Rozum a cit - seriál BBC
Jane Austenová je autorkou mnoha společenských a romantických románů z prostředí anglické vyšší společnosti. Tyto romány patří mezi čtenářsky celkem oblíbené a tak není divu, že byly (několikrát) zfilmovány. Zatím poslední adaptaci románu "Rozum a cit" představuje třídílný seriál z produkce BBC (2008), jedná se vlastně o miniseriál, každý díl má 50 minut a celková stopáž je tak cca dvě a půl hodiny.
Úvod prvního dílu patří úmrtí pana Dashwooda, který musí podle zákona odkázat veškerý majetek prvorozenému synovi Johnovi. Druhá manželka a jejich tři dcery - Elinor, Marianne a Margaret jsou tak vydány Johnovi na pospas. Ten sice otci na smrtelné posteli slibuje, že se o ně postará, ale jeho manželka veškeré podobné snahy rázně utne a postupně vyštípe paní Dashwoodovou s dcerami z rodinného sídla. Jednou z vhodných záminek jí je i to, že se Elinor sblížila s jejím bratrem Edwardem Ferrarsem. Dashwoodovi se stěhují do skromnějšího domu jednoho bratrance na nádherném a romantickém mořském pobřeží, dům je však poloviční ruina. V novém domově panuje nuda a jediným rozptýlením jsou časté návštěvy na bratrancově sídle. Mezi dalšími hosty je i pětatřicetiletý plukovník Brandon, který projeví zájem o prostřední dceru, sedmnáctiletou Marianne. Když se tato romantická dívka dozví, co se o nich povídá, prohlásí, že se již s plukovníkem nemůže setkat. Před jeho další návštěvou uteče z domu a během vycházky se zřítí ze svahu, na pomoc jí přispěchá John Willoughby, mladík, který má také zalíbení v romantických básnících.
Ve druhém díle sledujeme pokračující romantické okouzlení Marianne a Willoughbyho, jenže jeho teta ho donutí odjet do Londýna. Při jedné návštěvě u bratrance se sestry Dashwoodovi seznamují se slečnami Steelovými, jedna z nich, Lucy, zve Elinor na procházku a sděluje ji, že je tajně zasnoubená s Edwardem, ať to ale nikomu neříká. A tak Marianne marně čeká na zprávy od Willoughbyho a Elinor neví, jak je na tom s Edwardem, nechce si připustit jeho zájem a navíc ví o zasnoubení s Lucy. Když se jejich teta rozhodne navštívit Londýna, bere Elinor a Marianne sebou, zejména Marianne doufá v setkání s Willoughbym. Tomu píše v Londýně několik dopisů, on však nijak nereaguje. Oba se setkávají až na plese, kde ji Willoughby ignoruje a před přáteli pronese něco o venkovské známé. Poté Marianne omdlí přímo do náručí plukovníka Brendona, který ji stále zpovzdálí sleduje a nevzdává se svých nadějí.
Úvod třetího dílu patří blíže nevysvětlenému souboji, poté posílá Willoughby dopis, v němž se zříká Mariane, ta je pochopitelně zdrcená. Slečna Steelová se prořekne o zasnoubení před paní Ferrarsovou, ta vyžene jak Lucy tak Edwarda, který se za ni postaví. Obě sestry Dashwoodovi odjíždí z Londýna nešťastné, Marianne se za bouře prochází po parku, prochladne a těžce onemocní. Dozvídáme se, že se Wilboughby oženil pro peníze i to, že dříve svedl Brandonovu patnáctiletou svěřenku a má s ní dítě. Willoughby přichází s vysvětlením za Elinor a tvrdí, že Marianne miloval, kvůli onomu nešťastnému poměru ho však teta vydědila a tak se musel oženit pro peníze. Ptá se přitom, co měl dělat a proč ho všichni odsuzují, později Mariane konstatuje, že nejvíce podvedl sám sebe. Mariane mezitím nachází skutečnou romantiku u plukovníka Brandona, ne ve slovech ale v činech, postupně si ho oblíbí a zamiluje se do něj. Elinor se zase dozvídá, že se z Lucy stala paní Farrersová a proto ji překvapí Edwardova návštěva. Edward však prozradí, že si Lucy vzala jeho bratra, na nějž matka převedla jeho dědický podíl. Poté vyzná Elinor lásku a to, co celé tři díly tajil, vychrlí v závěru během minuty a dvojitá svatba zakončuje seriál.
