Nástrahy velkoměsta
Je to tak dvacet let, co jsem v televizi viděl výbornou italskou komedii. Nepamatoval jsem si název ani děj, jenom pár gagů. A to začátek na vesnici, kdy venkovan na poli začne nadávat, že neprší, okamžitě začne pršet a až má vody po kolena, tak prosí ať už přestane pršet. Nebo lampička místo televize a hlavně jeho bydlení ve velkoměstě, v pidi-pokojíku, plném rozkládacích koutků. To bylo vše, co jsem si pamatoval, a až před týdnem jsem zjistil, že šlo o film Nástrahy velkoměsta.
Artemio, svobodný mládenec se ve svých 40 letech vydává do města. Zaostalá vesnice ho nebaví, vyhlídky na ženění žádné, i když mu stará matka nutí uhrovitou Marii-Anu. A vrcholem zábavy je večerní sledování projíždějícího vlaku.
Ve městě se Artemio setkává se svým bratrancem prďochem, který se živí drobnými pouličními krádežemi. Díky tomu se setkává s krásnou Angelou, do které se zamiluje. Ona je ale příliš moderní, akční, takže když on navrhuje výlet do hor a do malé hospůdky, ona chce jít, jako fanynka Juventusu na fotbal. A když Juventus prohraje, ona zklamaně odjíždí domů a smolař Artemio zůstane s vlajkou před davem ultras soupeře. Po nějaké době marného shánění práce se Artemio vrací domů, na vesnici. Tam potká krásnou dívku - Marie-Anna se jinak učesala a našla přípravek proti uhrům a je rozhodnuto...
Spousta gagů a vtipných situací, ale ty nejlepší jsem uvedl již v úvodu. Mezi další patří jeho smůla s květinami, kdy Angele neustále nosí pahýl bez květů. Člověk se zasměje, není to nijak pitomá nebo hrubá komedie, prostě starý dobrý standard italských komedií osmdesátých let. Na dnešní dobu je samozřejmě málo crazy a zdlouhavá. Ale že by se i největší bručoun nevydržel nesmát déle než pět minut (jak slibuje přebal DVD z Levných Knih)- to je přehnané tvrzení.