Roming
Česko-rumunská cikánská roadmovie se snaží o podobnou atmosféru jako balkánské filmy Emira Kusturici. K těm má ale daleko, snad i pro citlivost romské otázky u nás, já však mám z filmu příjemný dojem hlavně díky pocitu "být na cestě".
Roman (M.Labuda) žije v Chanově, jako jeden z mála platí za elektřinu, ale ze solidarity zatahuje záclony, aby to vypadalo, že také neplatí. Jeho syn Jura studuje na VŠ a bude inženýr, což Roman s patřičnou pýchou i otcovskou láskou zdůrazňuje. Roman však před lety Juru zasnoubil s dcerou nejlepšího kamaráda, jak bylo v jejich rodě zvykem a protože dívka dovršila osmnáct, vyráží za ní, zatím jen tak nezávazně, prostě na výlet. A doprovod jim dělá další starý kamarád, Stano (B.Polívka), v jehož náklaďáku celou cestu absolvují.
Výletníci zažijí řadu tragikomických situací, jako jsou křtiny, kde se marně hledá otec, policejní kontrola, krádež slepic a její neúspěšné pečení nebo krádež ryb. Roman, inspirován velkými národními eposy, hledá cestou romskou duši v poetické pohádce o romském králi, kterou zapisuje do sešitu a příležitostně předčítá. Jeho romský král neuměl tančit ani krást a tak chodil tajně do fabriky a když vše prasklo, ztratil ptáčka hlídajícího romský oheň. Nyní putuje král světem a hledá ptáčka u boha i ďábla, nakonec jde ve stopách našich výletníků a tím se obě linie spojují. V závěru, těsně před cílem, začne na přívozu náklaďák hořet a všichni se tak tak zachrání. Nepřežije pouze romský král, tím se však osvobodí jak ptáček tak romský oheň. Setkáním obou mladých lidí při sušení Romanových stránek s pohádkou film končí (do ztracena).
Film je sice o romech, ale přijde mi, že hlavní byla snaha být politicky korektní a někoho neurazit. V tomto kontextu je pak zajímavé nejen to, že hlavní postavy nehráli romové ale i to, že většinu romů představovali ti z Rumunska. Celkově je film stylizovaný a idealizovaný, žádná kontroverzní témata nejsou zobrazena, romové spíše tančí a baví se. Je zde sice naznačen sběr "šrotu" a Stano ukradne slepici a rybu, ale obojí je jen aby se neřeklo a s realitou (třeba Cejlu) nemá film moc společného. Ale na druhou stranu nejde o dokument, ale o hledání duše, což zdůrazňuje i temperamentní hudba.
Postavy nepůsobí moc přesvědčivě, vypadá to spíš, jako když někdo po třiceti letech vyrazí na čundr a před tím se podívá na Kusturicu. Polívka a Labuda jsou však zárukou jisté kvality a diváckého zážitku a nebýt nich, ztratí film hodně na své atmosféře. Polívka jako Stano neustále pičuje, což patří integrálně k jeho roli. Podle něj bylo dříve vše lepší, neustále se naváží do Jury a městských romů - na co je potřeba stan, jídlo, plánování. Stano je prostě bezprostřední živel, třeba když svařuje auto, tak nepotřebuje brýle a když mu opuchnou oči tak jako vždy - pičusi dřív dělali světlo slabší. Ale i jeho autorita utrpí, když se pokouší upéct kradenou slepici. Labuda celý film spíše pokorně sedí, vše chápe a pozoruje smutnýma očima, čímž vyvažuje Stanův temperament a vnáší do filmu klid a poetiku. Zajímavá je i několikanásobná role pošťáka/boha/ďábla a dalších.
Závěr filmu je až kýčovitý (mlha nad řekou) a to, že auto shoří je jasné, i když si to člověk vůbec nepřeje. Romská pohádka a její prolínání s realitou má také něco do sebe, některé záběry z ní jsou vizuálně zajímavé, až Lynchovské, a i mírně morbidní smrt je nakonec fajn.
Je to prostě český film, se všemi klady a zápory, já od něj nic moc nečekal a tak mě nakonec příjemně překvapil. Ale na závěr bych parafrázoval Stana - pičusi, dřív dělali ty filmy lepší.