Muzeum voskových figurín
Muzeum voskových figurín je americký horor, od kterého jsem čekal celkem běžnou teenage vyvražďovačku, ale film mě celkem překvapil, přinesl toho totiž mnohem více. V úvodu z roku 1974 sledujeme dva bratry, malé chlapce, jeden je hodný, druhý je tak nezvladatelný, že jej rodiče přivazují k židli. Poté se přesouváme do současnosti, a sledujeme skupinka teenagerů, která jede do NY na zápas, Carla, jedna z dívek, má sebou bráchu Nicka a svýho kluka Wadea, celkem skupinka čítá dvě dívky a čtyři kluky. Aby si zkrátili cestu, jedou zkratkou a tak přijedou do nějakého zapadákova, kde stanují na okraji lesa, v noci je někdo sleduje a ráno je motor jednoho auta polámaný. Rozdělí se tedy tak, že Carla a Wade zůstávají a vydávají se do městečka pro pomoc s autem, zbytek pokračuje v cestě do NY.
Carla s Wadem se dostávají do městečka, kde je i Muzeum voskových figurín, celé z vosku, obsahuje věrné voskové figuríny obyčejných lidí při běžných činnostech. Od chlápka na benzince jménem Bo se dozvídají o Trudy, umělkyni tvořící z vosku, která zešílela. U Bo doma, kam jdou pro chybějící převod, naráží Wade na podivné přístroje a strašidelné věci, masky z vosku. Atmosféra filmu pomalu houstne, ale vlastně se neděje nic vyloženě děsivého. Prohlídka domu končí tím, že se Wade octne ve spárech maniaka, který ho v podzemí muzea pomoci šílených přístrojů v sekvenci působivých obrazů balzamuje do vosku. Carla se po dlouhém čekání vydává pro pomoc, vběhne do kostela, kde zjišťuje, že všichni lidé jsou pouhé figuríny z vosku, zde ji dostihne Bo a zavře ji na benzínce.
Zbytek party do NY nedojel kvůli zácpě a vrací se do k městečku, kam se vydává Nick a jeho kámoš - druhá dvojice zůstává ve stanu - prostě přesně podle hororové zásady, že skupinka se musí rozdělit. Nick pro tuto chvíli Carlu zachrání, byť si divák může "vychutnat" krvavé detaily lepení pusy sekundovým lepidlem nebo ucvaknutí prstu kombinačkama. Sourozenci se vydávají do muzea, kde nacházejí Wada, který má místo kůže vosk, ještě sice žije, ale zachránit ho nemohou. Postupně zjišťují, že všichni obyvatelé městečka byli podobně zaliti do vosku a zdánlivý život předstírají jednoduché mechanismy.
Mezitím maniak vyřídí zbývající dvojici ve stanu a Bo se s brokovnicí snaží zabít sourozence, Nick se mu postaví s kuší a podaří se mu jej eliminovat ho. Protože si myslí, že je to vše jen jeho práce, bezstarostně prohledávají jeho dům. Divák sem tam zahlédne maniaka s dlouhými černými vlasy a tváří ve voskové masce a tuší, že Bo a maniak jsou dvojice bratrů z prologu. Sourozenci zjistí, že v domě bydlela siamská dvojčata Bo a Vincent a pomalu směřujeme k překvapivé pointě, že maniak Vincent je ten hodný, ale nemluvný, protože šílený, kdežto Bo je ten nezvladatelný z úvodu. Při bitce v podzemí s oběma bratry vypukne požár a voskový dům se začne rozpouštět a propadat se, souboje v roztékajícím se domě jsou vizuálně působivé. Film končí smrtí obou bratrů ve voskové výhni a záchranou Nicka a Carly.
Jde o celkem působivý film, zejména ve druhé polovině. Atmosféra strachu je budvána velmi pozvolně a postupně, divák si víc věcí domýšlí než skutečně vidí. Navíc, když pominu hororovou linku, zůstane ještě městečko z vosku a zánik domu, což je opravdu působivé, bizarní a dekadentní. Hereckým výkonům šestice teenagerů jsem nevěnoval moc pozornosti, bral jsem je za pouhé maso na porážku, faktem ale je, že přeživší sourozenci, hlavně tvrďák a rebel Nick, měli jisté charisma. Druhou dívku hrála Paris Hilton (ať už je to kdokoliv :-) a byla ve filmu spíše na ozdobu. To ústřední dvojice bratrů (jde o dvojroli) je velmi přesvědčivá, hlavně když Bo ze začátku hraje úlisného slušňáka. Kromě překvapivého rozuzlení se dočkáme i klasických hororových postupů, zejména rozdělování se skupiny a pobíhání mladých holek ve spodním prádle :-) Soundtrack také nemusí být špatný, během filmu zazní Deftones, Disturbed, Prodigy, Stoogies, Marylin Manson nebo Joy Division, což filmu dodává úplně jinou atmosféru než nějaký moderní pop.
Jak jsem již psal, od filmu jsem čekal pouhou stupidní vyvražďovačku, ale cca od půlky dostáváme intenzivní a vizuálně zajímavou podívanou, hlavně rozpouštějící se dům je velmi podařený.