Filosofská historie
Zfilmovaná novela A.Jiráska nás zavádí mezi studenty filosofie v Litomyšli roku 1847, ve filmu poznáváme studia i lásky na pozadí národního obrození.
Blíže poznáváme čtveřici studentů, vlastence Vavřenu a Frýborta, chudého Špínu a přehnaně studujícího Zelenku. Ti bydlí v bytě u slečny Elis, Frýbort a Špína jsou zamilováni do Márinky, ale neprůrazný a plachý Špína nemá šanci. Vavřena chodí doučovat do rodiny úředníka Roubínka (J.Plachta), kde českému vlastenectví moc nepřejí. Poznáváme paní Roubínkovou i dceru Lotty, větší pochopení pro vlastenectví nalézá Vavřena až u neteře Lenky, se kterou si vyměňují vlastenecké knížky včetně Máje. Hlavní dějová zápletka se týká biskupova zákazu tradiční studentské slavnosti Majáles, ale navzdory tomuto zákazu studenti slavnost uspořádají. První dvě třetiny filmu zachycují studia, studentské lásky a události kolem Majálesu, vše je prodchnuté národními, vlasteneckými a obrozeneckými motivy.
Ze čtveřice studentů u slečny Elis dokončí studia všichni s výjimkou smolaře Špíny, ten se pro svou chudobu uchyluje do kláštera, k čemuž mu nešťastná láska k Márince pomáhá. Lenka je zase pro své národní cítění vyhnána od Roubínků a přístřeší nalézá u slečny Elis. Tyto smutné události tvoří přechod do závěrečné třetiny filmu, která se odehrává v revolučním roce 1848. Zkratkovitě sledujeme bouřlivé události, zakládání národní gardy studenty i jejich boj na pražských barikádách, kde padá Špína. Vavřena a Frýbort se zachrání útěkem a samotný závěr filmu pak patří náznaku svatby Vavřeny s Lenkou a Frýborta s Márinkou.
Do jinak realistického pojetí filmu vnáší komický prvek pouze drbna Rollerka, jinak je vše bráno velmi vážně. Jenže všichni hrdinové jasně polarizováni a u postav není patrný prakticky žádný vývoj, třeba Špína svojí přehnanou tragičností působí až schematicky. Nevím, zda je tato černobílost postav obsažena už v Jiráskové předloze nebo zda ji přináší až režisér Vávra, podle ostatních děl obou ale tipuji, že si v tomto zkrátka sedli do noty. Také zdůraznění národnostních a vlasteneckých prvků je na můj vkus přehnané a vychází z Jiráskovy idealizace dějin. Osobně totiž na podobné vyhranění moc nevěřím, obyčejní lidé žijí své životy ze dne na den bez potřeby ideálu. Na druhou stranu chápu potřebu podobných symbolů a k mládí patří radikálnost, což u studentů filosofie chápu, i když nevím, proč má student filosofie popsanou ruku matematickými vzorci.
Kromě přehnané polarizace mi na filmu vadí i to, že některé dějově závažné scény jsou jen naznačeny, naproti tomu různé tance a veselice dostávají prostoru až moc. Toto zvýraznění skoro rozverného studentského života posouvá film trochu jinam než ostatní, závažnější scény. Záměrem bylo zřejmě komplexnější zachycení studentského života, ale ve filmu to působí jako neúplný výsek z většího celku.
U DVD vydání filmu zamrzí špatný obraz i zvuk, zvlášť když mnohem hranější komedie z téže doby jsou na tom viditelně lépe.
- Advokát chudých
- Alois Jirásek - Filosofská historie
- Anton Špelec, Ostrostřelec
- C. a k. polní maršálek
- Cech panen kutnohorských
- Cesta do hlubin študákovy duše
- Červená ještěrka
- Husitská trilogie - Jan Hus, Jan Žižka, Proti Všem
- Ideál septimy
- Jánošík
- Jedenácté přikázání
- Karel a já
- Karel Hynek Mácha
- Krakatit
- Muži v Ofsajdu
- Nebe a dudy
- Pohádka máje
- Prstýnek
- Řeka čaruje
- To neznáte Hadimršku
- U nás v Kocourkově
- Vdavky Nanynky Kuličovi
- Velbloud uchem jehly
- Z českých mlýnů