images/logo.png
Nový obsah pouze na blog.sahaweb.cz Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Rozum a cit - seriál BBC

austenova

Jane Austenová je autorkou mnoha společenských a romantických románů z prostředí anglické vyšší společnosti. Tyto romány patří mezi čtenářsky celkem oblíbené a tak není divu, že byly (několikrát) zfilmovány. Zatím poslední adaptaci románu "Rozum a cit" představuje třídílný seriál z produkce BBC (2008), jedná se vlastně o miniseriál, každý díl má 50 minut a celková stopáž je tak cca dvě a půl hodiny.

Úvod prvního dílu patří úmrtí pana Dashwooda, který musí podle zákona odkázat veškerý majetek prvorozenému synovi Johnovi. Druhá manželka a jejich tři dcery - Elinor, Marianne a Margaret jsou tak vydány Johnovi na pospas. Ten sice otci na smrtelné posteli slibuje, že se o ně postará, ale jeho manželka veškeré podobné snahy rázně utne a postupně vyštípe paní Dashwoodovou s dcerami z rodinného sídla. Jednou z vhodných záminek jí je i to, že se Elinor sblížila s jejím bratrem Edwardem Ferrarsem. Dashwoodovi se stěhují do skromnějšího domu jednoho bratrance na nádherném a romantickém mořském pobřeží, dům je však poloviční ruina. V novém domově panuje nuda a jediným rozptýlením jsou časté návštěvy na bratrancově sídle. Mezi dalšími hosty je i pětatřicetiletý plukovník Brandon, který projeví zájem o prostřední dceru, sedmnáctiletou Marianne. Když se tato romantická dívka dozví, co se o nich povídá, prohlásí, že se již s plukovníkem nemůže setkat. Před jeho další návštěvou uteče z domu a během vycházky se zřítí ze svahu, na pomoc jí přispěchá John Willoughby, mladík, který má také zalíbení v romantických básnících.

Ve druhém díle sledujeme pokračující romantické okouzlení Marianne a Willoughbyho, jenže jeho teta ho donutí odjet do Londýna. Při jedné návštěvě u bratrance se sestry Dashwoodovi seznamují se slečnami Steelovými, jedna z nich, Lucy, zve Elinor na procházku a sděluje ji, že je tajně zasnoubená s Edwardem, ať to ale nikomu neříká. A tak Marianne marně čeká na zprávy od Willoughbyho a Elinor neví, jak je na tom s Edwardem, nechce si připustit jeho zájem a navíc ví o zasnoubení s Lucy. Když se jejich teta rozhodne navštívit Londýna, bere Elinor a Marianne sebou, zejména Marianne doufá v setkání s Willoughbym. Tomu píše v Londýně několik dopisů, on však nijak nereaguje. Oba se setkávají až na plese, kde ji Willoughby ignoruje a před přáteli pronese něco o venkovské známé. Poté Marianne omdlí přímo do náručí plukovníka Brendona, který ji stále zpovzdálí sleduje a nevzdává se svých nadějí.

Úvod třetího dílu patří blíže nevysvětlenému souboji, poté posílá Willoughby dopis, v němž se zříká Mariane, ta je pochopitelně zdrcená. Slečna Steelová se prořekne o zasnoubení před paní Ferrarsovou, ta vyžene jak Lucy tak Edwarda, který se za ni postaví. Obě sestry Dashwoodovi odjíždí z Londýna nešťastné, Marianne se za bouře prochází po parku, prochladne a těžce onemocní. Dozvídáme se, že se Wilboughby oženil pro peníze i to, že dříve svedl Brandonovu patnáctiletou svěřenku a má s ní dítě. Willoughby přichází s vysvětlením za Elinor a tvrdí, že Marianne miloval, kvůli onomu nešťastnému poměru ho však teta vydědila a tak se musel oženit pro peníze. Ptá se přitom, co měl dělat a proč ho všichni odsuzují, později Mariane konstatuje, že nejvíce podvedl sám sebe. Mariane mezitím nachází skutečnou romantiku u plukovníka Brandona, ne ve slovech ale v činech, postupně si ho oblíbí a zamiluje se do něj. Elinor se zase dozvídá, že se z Lucy stala paní Farrersová a proto ji překvapí Edwardova návštěva. Edward však prozradí, že si Lucy vzala jeho bratra, na nějž matka převedla jeho dědický podíl. Poté vyzná Elinor lásku a to, co celé tři díly tajil, vychrlí v závěru během minuty a dvojitá svatba zakončuje seriál.

