Husarská balada
Tato komedie z roku 1962 je prý jedním z mála sovětských filmů, na který se dalo, alespoň podle pamětníků, dívat.
Film používá poměrně oblíbenou záměnu postav v době Napoleonova tažení do Ruska. Husarský poručík Rževský přijíždí ke strýci a protože prohrál hodně peněz, souhlasí, že si vezme jeho neteř Šuročku. Ta se, protože je před (maškarním) bálem, převlékla do husarské uniformy a tak ji Rževský považuje za bratrance, přezíravě se na ni vyptává a líčí i svoji neutěšenou situaci. Tím v ní vzbudí odpor a tak se mu dívka během bálu (úspěšně) snaží znechutit svým nesnesitelně romantickým chováním, přestože je ve skutečnosti spíše uličník a srdnaté děvče. Ples je bohužel přerušen, protože do Ruska vtrhla Napoleonova armáda a všichni vojáci se okamžitě vrací ke svým jednotkám. A Šuročka chce jít také bojovat, najednou chce být blízko poručíka, který ji není tak lhostejný, jak si sama myslí.
V převlečení za husara se vydává bránit vlast a svojí srdnatostí a odvahou brzo zaujme a dostane se ke štábu. Během kurýrních cest se znovu setkává s Rževským, ten si ji jako husara oblíbí a přátelí se s ním, ale sestřenku, tedy ji samotnou, stále bytostně nesnáší. Na scéně se objevuje i zpěvačka Luisa, které se poručík dvoří a tím vzbudí Šuroččinu žárlivost. Tato scéna vyvrcholí ztřeštěnou sázkou a soubojem, který přeruší v poslední chvíli příjezd velitele.
Při další cestě Šuročka zachrání generála před lupiči, ve štábu ale kníže odhalí, že jde o ženu a chce ji vyhnat. Zastane se jí až zachráněný generál, který ale netuší, že jde o ženu. Během dalších událostí se Šuročka dostane i se svým oddílem blízko rodného sídla, které je v rukou Francouzů a tak jsme svědky jeho rabování. Šuročka se jakýmsi podivným způsobem díky zajatcům dostane do zdevastovaného domu, kde ji bohužel odhalí a odsoudí ke smrti. V poslední chvíli ji zachrání husaři pod vedením Rževského, ale znovu se jejich vzájemná situace vyhrotí a opět dojde na souboj. Ten přeruší myš, kterých se Šuročka bojí - a teď se konečně ukáže, jak to je ve skutečnosti a oba si nakonec padnou do náruče.
Film je starý skoro padesát let a nějak mi chybí představa, jak v té době vypadala průměrná historická veselohra, ať už naše nebo světová. Celkově mi totiž vše připadá dosti jednoduché až naivní, zejména bitevní a bojové scény. Navíc je vše takové přehrávané až parodické, ve filmu se sice žádná politika neřeší, přesto je šlechta (samozřejmě) ukázána spíše negativně. Na druhou stranu na nás z filmu dýchne ruská atmosféra a duše, ať už bálem, ruskou zimou, souboji nebo hýřením, zajímavý je i kontrast zámečku během bálu a jeho pozdější devastace. Dále zaujme dívčina energie, výrazná mimika většiny herců i střelhbité dialogy, alespoň v českém dabingu. S logikou děje se ale tvůrci moc nepárali, zvlášť v závěru při příchodu Šuročky do rodného domu. Ale přesto má film jisté roztomile naivní kouzlo dané částečně i svým mírně exotickým původem.