Velký flám
Druhá světová válka je ve francouzských komediích poměrně oblíbené téma. Rozdělená Francie, vzájemně na sebe nevražící odboje, pomoc britským letcům, a odvěké nepřátelství k Němcům, to vše nabízí poměrně dobrou základnu pro komediální tvůrce. Velký flám je jedna z těchto komedií, a přes atraktivnost námětu a účinkování Luise De Funes mě spíše zklamala, ani samotný (český) název s obsahem filmu nijak nesouvisí...
Základní zápletka je jednoduchá - angličtí letci jsou sestřelení nad Paříží a třem z nich se za pomoci Francouzů podaří prchnout do svobodné Francie. První z nich přistane v ZOO, druhý spadne na natěrače fasád a oběma musí pomoci půvabná Francouzka, ve chvíli kdy s jí neznámým natěračem před Němci předvádí manželskou hádku si člověk říká, že to bude povedená komedie. Bohužel tato scéna je na dlouhou dobu poslední dobrá. Třetí pilot skončí na střeše opery, kde je dirigentem de Funes. Trojice pilotů se postupně setkává, nejdříve v lázních, kde si půjčují uniformy německých generálů, později se setkávají v opeře, kde je shodou okolností naplánován atentát na německého generála. A tak s nimi prchá podzemím pařížské opery i dirigent a natěrač, kteří jsou naprosté protiklady a zřejmě mají působit jako komická dvojice.
Cesta za svobodou znamená různé převleky, převážně do německých uniforem, britští letci se různě ztrácejí a zase nalézají, cestuje se vlakem, autem, pěšky, v sudech, pomáhají venkované i jeptišky. Jeden německý důstojník sleduje uprchlíky až z Paříže, dokonce se všichni scházejí v jednom hotelu, kde dojde samozřejmě k záměně pokojů. Postupně se všichni sejdou na vesnickém velitelství, které zapálí a ve větroních prchnou do svobodné Francie.
Ve filmu dostane prostor spousta jemné komiky a gagů, zejména ústřední dvojice má potenciál, ale přijde mi jalová a tak jsem si užíval hlavně dabing Filipovský - Lipský. Problém je prostě v tom, že má jít o komedii, ale já se zasmál tak dvakrát a připadalo mi, že vrcholem komiky je šilhající německý voják. Mezi povedené scény patří třeba Funesova noční výprava za jídlem v hotelu nebo pády do kanálu, ke kterému láká voják převlečený za šlapku. A ani oblíbené Funesovy hádky, zmatky, škorpení se a pitvoření nefungují tak, jak by člověk čekal.
Tento film je pro mě prostě velkým zklamáním, byť některé scény nepostrádají atmosféru, třeba odplouvání kanálem pod operou - ale troufám si tvrdit, že toto není klíčová scéna filmu...