Tři barvy - modrá
Francouzsko-polský film "Tři barvy - modrá" (Krzysztof Kieslowski) je prvním dílem filmové trilogie volně inspirované barvami francouzské vlajky.
V úvodu filmu sledujeme autonehodu, kterou přežívá pouze Julie (Juliette Binoche, známá z Čokolády). Její manžel Patrice a dcerka umírají a vyrovnání Julie s touto tragickou událostí je věnován zbytek filmu. Pohřeb manžela, významného skladatele, sleduje Julie v nemocnici, po propuštění se vrací na své venkovské sídlo a snaží se vše rozprodat. Její manžel Patrice připravoval koncert na oslavu znovusjednocení Evropy, tuto hudební skladbu se pokouší dokončit jeho asistent Olivier, který miluje Julii od prvního setkání. Julie chce ale zničit veškeré vzpomínky na manžela včetně jeho rozdělané práce a proto partitury vyhazuje do odpadků. Sama se stěhuje do anonymního bytu na předměstí a snaží se žít normální život, bohužel nepracuje a tak ji pronásledují vzpomínky. Prožívá běžné příhody jako zabouchnutí si dveří v noci nebo boj s myšima včetně narození malých myšátek, navštěvuje nemocnou matku, plave v bazénu a seznamuje se se sousedkou Lucille. Ta pracuje v erotickém klubu jako tanečnice a Julie ji zde jednou dělá psychickou podporu, protože Lucille zahlédla v první řadě svého otce. Během této návštěvy klubu zahlédne Julie v televizi rozhovor s Oliverem, který se snaží dokončit skladbu a získal dokonce kopii rozpracované partitury, tu zachránila korepetitorka, protože hudba nesmí být zničena. Julie se postupně vrátí k Olivierovi a společně skladbu dokončí, ve zmíněném pořadu se dozvěděla i o milence svého muže, stážistce u soudu. S ní se později setkává, dívka je těhotná s jejím mužem a Julie synovi odkazuje jejich venkovské sídlo.
Film zachycuje vyrovnání se s tragédií pokusem o nový život a zničením všeho, co připomíná minulost, ta však stejně hrdinku dožene. Nejde však přímo o děj jako takový ale o jeho zpracování, zejména o střih, barvy a hudbu. Zajímavá je spousta detailů a neobvyklých záběrů jako třeba odraz lékaře v oku v úvodu filmu, dojde i na minipříběhy, táhnoucí se celou trilogií. Velmi efektně působí, když Julie slyší hrát hudbu a pak se vše zbarví do modra, podobně přehrávání nad partiturou nebo zatmívačky uprostřed scény. Film mi připadá odehraný komorně, civilně a až s nadhledem, za zmínku stojí mimika a emoce Julie, ty jsou často silnější než slova, přitom se snaží tvářit tvrdě.
Celkový výsledek působí profesionálním dojmem a pozornost je věnována každému detailu, i proto se na film dobře dívá. V bonusech režisér například pět minut popisuje, jak se točila scéna namáčení kostky cukru v kávě a proč trvá cca pět vteřin a ne tři nebo osm. Chápu, že podobné detaily dotažené do dokonalosti dotváří atmosféru filmu a svědčí o promyšlenosti každého detailu, otázka je, zda to divák opravdu ocení. Asi ano, protože nejde o film pro běžného diváka, mě osobně sice zaujal ale nijak nenadchl ani nepřesvědčil.