Proč?
V tomto filmu sledujeme uměleckou rekonstrukci řádění sparťanských fanoušků, kteří v roce 1984 zdemolovali vlak během cesty z Banské Bystrice do Prahy. Film byl natáčen v průběhu vyšetřování, autoři měli přístup k reálným materiálům a film se tak snaží o velkou míru autenticity. Nejde však o přesnou rekonstrukci, spíše o umělecké ztvárnění problematiky davového násilí.
Mnohem zajímavější, než vlastní záběry demolice vlaku, je průběh vyšetřování, resp. výslech zúčastněných. Poměrně brutální scény jsou tak střídány záběry z výslechů, kde všichni do jednoho tvrdí, že spali, byli opilí, nic si nepamatují a nikoho neznají. Z několik desítek (stovek) vlajkonošů a fanoušků tak bylo obviněno pouze třináct, kteří přiznali naprosté minimum. Zafungovala tedy mezi nimi jistá solidarita, na které vydělali zejména ti, co nebyli obžalováni :-) I když solidarita - pokud pili tak, jak je zachyceno, tak si opravdu nemuseli všechno pamatovat. Tvůrci také ukazují, že většina zúčastněných pocházela z neutěšených poměrů a rozvrácených rodin, kdy fotbalové fandění bylo jedinou možností nějaké realizace. A tresty v rozmezí rok až dva jsou poměrně velké...
Film ukazuje hlavně stádní násilí i morální kocovinu každého jednotlivce, když je sám, případné zhroucení se při výslechu. Myslím, že to je hlavní poselství filmu, dát do kontrastu stádní "statečnost" v partě a "zbabělé" chování jednotlivce ve chvíli, kdy má sám nést následky a kdy si uvědomuje, že by přece nikdy nic takového neudělal. Násilí totiž eskalovalo velmi pomalu a nenápadně, když ale vypuklo, nešlo zastavit. Mnohem silnější, než scény násilí, mi připadá třeba prohlídka vagónu při ranním příjezdu do Prahy, kde všichni vyspávají kocovinu mezi troskami vagónu. Škoda jen, že některé záběry pochopí jistá skupina diváků spíše jako návod.
Šlo o jeden z prvních filmů na téma fotbalového násilí v Evropě, a proto byl patřičně oceněn na festivalech. V rámci zachování autenticity ve filmu hrají především neherci, z herců zaznamenáme např. Dejdara, Potměšila, Langmajera a Landu, který v té době patřil k fotbalovým výtržníkům, takže moc hrát nemusel - akorát fandil bohemce a rval se právě se sparťany. Zajímavé je i to (alespoň dnešního úhlu pohledu), že v jedné partě byli punkáči, novovlňáci nebo vlasatci.
Film se pohybuje na hraně dokumentu a umělecké fikce, je bezprostřední, syrový a překvapivě aktuální a nadčasový.