Atmosféra seriálu je celkem příjemná, alespoň zpočátku, exteriéry i interiéry jsou většinou nádherné a zaujmou některé záběry jako podhledy apod. Dojde i na drobné vtípky a jízlivosti, třeba knihovna podle Edwarda nebo jeho drobné rebelie proti rodině. Ale herci mě popravdě řečeno moc nezaujali, nejmíň sympatická je paradoxně Elinor, samozřejmě až po Johnově manželce a druhé slečně Steelové, ukázkovému trdlu. Jenže od těch se, na rozdíl od Elinor, nečeká, že vzbudí divákovi sympatie. Elinor je sice rozumná a realistická, působí však spíše nepříjemným dojmem a s podivnou ofinou (s odpuštěním) čučí jak puk. Její matka, paní Dashwoodová, je v některých věcech trochu mimo a tak jejich domácnost řídí právě Elinor. Mladší Marianne touží po romantice a představuje naivní dívku, která postupně zmoudří. Nejmladší Margaret je ještě dítě, ale je celkem roztomilá a často odněkud nečekaně vykoukne nebo ironicky zaglosuje, což je vždy docela příjemný moment.
Některé dějové zvraty a chování postav mi přijdou bez logiky a slouží jen pro budování rozjitřených citů. Např. Lucy se Elinor naprosto bezdůvodně svěřuje jako jediné o tajném zasnoubení hned při jejich prvním setkání, Edward zase od prvního okamžiku miluje Elinor, přesto neváhá před matkou přiznat zasnoubení s Lucy a požádat o její ruku, matka ho vyžene jen proto, aby jeho bratrovi dala svolení ke svatbě - s tou stejnou Lucy. Jistě, Elinor tím vším trpí a o to jde, ale logiku to nemá. Od typického diváka, resp. divačky se ale asi čeká, že přes závoj slz a dojetí stejně žádnou logiku hledat nebude. Docela komický je i život Dashwoodových v "chudobě" ve zřícenině, prakticky bez služebnictva, kdy ale vnější lesk zachovat musí. To je korunováno situací, kdy všechny prchají od těsta (snad jediný moment "práce") do salónu, když se blíží Edward.
V seriálu dojde samozřejmě na spoustu přetvářky, pokrytectví a podivných mezilidských vztahů. Ty jsou zachyceny asi věrně a člověk musí litovat skoro všechny postavy, kterým chybí hlavně přirozenost. Přesto, nebo právě proto, je obtížné chápat jednotlivé postavy a jejich motivy, byť jim nejde o víc než o výhodný sňatek. A nakonec záporák Willoughby vzbuzuje poněkud paradoxně ne-li pochopení tak určitě soucit, ovšem až ve chvíli, kdy se pokouší vše vysvětlit Elinor.
Seriál nemohu srovnat s románovou předlohou ani starším filmem, ale některé momenty jsou zajímavé a první díl mě i pro krajinu a interiéry a pár dalších věcí celkem bavil. V průběhu druhého dílu se ale začaly kupit nesmysly korunované závěrem, takže pro mě nebylo snadné sledovat seriál se zájmem až do konce. Jde prostě o romantický seriálek, kde jsou bez ohledu na logiku postavy trápeny, každý však ví, že to dobře dopadne. Ale na mé hodnocení má vliv samozřejmě i to, že nepatřím do správné cílové skupiny.