U nás v Kocourkově
Tento film z roku 1934 je jedním z mála (prvorepublikových) filmů, ve kterém hraje Jan Werich významnější (hlavní) roli a přitom se nepodílel na scénáři. Zmíněný Werich ve filmu představuje Ferdinanda Kaplana, eskamotéra a artistu, který se živý spíše drobnými podvody a krádežemi. Sledujeme ho ve vězení, odkud nechtěně utíká poté, co vylomil mříže, které přepiloval jeho předchůdce v cele. Ferda prchá za svou milou do cirkusu, odtud stěhovacím vozem do Kocourkova.
A trefuje se zrovna do chvíle, kdy Kocourkovští chystají přivítání syna starého pytláka Jalovce (J.Plachta). Jeho syn se má vrátit z ciziny jako hrdina, bohužel na poslední chvíli telegraficky odříká, což se dozví pouze otec. A tak dav přijme Ferdu místo hrdiny, ten je zděšen poměry na malém městě a začne plánovat dalekosáhlé změny. Jeho plány mu vynesou místo starosty a ihned je začíná realizovat - zbuduje zbrusu novou starobylou kašnu s léčivou vodou, ve sklepě nechá zřídit jeskyni s pravěkou příšerou atd. Do městečka ale přijíždí cirkus jeho milé i dvojice policistů, kteří jej, jako uprchlého trestance, hledají a po bláznivé honičce končí Ferda zase ve vězení.
Mezi svérázné Kocourkovské obyvatele patří i holič Ešpandr (Trégl) básnící o svém krásném pohřbu, mladý advokát dr. Nykys (Pešek), který se dvoří Blažence, starostově dceři, ale jejich společný milostný duet zní jako když tahá kočku za ocas. Herecky stojí za zmínku ještě již zmíněný Plachta, několik dalších postaviček a samozřejmě Jan Werich, který je nepřehlédnutelný, ať už ho člověk obdivuje nebo ne.
Film obsahuje poměrně hodně vtipných až absurdních scén, třeba když se chce Pešek oběsit na dveřích Werichovi kanceláře, tak mu poradí, ať se jde oběsit do lesa, na vzduch. Také vodění trestanců po lunaparku je pěkně komické, Tréglovo básnění o vlastním pohřbu jsem již zmínil a zapomenut bych neměl ani na věčné stížnosti obchodníka s občerstvením. Vizuálně je film inspirován (německým) expresionismem, svůj prostor dostává světlo, tma i stíny, exteriéry Kocourkova mají mírně podivnou a zkreslenou perspektivu.
Přesto je ale celkový dojem z filmu poněkud podivný, částečně jde o běžnou komedii, místy je cítit něco víc, třeba vliv Osvobozeného divadla, expresionismus, Gogolův Revizor a samozřejmě břitká satira, ironie i absurdita. Prostě jde o takový zvláštní mix působící nedotaženým dojmem. Ve filmu zazní i slavná píseň "Šaty dělají člověka" ve Werichově přednesu - provedení písniček se tedy moc nepovedlo. Městečko se sice jmenuje Kocourkov, ale nejde o onen klasický Kocourkov, vzor hlouposti, známý z literatury. Před prvním shlédnutím filmu jsem se právě na něj těšil a tak jsem byl kdysi filmem hodně zklamán.
- Advokát chudých
- Advokátka Věra
- Anton Špelec, Ostrostřelec
- Ať žije nebožtík
- Až přijde kocour
- C. a k. polní maršálek
- Cech panen kutnohorských
- Cesta do hlubin študákovy duše
- Císařův pekař - Pekařův císař
- Červená ještěrka
- Filosofská historie
- Hej-Rup!
- Holka nebo kluk?
- Hotel Modrá hvězda
- Hrátky s čertem
- Husitská trilogie - Jan Hus, Jan Žižka, Proti Všem
- Ideál septimy
- Jánošík
- Jedenácté přikázání
- Karel a já
- Karel Hynek Mácha
- Muži v Ofsajdu
- Nebe a dudy
- O věcech nadpřirozených
- Peníze nebo život
- Provdám svoji ženu
- Prstýnek
- Pudr a Benzin
- Robinsonka
- Roztomilý Člověk
- Ryba na suchu
- Řeka čaruje
- Stvoření světa
- Svět patří nám
- Škola otců
- Škola základ života
- Těžký život dobrodruha
- To neznáte Hadimršku
- Tři veteráni
- Valentin Dobrotivý
- Vdavky Nanynky Kuličovi
- Velbloud uchem jehly
- Vzorný kinematograf Haška Jaroslava
- Z českých mlýnů
- Život je krásný