Pohádka máje
Tento romantický film Otakara Vávry zachycuje počínající lásku dvou mladých lidí.
Ve filmu poznáváme mladého studenta Ríšu, ten v Praze jen hýří a utrácí peníze. Hned v úvodní scéně sledujeme celou partu při návratu z hospody, mladíci vyvádějí různé klukoviny jimiž ruší pokojné občany, ráno jsme zase svědky až dojemné péče paní bytné (Vl.Fabiánová) o Ríšu. Protože je Ríša původem z venkova, vydává se v zimě ke strýci a na tancovačce poznává krásnou, leč nesmělou a plachou Helenku (N.Gollová). Helenka se bojí lidí, s nikým se nebaví ani netančí, Ríša ji přesto přemluví k jednomu tanci.
Poté se vrací Ríša do Prahy, kde pokračuje v prostopášném životě, v počínajícím jaru však dojde rodičům s jeho dluhy trpělivost a Ríša, za slz paní bytné, odjíždí ke strýci, kde má studovat. Místo toho se snaží získat Helenčino srdce, ta vidí jen zvířata a rostliny, právě přes ně a zahrádku se k ní Ríša dostává blíže. Sledujeme nádherné dny v lese plné lásky a štěstí, samozřejmě dojde i na drobné neshody, třeba když Ríša vyrazí na tah a na rande dorazí s kocovinou. Také světaznalá Cilka znejistí Helenku svou kritikou mužů, hlavní ránu lásce však nasadí sám Ríša. Rozvykládá se o sklepnici u Pinkasů i o mladé bytné, Helenka se velmi zlobí a Ríša je strýcem přinucen k odjezdu. Helenka nechce Ríšu ani vidět, ale těsně před odjezdem se setkají a Ríša vše vysvětlí, tvrdí, že zkoušel jejich lásku zjištěním, zda bude žárlit. Usmířením a Ríšovým odjezdem film končí.
Děj filmu je prostý a tvoří rámec pro spoustu poetických a milých záběrů. Ty sice v černobílém provedení zdaleka nevyniknou jak by mohly, ale obávám se, že v barvě by to dopadlo ještě hůře. Skvělé je dovádění milenců v lese, kdy Helenka u jezírka předvádí vílu, tato scéna mi tak trochu připomněla Mrazíka (Ivan a Nasťa).
Helenku ztvárnila jedinečným způsobem Nataša Gollová, bohužel nevystihla její naivitu. To je dáno tím, že Helenka má být šestnáctiletá a Gollové bylo v té době dvacet osm - na tento věk sice nevypadá, ale na šestnáct také ne, navíc dojde na pár tvrdších momentů, které mi k naivní šestnáctce nesedí. Vávra ale prohlásil, že si nedovedl pro roli Helenky představit nikoho jiného než Gollovou a její půvab a nadšení v přírodě mu dává za pravdu. Kromě Helenky a Ríši dostávají ve filmu prostor zajímavé venkovské postavičky jako farář nebo revírník, vždy se těšící na partičku.
Film patří do kategorie - tak blbý až je pěkný. Jeho bezstarostnost, pohoda a milá naivita má něco do sebe, tak trochu přinutí člověka zastavit se a odpočnout si od všedního shonu, potěší však i přízemní momenty, jako třeba Ríšova únava na rande po prohýřené noci. Původní román Viléma Mrštíka patří určitě mezi obtížně zfilmovatelná díla a přesto, že jsem ho nečetl, tak myslím, že se film povedl. Pouze na mě působila trochu rušivě spisovná čeština uváděná lidovým tož - v tomto filmu má nářečí svoje místo, ale jeho kombinace se spisovnou češtinou je divná.