Hej-Rup!
Třetí film dvojice Voskovec-Werich z roku 1934 je podle mě i jejich nejlepším, a to i přes silnou levicovou propagandu.
Přestárlý průmyslník Worst se rozhodne zničit svého konkurenta Simonida (J.Werich) a tak ho jeho lidé vezmou na pětidenní flám. Během této doby padnou Simonidovy akcie natolik, že banka odmítne ručit a tak je Simonides zbaven majetku. Těsně předtím se ještě seznámí s nezaměstnaným Filipem (J.Voskovec), který do rozhlasu otevřeně popíše situaci nezaměstnaných místo servilního čtení připraveného projevu. Oba noví přátelé se různě protloukají životem a během jejich dobrodružství poznáváme chudinskou noclehárnu i pokusy o práci. Mezi ty patří stříhání plotu "jako když střelí" nebo asfaltování silnice zakončené nehodou s parním válcem a seznámení s Martou v nouzovém obydlí ze železničního vagónu.
Když je trojici nejhůř, najde Werich v kapse dopis, že má parcelu a na ní dům. Radost ze stěhování jim ale zkazí fakt, že jde o rozestavěný činžák. Oba hrdinové se ho snaží dostavět, jenže se jim to vůbec nedaří a vzbudí posměch zevlujících nezaměstnaných. A tu Werich připadne na geniální myšlenku, ať nezaměstnaní dům dostaví a ten pak bude všech, společným heslem je "Hej Rup". Po dostavení domu si uvědomí, že se musí nějak živit, sběrem papíru si vydělají na první krávu, prodejem mléka na druhou, třetí a další. Brzy začnou "hejrupáci" opět konkurovat Worstovi a ten se je opět pokouší zničit svými nekalými praktikami, jenže nyní to dopadne přesně opačně, hejrupáci skoupí Worstovy akcie a převezmou jeho podniky.
Film je opět tvořen několika částmi s rozdílnou atmosférou. Úvod tvoří Werichův flám, resp. jeho ranní střízlivění, což je spíše nezávazná situační komika, podobně jako pokusy obou hrdinů o práci. Spojnici těchto částí tvoří kruté a smutné scény chudoby, stěžejní částí je však "agitační" druhá půle propagující kolektivní vlastnictví domu i podniku. Toto kolektivní vlastnictví je spíše zjednodušující až naivní, navíc jsou "hejrupáci" stále závislí na silném vůdci a bez Wericha jsou bezradní, co v podniku vlastně dělá Filip také není úplně zřejmé. Na druhou stranu nadšení a touhu po lepším životě plně chápu - a komunisté film stejně odmítli, autoři jim byli málo důslední, protože nezatočili s boháči pěkně po bolševicku...
Film je vtipný ale ne veselý, ukazuje totiž nezaměstnanost mladých. Zajímavé ale je, že i v té noclehárně, kam jedou taxíkem, se jednotlivec pokouší zůstat člověkem a zachovat si svoji důstojnost. Přesto je film spíše prodchnut optimismem a objeví se několik vyloženě groteskních scén, třeba stavba činžáku, žehlení kalhot parním válcem, hodinky, stříhání plotu, filatelista se známkami nebo Werich v baru. Agitační momenty se dají přežít, pouze použití ruštiny (maslostroj jako dněprostroj) působí až trapně. Objeví se také poetické a milé scény, jako bydlení ve vagónu, kde se Werich chodí otáčet na chodbu. Na obou hlavních protagonistech je vidět jak herecky zrají, kromě nich se objevují i další známé a charakteristické postavy jako např. kuchař Františka Černého.
Filmu trochu schází avantgardní nádech předchozích filmů, režíroval ho totiž Martin Frič a proto je celkově filmovější, specifickou poetiku si však zachovává a jak jsem uváděl už na začátku, pro mě jde o nejlepší film V+W.