Falešná kočička
Český film "Falešná kočička" z roku 1937 rozvíjí populární téma Pygmalionu, jde tak trochu o "dvojitého pygmaliona" s aktivitou, resp. iniciativou na straně "dobývané" ženy.
Míla (V.Ferbasová), dcera bohatého továrníka, se zamiluje do doktora Vladimíra Přelouče (O.Nový), ten však její pokus o seznámení odmítne. Když dostane Míla od otce roční ultimátum na provdání se, vyráží zpět do Prahy za vzdálenou tetou Amálkou (A.Nedošínská), která je shodou okolností hospodyní doktora Přelouče. Vladimír mezitím uvěřil kartářce, že jeho vyvolená bude chudé, nevzdělané děvče a když se to Míla dozví, rozhodne se, že se za takou dívku bude vydávat. Vydá se proto na periferii, kde studuje tamní zvyky i jazyk, k tomu si najde i učitele Vendelína Pletichu (Jára Kohout).
Po nějaké době přijde Míla k doktorovi jako chudá prodavačka tkaniček a i s pomoci Amálky Vladimíra zaujme. Ten je posedlý představou nevzdělaného primitivečka, kterého si vychová k obrazu svému, nadšen její prostotou i touhou po vzdělání začne Mílu učit číst, psát a počítat. A jak snadno se Míla naučila "periferštinu", tak snadno "zvládne" i toto studium. To už je do ní Vladimír zamilován a pomýšlí na svatbu, Míla zase přemýšlí, jak se přiznat ke svému podvodu. Bohužel přijíždí jedna její známá a vše praskne, Vladimír ji obviňuje z lehkomyslnosti a vyžene ji. Během tří dnů však zjistí, že ji opravdu miluje a film spěje k happyendu. Ve filmu se objevuje ještě komická postava Vladimírova přítele, sportovce Chládka a jeho seznámení za tragických okolností, předpovězených kartářkou.
I v tomto filmu zaujmou herecké výkony, zejména standardní postavy Nového i Nedošínské, Ferbasová je kouzelná zvlášť jako prostá holka. Ale její ztvárnění periferní holky je mírně přehnané a u Járy Kohouta to až bije do očí, sehráno je to však pěkně. Celkově mi zobrazení periferie připadá přehnané až parodické, a to pomíjím, že by Mílu prozradila řeč těla, make-up a další drobnosti. Možná jde o dobovou podmíněnost, možná je můj pocit dán tím, že "su z Brna" a na podobné hrátky z hantecem jsem zvyklý, možná je to částečně záměrné, protože jak říká Pleticha - chtějí od nás periferní jazyk, tak ho vytváříme. V té době byl možná kontrast spisovné češtiny a periferního slangu zajímavý, dnes nám ale obě (jazyková) prostředí příliš splývají.
Také představa vychovávaného primitivečka je trošku divná, ale předpokládám z kontextu, že jde spíše o jemnou kritiku a nadsázku. Tato jemná kritika zahrnuje i chápání ženy jako ozdoby, což potvrzuje plamenná promluva Amálky o tom, že muž musí dobývat, ale nechce být dobýván - přitom Ferbasová vlastně udělá opak, pouze musí muže (Vladimíra) nechat žít v přesvědčení, že on je pánem. Kromě komické roviny dané zejména kontrastem dvou odlišných světů se tedy ve filmu objevuje i tato závažnější tématika, přitom je podaná celkem s nadhledem. Ale bez znalosti dobových reálií a smýšlení nedokáži přesně určit, jak to přesně autoři mysleli.
Závěrem lze říci, že i když patří tento film mezi ty méně známé, má přesto svoje kouzlo i kvalitu.
- Advokátka Věra
- Baron Prášil - Když Burian prášil
- Čtrnáctý u stolu
- Dědečkem proti své vůli
- Dívka v modrém
- Eva tropí hlouposti
- Fantom Morrisvillu
- Hotel Modrá hvězda
- Kristian
- Matka Kráčmerka
- Mravnost nade vše
- Otec Kondelík a ženich Vejvara
- O věcech nadpřirozených
- Parohy
- Provdám svoji ženu
- Přítelkyně pana ministra
- Pytlákova schovanka aneb šlechetný milionář
- Roztomilý Člověk
- Sobota
- Světáci
- Taková normální rodinka
- Turbina
- Valentin Dobrotivý
- Vdavky Nanynky Kuličovi
- Velbloud uchem jehly
- Zlaté dno
- Život je krásný