Mefisto
Z maďarské kinematografie znám pouze kreslený seriál Smolíkovi a možná ještě nějaké další kreslené pohádky jako "Lišák Vuk"? Film "Mefisto" mě ale celkem příjemně překvapil a o jeho kvalitách svědčí i to, že získal Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film za rok 1981. Jedná se o zfilmovaný román Klause Manna, zachycující skutečný osud německého herce v období mezi světovými válkami.
Ve filmu sledujeme provinčního herce Hendrika Hoefgena, který se potlouká po Hamburku a touží po úspěchu. Spolu s přáteli se angažuje v bolševickém divadle, agituje pro dělníky a vystupuje i proti sílící NSDAP. Také si vydržuje milenku, mulatku Juliette, ke které se v průběhu filmu vždy vrací od ostatních žen. Díky výhodnému sňatku se Hendrik dostává do Berlína, do státního divadla, a pomalu se stává nejvýznamnějším německým hercem, zejména jeho Mefisto je jeho životní rolí. Vzrůstající vliv nacistů nevnímá, protože je jen hercem, ale po vítězství nacistů se dostává do Budapešti, kde natáčí film. Celé natáčení je ale spíše záminka, pod kterou ho chtějí přátelé dostat z Německa, protože je kvůli své minulosti na nacistických černých seznamech. Hendrik ale odmítá, jak by mohl být hercem někde jinde než v Německu, když je Němec?
Díky pomoci jiných vlivných přátel je mu odpuštěno, byť začíná prakticky znovu. Ale jeho talent jej brzy přivádí zpět na výsluní, seznamuje se s generálem, ministerským předsedou, který jej považuje za svého Mefista. Z herce se pomalu stává řečník a propagandistický pracovník, který má za úkol budovat novou německou kulturu, ale sám se stále považuje primárně za herce. Svoji kariéru sice buduje celkem aktivně, přesto se snaží svým přátelům pomáhat, ať už Ottovi, starému druhovi ještě z Hamburku, nebo dvěma kulisákům v divadle. Také Juliette chrání do poslední chvíle, zajišťuje ji dokonce volné opuštění říše. A když najde v divadle protinacistické letáky, místo vyšetřování je spálí. Na druhou stranu odmítne podepsat petici svého nepřítele Hanse, starého člena NSDAP, proti současnému vývoji situace a tím způsobí nepřímo jeho popravu. Až ve chvíli, kdy se mu generál vysměje, když znovu žádá pomoc pro Ottu, pochopí, že je jen figurka, zneužitá a využitá pro kulturní práci, bez rozpaků se s tím ale smíří, protože je jen herec.
Nemyslím si ale, že Hendrik zasluhuje tak přísné odsouzení, jak je uvedeno v bookletu. Staral se hlavně o svoje herectví, žil divadlem a ne politikou. Snažil se jít nahoru, v rámci možností i pomáhal, prakticky nešel přes mrtvoly a snažil se o pasivní odpor. Zkrátka chtěl být německým patriotem nezávisle na tom, kdo je zrovna u moci, a obhajuje se tím, že kdyby to nebyl on, byl by tam někdo jiný, horší. Ptá se, co by dělal německý herec ve svobodném, ale neněmeckém prostředí? Samozřejmě činí drobné ústupky, pomalu se ohýbá a můžeme ho považovat za bezpáteřního oportunistu, člověk by se vůbec nedivil, kdyby po válce stejně dobře sloužil komunistickému divadlu, prostě on je jen herec. Každopádně film přináší mnohem složitější pohled na meziválečné Německo, než jsem dosud znal, v ostatních dílech z tohoto období jsou lidé vždy ostře polarizováni na nacisty a antinacisty a prakticky se nesetkáme s nikým mezi tím.
Z filmového hlediska zaujme film zejména masivním používáním detailů nebo maximálně polocelků, celků nebo opravdu velkých scén je ve filmu minimum. Film obsahuje hodně divadelních scén a má díky tomu až nefilmovou atmosféru. Přesto, že se odehrává v časově vyhrazeném období, působí velmi nadčasově. Zkrátka "Mefisto" rozhodně stojí za zhlédnutí, byť jde o film, trvající dvě a čtvrt hodiny.