Luther
Tento historický film líčí život náboženského reformátora Martina Luthera, pod jehož vlivem vznikly protestantské církve.
Luther žil zhruba sto let po našem Janu Husovi a podobně jako on hledal pravdu v Písmu a bojoval proti odpustkům. Za Martina se ale postavil princ a tak neskončil na hranici jako kacíř, kde by ho rád viděl papež. Díky tomu měl Martin možnost sklízet krvavé plody svého učení, podobně jako u nás totiž došlo na selské vzpoury, drancování atd.
V úvodu sledujeme Martinovo mládí, první (nepovedenou) mši, přechod do Wittenbergu na univerzitu, kde začíná klást nepříjemné dotazy a mluvit proti relikviím a odpustkům. Mocným impulzem k tomuto byla návštěva Říma, kde viděl jen cirkus s odpustky a relikviemi. Proti relikviím mluví i přesto, že zdejší princ je jejich vášnivým sběratelem, Martinovi přátelé ho varují, že ruka, která živí, se nekouše. Ale on jen káže pravdu, stejně tak brojí proti odpustkům a dalším papežským výmyslům, pro něž marně hledá oporu v Písmu.
Paralelně sledujeme nového papeže, který potřebuje peníze na chrám i vojsko a tak vysílá do Německa výběrčí odpustků. Sledujeme jeho až poutní triky při prodávání odpustků, což jen zvýší Martinovu aktivitu a jeho myšlenky nalézají podporu u běžných lidí. Brzy proto dojde ke konfliktu, Martina si všimnou až v Římě a žádají jeho vydání. Jenže se za něj postaví univerzita i princ, který říká - na mé univerzitě má svobodu, vždyť jen položil pár zajímavých otázek (a sám se zbaví sbírky relikvií).
Dojde tak na učené disputace i dramatický únos Martina princem, který ho chce schovat než ho unese někdo jiný. Jenže v ten okamžik vzplanou vášně, univerzitní mistři se začnou radikalizovat, kážou rovnost a vypukne násilí, rabování a drancování. Na rozdíl od Husa měl Martin možnost reagovat, když viděl zdivočelé sedláky a rabující lůzu, ale jak reagoval, na to film nedává odpověď. Resp. oženil se s uprchlou jeptiškou a pokračoval ve své práci na překladu bible do Němčiny, tak trochu stranou od světa.
Ve filmu se objevuje několik citlivých scén o jeho smýšlení, duševních zápasech a vnitřních hádkách, díky tomu ho vidíme jako člověka bojujícího o svou pravdu (v soukromí mnišské cely). A když ji nalezne, dokáže ji vtipně a poutavě předat studentům na univerzitě i běžným lidem.
Přestože Martin hýbal dějinami Evropy, je ve filmu zachycen ve svém bezprostředním okolí, které tvoří princ, univerzitní mistři nebo chudá žena se zmrzačenou dcerou a další běžní lidé. Díky tomu je Martin zobrazen více jako člověk než jako symbol a když ho obklopují davy, tak se plaše skrývá. Také on je hledající, tápající člověk a ne neomylný kazatel Husova typu, tedy ve filmu, jak to bylo ve skutečnosti nevím - jen porovnávám dva filmy na podobné téma. A díky tématu se opravdu nabízí srovnání s naší Husitskou trilogií, proti ní je ale "Luther" střízlivý a realistický.
Film zobrazuje Martina i jako citlivého člověka a proto je docela silný moment, kdy musí ubohé ženě říci, že koupený odpustek je jen cár papíru a tím zklamat její naději - pravda zvítězila nad soucitem. V závěru mě trochu překvapily až idylické záběry Martina s manželkou, v jakémsi azylu kontrastujícím s drancujícím davem. Scény masového šílenství jsou působivé, stejně tak anonymní setkání s kovářem, který dává vše za vinu Lutherovi - jak se s tím srovnalo jeho svědomí nám film už neříká.
Luther stejně jako všichni ostatní reformátoři chtěl jen bránit čistotu učení proti zesvětštělé církvi. Proto věřil, že v diskusi s papežem snadno vysvětlí, že jde o omyl, což krásně dokresluje setkání s kardinálem - Martin chce upřímně pochopit, kde chyboval. Jenže ve hře byla také politika a mocenský boj, německá knížata stála proti německému císaři, který byl zároveň císařem římským. A Řím i papež není zobrazen nijak lichotivě, jde mu jen o peníze a moc.
Ale Lutherův význam si církev dobře uvědomovala, Martin totiž kázal německy, hledal boha lásky, ne starozákonního boha nenávisti a pomsty. Proto se vrhl na Nový zákon, který přeložil do němčiny a snažil se očistit křesťanské učení v jeho původní podobě. Jenže překladem bible do Němčiny dal základ německé církvi a později dalším národním církvím, čímž rozbil jednotu křesťanství. A přesto mu, jako (vynikajícímu) teologovi, vděčí křesťanství za mnohé. Ale nechme filosofii, teologii a historii stranou, Luther je především historickým filmem o člověku.
Je zajímavé, jak může být film o středověkém teologovi zajímavý a lidsky podnětný i dnes, zvláště když je zpracován realisticky a citlivě. Část filmu se natáčela na Pernštejně, což nás může těšit.