Frida
Tento velmi silný a dojemný snímek z roku 2002 líčí osudy mexické malířky Fridy Kahlo. Tu ve filmu ztvárnila excelentním způsobem Salma Hayek, která se zasloužila i o vznik celého filmu, přebal DVD láká i na účast Antonia Banderase, ten se však ve filmu spíše mihne.
Začátek filmu se odehrává v Mexico City ve dvacátých letech minulého století, Fridu poznáváme jako živou a rozpustilou mladou dívku. Po autobusové nehodě má však zlámanou nohu a poraněnou páteř i pánev, dva roky je upoutána na lůžko a bolestí se již nikdy nezbaví. V té době začíná malovat a silou vůle začne i znovu chodit. Se svými obrazy se vydá za Diego Rivierou, místním uznávaným malířem a revolucionářem, chce po něm, aby posoudil její talent. Diego pozná její velké nadání a uvede ji do místních uměleckých a revolučních kruhů, pod jeho vlivem vstoupí Frida do komunistické strany a věnuje se revoluční činnosti. Diego je ale také nenapravitelný proutník, je dvakrát rozvedený a žádná dívka si před ním není jistá. Přesto se za něj Frida provdá a dokonce mu jeho zálety toleruje, protože takový on prostě je, a i Frida střídá milence a milenky.
Na pozvání odjíždí oba do Spojených států, po sérii výstav maluje Diego pro Rockefellera nástěnnou malbu, kterou nakonec strhnou kvůli Leninovu portrétu. Kromě této umělecké tragedie je potká i osobní, Frida totiž potratí, což velmi ovlivní její život i tvorbu. Po návratu do Mexika se oba spíše nudí a nakonec je Diego Fridě nevěrný s její vlastní sestrou. To už Frida neunese a následuje rozvod, jejich samostatný život přeruší příjezd Lva Trockého do Mexika. Ten je pronásledován sovětskými agenty po celém světě a tak žádá Diego Fridu o pomoc při hledání azylu, což Frida nedokáže velkému revolucionáři odepřít a nakonec se stane i jeho milenkou. Když je později Trocký v Mexiku zavražděn, odjíždí Diego ze země a Frida končí ve vězení, přiznám se, že tyto souvislosti moc nechápu. Nakonec se Diego s Fridou znovu ožení, jsou si prostě souzeni, závěr filmu pak zachycuje jejich stárnutí a končí (symbolickou) Fridinou smrtí. Její stav se horší, dokonce přichází o prsty na nohou, žije v hrozných bolestech. Stará se o ni i její sestra, Fridin vztah s Diegem je stále až dojemný a to přes veškeré bouřlivosti "italského" manželství.
Snímek je velmi působivý a kromě silného příběhu zaujme i vizuální zpracování, barevnost a jižanský temperament, vyjádřený také hudbou. Některé scény vypadají jak Fridiny obrazy, které následně ožívají, ve filmu vidíme i reálné předobrazy vznikajících obrazů - Frida totiž maluje jen sebe, její obrazy zachycují portréty jejího vnitřního světa. Dále dojde i na změny barevnosti během jedné scény, vizuální dojem umocňují i koláže a fotomontáže, které sice zkratkovitě ale originálně líčí třeba cestu do Spojených států. Závažnost filmu pak odlehčují některé scény, cílem je zachytit život v plné šíři včetně momentů prchavé krásy a kouzla okamžiku.
Ve filmu poznáváme také ducha doby a nadšení dvacátých let, naděje spojené s revolucí a uměním, což je něco, co dnes už neznáme a vnímáme spíše pejorativně. Film tak přináší jeden z pohledů na dvacáté století a dá se říci, že ho svým způsobem charakterizuje. Frida je odvážná žena v životě, umění i sexu, dokáže být silná, cynická, smyslná ale i citlivá a křehká. Její soužití s Diegem je bouřlivé, jde sice o osudovou lásku, na druhou stranu jsou oba silné osobností a zůstávají sví, nakonec je jí dobrým kamarádem i soudruhem ale špatným manželem. Zejména první půlku filmu provází jižanský temperament i revoluční opar, následná oslava Trockého proti Stalinovi ukazuje určitou naivitu levicových intelektuálů.
Frida je zkrátka zajímavá osobnost se smutným osudem, jenže takových jsou tisíce. Navíc mi moderní umění nikdy moc neříkalo, takže její obrazy nijak neprožívám, což ale neznamená, že film není vizuálně zajímavý a silný. Celkově hořký pocit pak zvyšuje kromě jejího utrpení i to, že nebyla za svého života plně doceněná, což je vidět i na její pařížské výstavě, která nemá takový úspěch, jak předvídal Andre Breton, věrozvěst surrealismu.
Film je to velmi silný a zajímavý, bohužel však některé momenty vyznívají mírně zkratovité a to přesto, že film trvá dvě hodiny. Jako celek však působí realisticky, věrohodně a až naturalisticky, a to i přes velkou vizuální fantazii a stylizaci.