Tajemství Oberwaldu
Tento italský film z roku 1980 natočil Michelangelo Antonio podle divadelní hry Dvouhlavý orel Jeana Coctoua. Dvouhodinový film přináší minimálně dvě roviny, kvůli kterým stojí za zhlédnutí. První tvoří obrazové zpracování, při natáčení byla použita spousta filtrů a každá postava má svoji barvu. Ta se v průběhu filmu mění, ať už díky vnějším podnětům, jako je třeba otevření okna nebo při změně nálady. Toto zpracování je celkem působivé, ve své době bylo novátorské a lze si vzpomenout i na český film "Až přijde kocour". Zajímavá je také rovina dějová, která zachycuje dva lidi, královnu a jejího atentátníka, kteří jsou soukolím dvorních intrik semleti do zcela odlišných rolí, než které by ve skutečnosti chtěli zastávat. Hlavní roli ve filmu hraje královna, která je na obrazovce většinu filmu, který stojí a padá s jejím výkonem.
Je výročí deseti let od atentátu na krále, který byl spáchán ve chvíli, když jeli ze svatby, královna se ani nedočkala svatební noci. Od té doby je osamělá, stojí bokem od dvora, celých deset let drží smutek. Na hrad Oberwald vniká mladý Sebastian, velmi podobný králi a je rozhodnut královnu zavraždit. Sebastian je ve skutečnosti básníkem, který složil kritickou báseň proti královně, které se báseň kupodivu líbila. Atentátník se dostane až do jejích komnat, ale protože je sám raněn, omdlí. Královna, kterou její život vlastně moc nebaví, jej ošetří a uzavírá s ním dohodu - buď do tří dní zabije on ji nebo potom ona jeho. Královna, obklopená věrnými sluhy i intrikány a špicly tuší, že kdesi na pozadí za atentátníkem stojí ministr policie, který také pobývá na hradě. Sebastian je však hnán svým přesvědčením, idealismem a možná i naivitou, o složitých intrikách nic netuší.
Během druhého dne se královna a Sebastian postupně sblíží a zamilují se do sebe, jeho podoba na krále toto značně zjednodušuje. Tento nenadálý impuls ji dává odvahu změnit se, skončit s apatií, královna odkládá černý závoj, plná energie a života se chystá ujmout vlády, vydává rozhodnutí, plánuje změny. Ministr policie má pro Sebastiana nabídku - buď jej zatkne jako atentátníka, nebo odjede s královnou a bude ji krotit a bude dělat spojku mezi dvěma klikami u dvora. Sebastianovi se totiž během jednoho dne povedlo to, co se celé diplomacii intrikánského dvora nepodařilo za celých deset let. Přesto, že tím získává Sebastian svobodu i blízkost milované, odmítá, cena je příliš vysoká, nechce být zrádcem. Ale nechce ani skončit ve vězení a tak pozře královnin jed. Když se to královna dozví, cynicky se mu vysměje, že vše byla jen její hra. To jej rozzuří a zastřelí ji, což je to, co chtěla - vyprovokovala ho, protože už nechtěla žít a teprve ve smrti sdílejí svoji lásku.
Film je vlastně konverzačním dramatem, které je, ač se to nezdá, plné událostí. Královna na začátku filmu nechtěla žít, byla absolutně apatická, Sebastian ji přinesl život, který ji zase vzal a po poznání života by byla její samota mnohem krutější. Zajímavá je psychologie královny, která zdánlivě vládne, ale ve skutečnosti je obklopena donašeči a intrikány, Sebastian představuje svěží hlas lidu. Její proměna je asi nereálná, ale to vůbec neubírá filmu na hloubce a naléhavosti, která je doplněna zmíněnými barevnými efekty.