Atmosféra seriálu je celkem příjemná, alespoň zpočátku, exteriéry i interiéry jsou většinou nádherné a zaujmou některé záběry jako podhledy apod. Dojde i na drobné vtípky a jízlivosti, třeba knihovna podle Edwarda nebo jeho drobné rebelie proti rodině. Ale herci mě popravdě řečeno moc nezaujali, nejmíň sympatická je paradoxně Elinor, samozřejmě až po Johnově manželce a druhé slečně Steelové, ukázkovému trdlu. Jenže od těch se, na rozdíl od Elinor, nečeká, že vzbudí divákovi sympatie. Elinor je sice rozumná a realistická, působí však spíše nepříjemným dojmem a s podivnou ofinou (s odpuštěním) čučí jak puk. Její matka, paní Dashwoodová, je v některých věcech trochu mimo a tak jejich domácnost řídí právě Elinor. Mladší Marianne touží po romantice a představuje naivní dívku, která postupně zmoudří. Nejmladší Margaret je ještě dítě, ale je celkem roztomilá a často odněkud nečekaně vykoukne nebo ironicky zaglosuje, což je vždy docela příjemný moment.

Některé dějové zvraty a chování postav mi přijdou bez logiky a slouží jen pro budování rozjitřených citů. Např. Lucy se Elinor naprosto bezdůvodně svěřuje jako jediné o tajném zasnoubení hned při jejich prvním setkání, Edward zase od prvního okamžiku miluje Elinor, přesto neváhá před matkou přiznat zasnoubení s Lucy a požádat o její ruku, matka ho vyžene jen proto, aby jeho bratrovi dala svolení ke svatbě - s tou stejnou Lucy. Jistě, Elinor tím vším trpí a o to jde, ale logiku to nemá. Od typického diváka, resp. divačky se ale asi čeká, že přes závoj slz a dojetí stejně žádnou logiku hledat nebude. Docela komický je i život Dashwoodových v "chudobě" ve zřícenině, prakticky bez služebnictva, kdy ale vnější lesk zachovat musí. To je korunováno situací, kdy všechny prchají od těsta (snad jediný moment "práce") do salónu, když se blíží Edward.

V seriálu dojde samozřejmě na spoustu přetvářky, pokrytectví a podivných mezilidských vztahů. Ty jsou zachyceny asi věrně a člověk musí litovat skoro všechny postavy, kterým chybí hlavně přirozenost. Přesto, nebo právě proto, je obtížné chápat jednotlivé postavy a jejich motivy, byť jim nejde o víc než o výhodný sňatek. A nakonec záporák Willoughby vzbuzuje poněkud paradoxně ne-li pochopení tak určitě soucit, ovšem až ve chvíli, kdy se pokouší vše vysvětlit Elinor.

Seriál nemohu srovnat s románovou předlohou ani starším filmem, ale některé momenty jsou zajímavé a první díl mě i pro krajinu a interiéry a pár dalších věcí celkem bavil. V průběhu druhého dílu se ale začaly kupit nesmysly korunované závěrem, takže pro mě nebylo snadné sledovat seriál se zájmem až do konce. Jde prostě o romantický seriálek, kde jsou bez ohledu na logiku postavy trápeny, každý však ví, že to dobře dopadne. Ale na mé hodnocení má vliv samozřejmě i to, že nepatřím do správné cílové skupiny.

