Jane Eyre - C. Fukunaga (2011)
Román "Jane Eyre" je mezi filmaři velmi oblíbený a existuje kolem padesáti adaptací, jednou z nich je film režiséra Cary Fukunagy z roku 2011.
V úvodu filmu sledujeme útěk Jane ze šlechtického sídla, tyto dramatické scény kontrastují se scenérií drsného ale nádherného anglického venkova. Na smrt vyčerpaná Jane nachází útočiště u kněze Jana Křtitele a jeho sester na samotě, zde Jane vzpomíná na svůj život a většina filmu se tak odehrává v retrospektivě.
Jako dítě žila Jane u tety, která ji neměla ráda a proto ji poslala do vzdálené internátní školy, kde si dívka moc nepolepšila, panoval zde přísný až tyranský režim. Později se Jane stala vychovatelkou na opuštěném šlechtickém sídle, kde se sblížila s hospodyní i Adélkou. Až za dlouhou dobu přijíždí pan Edward, poněkud divný a náladový, v Jane však našel zalíbení, snad proto, že měla nebo se alespoň snažila o jakousi osobnost. Jane se totiž snaží v rámci možností emancipovat, jak jen podřízená může a ve filmu zazní pár slovních přestřelek na toto téma.
Život na sídle není úplně idylický - kromě pověstí o bílé paní dojde i k tajemnému požáru pánovy ložnice. Jane se s Edwardem postupně sbližuje, i když jejich vztah je velmi komplikovaný - emancipující se vychovatelka a náladový, cynický pán. Objevuje se i slečna Ingramová a nikdo nepochybuje, že se s ní Edward ožení, z čehož plynou i nové třenice mezí "paní" a "služkou". Jenže Edward se zamiluje do Jane a dá ji přednost před prázdnou slečnou Ingramovou a chystá se svatba. Před oltářem se však ukáže, že Edward je již patnáct let ženat s Berthou, která zešílela a je zavřená v zadním pokoji, čímž se vysvětlují všechny podivné události.
A právě proto Jane uteče a spokojí se s místem vesnické učitelky a minimální mzdou. Později ji Jan zve na misionářskou cestu do Indie a chce ji za manželku, což Jane odmítne a po dlouhém vnitřním boji v ní zvítězí láska, vrací se na Edwardovo sídlo. Najde však jen vyhořelou ruinu a jak se dozví od hospodyně, Berthě se nakonec podařilo dům podpálit a sama našla smrt v plamenech. Edward se ji pokoušel zachránit a oslepl při tom, Jane se za ním přesto vydává a film končí jejich šťastným shledáním.
Film má skvělé prostředí a kulisy, které silně kontrastují s prudérním prostředím viktoriánské Anglie - z té běhá mráz po zádech, musela to být opravdu strašná a pokrytecká doba. Jane se snaží být emancipovaná a v té době bylo asi těžké být ženou, obzvláště chudou.
Jane je 19 letá dívka, vypadá však mnohem starší a to i přesto, že její představitelka (Mia Wasikowska) není o moc starší. Celkově mi ale její pojetí nesedí, i když se mi v Alence líbila. Výraz její tváře je pořád stejný a za celý film se usměje tak jednou, to i Terminátor projevil víc emocí :) Ono to asi patří k její postavě i době, ale i tak... Také rozhovory s Edwardem jsou velmi zvláštní - Jane si je vědomá svého podřízeného vztahu, má však svoji hrdost, takže když Edward něco řekne, tak ona nereaguje a odejde a těžko říct, co si doopravdy myslí - jeho zájem totiž může být opravdový nebo to může být jen shovívavost.
Jan Křtitel je ze začátku plný pochopení, nakonec se však ukáže, že není schopen překročit rámec doby, spíše naopak. To se daří jen Edwardovi i třeba tím, že je ochoten oženit se s Jane a hlavně tím, že nedal Berthu do blázince, jak bylo v té době zvykem, čímž by se její situace jen zhoršila. To, že se role obou mužů v průběhu filmu mění je velmi zajímavý moment.
Že je v rodině nějaké tajemství je jasné brzo, ale náznaků ve filmu je tak málo, že člověk není pointou nijak šokován, protože působí spíše jako deus ex machina. Osobně jsem byl průběhem filmu lehce zmatený - dramatický útěk následující po sbližování a přípravách na svatbu působí především zmateně, pořád jsem měl dojem, že něco chybí.
Kniha je údajně na pomezí romantismu a realismu až naturalismu, film se o toto pojetí snaží také. Šílená manželka jako strašidlo je romanticko/hororová kulisa, úvahy a sbližování Jane a Edwarda jsou zase spíše tématem až sociálním. Připadá mi však, že film zůstal někde v půli cesty mezi těmito dvěmi rovinami a je proto trochu zmatený, i když vizuálně i celkově docela zajímavý.