něm v rádiu je spojovacím motivem všech povídek. Pojítek je ve filmu více, ale díky tomu rozhovoru, který v různých situacích zaslechneme nebo uvidíme v prostřizích do studia, získáme pomocnou časovou osu. Každá z povídek je natočena trochu jiným stylem a všechny bez výjimky jsou skvěle herecky obsazeny. Mimochodem, v roli speakra rádia je obsazen Pavel Zajíček (PPU, DG307).
V první povídce sledujeme americké piloty, kteří mají svrhnout atomovou bombu na Hirošimu a jednu japonskou rodinu v Kukuře, což je primární cíl náletu. Jeden z Japonců vysvětluje, že Japonština nemá nadávky a ukazuje jim, jak se v angličtině nadává na počasí - proslulá scéna s fucking weather. Ve stejné chvíli Američani mění cíl náletu pro špatné počasí na Hirošimu - od té doby se v Japonsku říká štěstí jak z Kukury. Tato povídka je natočena černobíle a je zkombinována s archivními záběry, výbuch bomby skvěle podbarvuje hudba kapely Už Jsme doma.
Ve střihu se dostáváme do Prahy, kde dvojice zastavuje taxikáře. V taxíku se chtějí milovat, protože on to má rád za jízdy - bohužel prý jeli pomalu, takže nic. Dalším pasažérem je chlapík, který jede přistihnout svoji manželku inflagranti. V udaném bytě ale narazí na úplně cizí lidi - ale my díky krátkému prostřihu víme, že je to taxikářova manželka. Chlápkova žena ve skutečnosti byla ta, která se chtěl milovat v tom stejném taxíku chvíli předtím. Povídky jsou právě propojeny drobnými detaily, kterých si člověk musí všímat - i třeba toho, že taxíkář má v autě stejnou panenku, jako měl pilot bombardéru jako talisman. Z této povídky pochází i hláška - nežereš maso - nepoznáš vtip.
V další povídce sledujeme dvojici mladých lidí, kteří mají těsně před svatbou a u kolejiště zahlédnou chlápka, který si lehá mezi koleje. Oni raději utíkají, po útěku se vydají na koncert do klubu a po pár panákách jedou autem domů. Cestou se srazí s psychiatrem, který jede od klienta, kterému utekla žena, a učí ho základní civilizační návyky. Pokud si každý den učešete vlasy a umyjete ruce, můžete věřit, že prožijete relativně spokojený život. Po srážce zůstává dívka mrtvá a v absurdním souboji se podaří psychiatrovi dorazit i mladíka. Ale učeše si vlasy a vše je v pořádku.
A dále sledujeme "Poslední slušnou generaci", povídku o prvním setkání rodičů nastávajících manželů. Až v závěru, kde Kodet (ne nadarmo dostal za svoji roli cenu za nejlepší výkon ve vedlejší roli) převlečen za letadlo prezentuje svoji úchylku pochopíme, že to jsou rodiče dvojice, kterou jsme sledovali před chvílí. Na začátku se opět mihne již známý taxikář, a tato povídka pojmenovala i film. Druhý otec je totiž knoflikář, což jsou lidé, kteří se mezi hýžďové svaly instalují zubní protézy a uštipují jimi knoflíčky z čalounění.
A následuje vrchol filmu, geniální Pitomci, koncert Evy Holubové a Rudolfa Hrušínského mladšího. Starší manželé, nijak intelektuálně obdarovaní, tráví další z nudných manželských večerů při sledování televize a při hádce. On je ale přesvědčen, že něco výjimečného přeci jen umí - plivnout na jedoucí lokomotivu tak, že trefí osmičku - číslo z označení lokomotivy - po hádce se takto uklidňuje a je to on, koho dvojice milenců vidí lehat si na koleje. Z této povídky pochází množství zlidovělých hlášek - neživíš, nepřepínej, a hlavně po ničem nepátrej, a další. Pouze nevíme, zda Péťa, jejich syn, o kterém mluví, je někdo ve filmu zmíněný nebo ne. Přímo to naznačeno není, pro větší soudržnost by to bylo dobré, ale já to nikdy neodhalil... Při porovnání s původním scénářem, který vyšel i knižně, je vidět, že celý tento dialog si oba herci značně upravili a tím ho hodně vylepšili.
Film končí malou spiritualistickou seancí, na které čtyři školačky vyvolají ducha amerického pilota, toho, který shodil na Hirošimu bombu. Když se dozví, kolik lidí zabil, tak se chce veřejně omluvit. A protože otec jedné z dívek pracuje v rádiu, vezmou ho tam - opět je veze náš známý taxikář, který takto získá talisman, a v rádiu proběhne rozhovor. Pilot žádá odpuštění - volá mu právě psychiatr, odpovědný za dvě smrti a odpouští mu.
Prostě perfektní film, skvěle natočený, výborní herci, pointy, prostě všechno jak má být a i deset let po vzniku marně hledám nějaké chyby nebo nedostatky. Za zmínku stojí také skvělé a vypointované dialogy, drobné vtípky i gagy. Film obsahuje skvělou charakteristiku zmatené doby i podivných lidí. Lidí, kteří hledají své místo...
A taky mě dostala hudba použitá ve filmu - hned úvodní The End v podání Nico, několik písniček od Už Jsme Doma, punkový Visací Zámek anebo rvačka na silnici za doprovodu klasiky. A pak, že u nás nejde udělat dobrý soundtrack a vybírat hudbu k filmu umí jenom Tarantino... Haha.
- A bude hůř
- DG 307 - Historie Hysterie
- DG 307 - Kniha psaná chaosem
- DG 307 - Siluety
- DG 307 - Šepoty a výkřiky
- DG 307 - Uměle ochuceno
- Fiction
- Fiction - Neverending party
- Hudba 85
- La Dolce Vita
- Návštěvníci (Adam 84)
- Pelíšky
- Postřižiny
- Pražská pětka
- Půlnoc Live In New York
- Srdečný pozdrav ze Zeměkoule
- The Plastic People Of The Universe & Agon Orchestra - Pašijové hry
- The Plastic People Of The Universe - VIII - Kolejnice duní
- The Plastic People Of The Universe - V - Pašijové hry velikonoční
- Už Jsme Doma, Capillary Action - Brno Musilka, 10.04.2008
- Už Jsme Doma - 20 letů DVD
- Vážení přátelé, ano