25.09.2009
austenova
Diskuse k článku:
Počet příspěvků: 1 - zobrazeno v: 19.03.2024 - 03:10:10
Verunka (29.09.2009 - 10:45:57):
Protože já patřím do správné "cílové skupiny" a historické společenské romány z anglického prostředí mám ráda, celkově se mi seriál líbil dokonce i dějem i postavami, o nádherných exteriérech hlavně z pustého mořského pobřeží ani nemluvě. Ale ten život v tom venkovském domečku v pustině musel být opravdu drsnější - musely asi pracovat dost, když neměly služku - nejen míchat těsto. :-) Některé zdánlivé nelogičnosti dokážu celkem pochopit, jen ten hlavní dějový zvrat, že hlavní hrdina je matkou vyděděn a jeho druhý bratr ne, to je vážně divné. Možná si matka uvědomila, že víc synů už prostě nemá a někdo by dědit měl... :-) A možná je to v knize vysvětleno lépe... S těmi postavami, co se ti zdály divné, je to trošku složitější. Román je podle mě celkem propracovaný a relativně smysluplný a nedá se shrnout větou: "Hlavní hrdinky se potrápí, divák si zapláče a nakonec to dobře dopadne." U Elinor šlo podle mě hlavně o kontrast s její sestrou - přísně realistický postoj k životu oproti romantismu, obojí v extrémní formě a vyprávěné z pohledu Elinor, se kterou se asi autorka ztotožnila více než s "divokou a krásnou" Marianne. Elinor trápí to, že v její city nikdo nevěří jen proto, že zůstává nohama pevně na zemi a vše hrdě ukrývá uvnitř. S mužskými hrdiny to také není tak jednoznačné - není záporák Willoughby a klaďas Edward. Oba se chovají v podstatě dost podobně po většinu děje, zamilovávají se, baví se a trápí (nechtíc) své obdivovatelky, které se v nich nevyznají a neví, co si mají myslet. Až v posledních okamžicích se rozhodne. Čestný Edward, přestože miluje Elinor, se ke své "chybě z mládí" postaví čelem a chce si vzít Lucy, i když už ji asi nemiluje (nebo miluje obě, já nevím... :-)). Kdeždo Willoughby se zachová z našeho hlediska docela omluvitelně. Dostal se do potíží, před svou "chybou z mládí" utíká, a tak se racionálně ožení pro peníze. Marianně přitom velmi ublíží, ale nakonec se jí přijde omluvit, neznamená to, že by ji nikdy nemiloval. Elinor si Edwardův krok definitivně získá, kdežto Willoughbyho zcela odsoudí. Má to svou logiku, ale my už soudíme jinak - Edward je podivím, chce se oženit jen pro starý závazek, a Willoughbyho je nám líto, že jeho vysvětlení nebylo přijato shovívavěji...
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
09.04.2020: Pár poznámek o tom, jak fotit (nejen) modely
Tento článek obsahuje moje poznámky a postřehy týkající se focení modelů. Určitě nejde o návod pro ostatní, spíše si to chci sám ujasnit... Když někdo postaví model, vyfotí ho a prezentuje ho na internetu. Typická fotka bohužel vypadá zhruba jako na následujícím obrázku. Takováto fotka podle mě úsilí s tvorbou modelu dosti sráží. Mimochodem, ani se mi nepodařilo vyfotit model tak špatně, jak je
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Filmy
Monty Python: Život Briana
se vsim souhlasim, az na zaver predposledniho odstavce... ne nadarmo, kdyz si ted s kamaradem doporucujeme nejaky film musi padnout vzdy zahy otazka "Jsou tam vybuchujici kosmicke lode? A jestli ne,
...
PITY | 27.05.2019
Vesničko má středisková
V Pelhřimově šlo o krematorium...
...
František Opička | 08.02.2017
Husitská trilogie - Jan Hus, Jan Žižka, Proti Všem
"Jeroným Pražský, upálený v Kostnici roku 1416, rovnou vyhlašuje, že Čechové jsou "svatosvatý národ" a bezprostřední potomci Řeků. V době české reformace, takzvaného husitství, tak již můžeme plně
...
jm | 06.08.2016
Kult hákového kříže
Tenhle film je smutnej že kvůli nějákýmu debilnímu tátoj jde jeden sin do basy a ten druhej umře :DDD
...
Márty | 23.03.2015
Kalamita
Když jsem viděl Kalamitu kdysi dávno v kině poprvé,byl jsem zhnusen nedokonalým ozvučením filmu.Polívkův huhňavý projev v něm zanikal a ztrácel se v éteru.Proto mi některé repliky v příběhu
...
Zak. | 29.06.2014
Statistiky
Aktualizováno: 06.11.2020
Počet článků/fotek: 1397/13869
(C) Saha - 1990 - 2024 - Verze 1.4.1 - 11.11.2020 - Generated by SHREC 2.225 - SHWB
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.