Dáma na kolejích
Tento český muzikál z roku 1966 byl psán přímo na tělo Jiřiny Bohdalové. Ta představuje řidičku tramvaje Marii, která zahlédne na Malostranském náměstí svého manžela Václava (R.Brzobohatý) líbat cizí krasavici. Zklamaná žena uteče ze šaliny, vybere všechny peníze z vkladních knížek a utratí je za parádu. Z umolousané tramvajačky v nevzhledném kabátě se rázem stane atraktivní kočka, která chce žít. Manžel se s ní sice snaží na podnikovém večírku usmířit, ale opilý usíná. Marie jej nechá zavést k jeho milence Kateřině a sama jde do dalšího podniku, kde ji sbalí mravnostní policie. A protože Kateřin manžel Bedřich (F.Peterka) spáchá výtržnost, ocitají se na policejní stanici všichni čtyři a Marie začne koketovat s Bedřichem, který je mistrem republiky v boxu. Václav ji však má stále rád a chce, aby se k němu vrátila, trénuje proto box a závěr filmu patří boxerskému zápasu mezi Václavem a Bedřichem. V pískotu lidí během zápasu se Marie probírá zpět na Malostranském náměstí a odjíždí s tramvají, utěšuje se tím, že šlo snad o sestřenici.
Většinu děje zabírají muzikálová čísla, která jsou celkem výpravná a vtipná. Film nabízí svým způsobem barevnou a velkolepou podívanou, a to i díky tomu, že se muzikálová čísla nedrží přísně reality. Jednotlivé písničky jsou založeny na známých českých melodiích, díky čemuž zní povědomě, což usnadňuje sledování filmu. Z filmu čiší snaha o zrovnoprávnění žen, které přes den dřou v práci a večer se starají o domácnost - však také Marie vypočítává, kolik si "službou" u Václava vydělala. A když se začne chovat jako muži, třeba flámuje a balí "zajíce", hned po ní vyjede mravnostní policie. Ženy se pod vedením Marie osvobozují, chtějí být samostatné a krásné, ne služky a dělnice v montérkách. Zpracování tématu se pohybuje na hraně vážnosti a satiry, i když v době vzniku, počínajícího pražského jara, asi působil film jinak než dnes.
Celkově jde o poněkud zvláštní film, ale celkem povedený. Z bonusů doporučuji rozhovor s Peterkou - nevím, jestli je už senilní nebo je jednodušší od přírody (mozek nahrazují svaly), ale je to svým způsobem naivně krásný rozhovor. A člověka může ještě zarazit to, že film je sice 40 let starý, ale stejné šaliny lze vidět v ulicích i dnes...