Na samotě u lesa
Tento film režiséra Menzela patří mezi klasické "únikové" komedie tvůrčího dua Svěrák, Smoljak. Ti k filmu napsali scénář a také si v něm zahráli, Svěrák představuje Oldu Lavičku, jednu z hlavních postav, Smoljak vedlejší ale důležitou postavu "pana otce", inženýra Zvona.
Film se veze na tehdejší módě chalupaření, ve kterém lidé hledali únik od normalizační reality. Úvod patří výletu rodiny Lavičkových (Svěrák, Kolárová) na chalupu inženýra Zvona, ten si o víkendu hraje na pana otce v rekonstruovaném mlýně. Lavičkovi také zatouží po klidu vlastní chalupy a při obchůzce okolí s dalším chalupářem Kosem nalézají ideální chalupu na samotě, bohužel ji obývá starý Komárek (J.Kemr). Tento svérázný stařík ale souhlasí s tím, že jim pronajme světničku a na jaře se odstěhuje na Slovensko za synem. A tak jezdí Lavičkovi na chalupu a tráví zde prázdniny, protože je to pro děti ideální. Ty jsou samozřejmě nadšené, s "dědou" Komárkem se brzy spřátelí stejně jako s domácím zvířectvem. Také Olda si chalupaření užívá, chalupou je nadšen a plánuje různá vylepšení a rekonstrukce, pouze manželka chalupaření neprožívá. Chybí je elektřina a plyn, vadí ji blechy psí, které na člověka nejdou, slepice v pokoji, buchty sežrané kozou i to, že Komárek ukazuje kamarádům, jak spí až do deseti. Pod vlivem nespokojené manželky Lavičkovi nakonec odjíždí, hlavním důvodem je to, že se Komárek stále nemá k prodeji chalupy. Dětem se ale stýská, Lavička se vydává na chalupu se svým kamarádem, doktorem Houdkem (J.Tříska) a tomu se zde pochopitelně velmi líbí. Zimu provází Komárkova nemoc a obava o jeho život, v počínajícím jaru je pak naznačeno smíření, i když závěr filmu je takový jalový.
Film vlastně nemá výrazný děj nebo příběh, spíše zachycuje plynutí času na chalupě v sérii vtipných scének. V těch poznáváme další postavy, ať už chalupáře nebo místní obyvatele. Jedná se například o Kokeše, který získal barák s dědkem a babkou a tak jim ztrpčuje život, lovce zmijí Toníka, Komárkova kamaráda a vrstevníka nebo pana Lorence, zedníka na vozíčku, nejlepšího zedníka v okolí. Sice nevezme cihlu do ruky, ale je levnej a postavil už tři baráky. Úsměvné scénky provází množství hlášek, které zlidověly, namátkou - "chčije a chčije", "nehoupat", "týýý vypadaj" při návštěvě Komárkova otce jako reakce na "to jsou páni z Prahy, ty neznáte", jemné "děti svítily" nebo dialogy typu "Pane Lorenc, uvezu to? Ne. A teď? Teď jo." Film dokumentuje různé přístupy k chalupaření, zejména na čtveřici chalupářů Kokeš, Kos, Lavička a Zvon, ten exceluje s historkou, kterou chce každý slyšet znova, nebo svým "ku - ku - ku - ku". Pobaví i Kos, neustále vypočítávající cokoliv - to máte kuchyň, záchod, ložnici, pokoj - a sympatická je i snaha tatínka Lavičky poučovat děti, i když se to často míjí účinkem, třeba "a sem se dávala dvojnulka".
Skvělý film s výbornými herci pobaví tak nějak nenápadně, člověk ho sice zná ale pořád se líbí, i když bych řekl - tak blbý, až pěkný. A to nemyslím pejorativně, ono to spíš vystihuje onu dobu, pojí se zde poctivé řemeslo, nostalgie, roztomilá naivita i absurdita, zkloubení těchto vlivů dává filmu jistou nadčasovost. Na autenticitě filmu přidává i to, že většina hlášek a situací je odpozorovaná ze života.
- Alena
- Ať žijí duchové
- Báječní muži s klikou
- Císařův pekař - Pekařův císař
- Divá Bára
- Dobrý voják Švejk - Poslušně hlásím
- Dovolená s Andělem
- F.L.Věk
- Hvězda mého srdce
- Chalupáři
- Kalamita
- Král Králů
- Máj
- Marečku, podejte mi pero
- Mezi námi zloději
- Nejlepší člověk
- Noc na Karlštejně
- Obsluhoval jsem anglického krále
- Ostře sledované vlaky
- Perličky na dně
- Postřižiny
- Provdám svoji ženu
- Rozmarné léto
- Slaměný klobouk
- Slasti Otce Vlasti
- Slavnosti sněženek
- Slepice a kostelník
- Smrt černého krále
- Spalovač mrtvol
- Srdečný pozdrav ze Zeměkoule
- Šíleně smutná princezna
- Taková normální rodinka
- Tři veteráni
- U nás v Mechově
- Upír z Feratu
- Vesničko má středisková
- Vzorný kinematograf Haška Jaroslava
- Zaostřit prosím!
- Žebrácká opera
- Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina