Děkujeme, že kouříte
Tento film má být komedií, nebo spíše satirou, beroucí si na mušku americké protikuřácké kampaně a některé jejich absurdity. Sledujeme Nicka Naylora, mluvčího akademie pro výzkum tabáku, která je sponzorovaná tabákovými firmami. Jeho hlavní prací je zpochybňovat fakta a překrucovat pravdu, vše pod rouškou osobní zodpovědnosti a svobody. A tak sledujeme některá jeho televizní vystoupení a cestu do Hollywoodu, kde se snaží přesvědčit producenty, aby filmové hvězdy ve filmech více kouřili. Do jeho rostoucí popularity dobře zapadá Nickův únos a předávkování pomocí nikotinových náplastí, které přežije jen díky tomu, že je kuřák. Asi nikoho nepřekvapí, že tento obratný manipulátor je rozvedený, se svým cca desetiletým synkem se ale setkává.
A když se zdá, že jeho kariéru nemůže nic ohrozit, setkává se s pěknou novinářkou. Ta ním dělá interview, samozřejmě končí v posteli, kde jí postupně odhalí mnohá tajemství. Ona překroutí pravdu podobným způsobem, jako to dělává on, což nás přesvědčuje o tom, že není nijak výjimečný debatér. Nicméně po uveřejnění článku je Nick na dně, dostane padáka a teprve pohled na jeho syna, který mu stále věří, ho dostane zpátky do sedla. Nicméně končí u tabáku a v závěrečné scéně začíná popírat vliv mobilních telefonů na zdraví.
Jde o jakýsi pohled do zákulisí manipulátorů, který nepřinese žádný překvapivý fakt. Podobně totiž dnes funguje kde kdo, je jasné, že si každý z pravdy vybere to, co chce a zastírá se osobní zodpovědností. Jenže todle všechno já vím, a nepotřebuji, aby mi to někdo říkal takhle naivně a polopatisticky. Také představa cynického obchodníka se smrtí, profesionálního lháře, kterého dostane první rozhoďnožka působí silně naivně. A to, že se ve filmech kouří je fakt, stačí si vzpomenout na libovolný film z Brucem Willisem, třeba když v tílku od krve leží na sklem pokryté podlaze a zapaluje si cigáro.
Zaujalo mě pár věcí v technickém zpracování (pár zajímavých pohledů kamery, občas pastelové tóny u obrazu, zpomalení nebo zastavení obrazu s komentářem), ale jinak jsem měl po dlouhé době u filmu pocit ztraceného času - a to se mi nestává často. Za zmínku stojí ještě asijský styl u producenta v Hollywoodu a možná scéna s původním Marlboro Manem a vtip, že nikdy nekouřil Marlbora.
A lze jen doufat, že nikdo nenatočí Děkujeme, že mobilujete...