images/logo.png
Nový obsah pouze na blog.sahaweb.cz Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Stalker

filmy_sssr strugacti

Stalker (1979) sovětského režiséra Tarkovského je určen pro náročného diváka, já jsem si ho ke sledování vybral proto, že je natočen podle novely "Piknik u cesty" mých oblíbených bratrů Strugackých, kteří k filmu napsali scénář. Film u nás na DVD vydala Zóna (jak symbolické) v roce 2006 a šlo o pečlivě připravený disk, bohužel se na něm objevuje pár chybek. Na přebalu je prohozená stopáž disků a dále je slíben rozhovor s kameramanem, produkčním a skladatelem, disky však obsahují rozhovory s kameramanem a výtvarníkem.

Přesto, že vyšlo DVD již před mnoha lety, já se k jeho sledování dostal až teď. Před lety si totiž s diskem pořádně neporadil přehrávač v PC a začátek, prvních deset minut, mě dokonale znudil. Proto jsem si před sledováním kladl otázku - nebude to příliš intelektuálské, nudné, formální a pochopím to? Ale jak se ukázalo vzápětí, šlo o zbytečné obavy a Stalker mě doslova pohltil.

Ve filmu se ocitáme na okraji Zóny, tajemné, děsivé a nebezpečné oblasti. Před několika lety zde dopadl meteorit (nebo šlo o návštěvu mimozemšťanů, kdoví), výsledkem je smrtelně nebezpečná oblast přísně hlídaná armádou, kam je vstup zakázán.

Přesto do ní chodí Stalkeři a ve filmu sledujeme jednoho z nich. Úvodní sekvence zachycuje jeho dlouhé ranní vstávání v oprýskaném, polorozpadlém domku. Stalker vstává opatrně, aby nevzbudil manželku, která je proti jeho výletům do Zóny. Ke Stalkerovi se přidává Profesor a Spisovatel, jež vede do Zóny jako turisty a my sledujeme jejich setkání v hospodě a průnik do Zóny. Vjezd do Zóny džípem za vlakem je celkem dobrodružný, následný odjezd na drezíně je vizuálně dokonalý a patří k jednomu z vrcholů filmu. Celá úvodní sekvence je snímána černobíle, což mi došlo tak po dvaceti minutách a barevná Zóna byla velmi příjemným šokem.

Stalker postupně vysvětluje svým druhům, že Zóna je smrtelně nebezpečná, její nástrahy se neustále mění, staré pasti zanikají a nové vznikají. V Zóně se nelze na nic spolehnout a přímá cesta je nejméně bezpečná, je nutné jít oklikou.

Cílem celé "expedice" je Komnata, kde se údajně plní přání - proto tam lidé směřují. Dlouhá cesta a tísnivé prostředí graduje atmosféru, kde k napjatým momentům patří paradoxně odpočinek plný filozofických debat o hledání štěstí nebo o abstraktní hudbě. Cestou z celé trojice padá - co přesně? slupka civilizace a přetvářky? a objevuje se jejich pravé já. Tato změna je daná jen působením prostředí, které je, jak říkal Werich, silně sugestivní.

Sekvence těsně před Komnatou je pro změnu až absurdní - navzdory všeobecné zkáze je zde funkční telefon a tak Profesor volá do ústavu a oznamuje, že je na místě. Těsně před vstupem do Komnaty ale padá na Spisovatele tíseň a pochybnosti - co když se mu opravdu splní jeho přání. Ale ne ta, která chce ale ta skutečná, nejniternější, která třeba ani nemusí sám znát a která mohou být děsivá. I na to je Stalker upozorňuje a dává jim radu - stačí věřit.

Profesor má s sebou bombu a chce Komnatu zničit, podle něj je nebezpečná a hrozí její zneužití. Stalker ho samozřejmě napadne a chce mu v tom zabránit, Komnata tvoří smysl jeho života. Po rvačce všichni jen rezignovaně sedí, nikdo nejde do Komnaty ani ji nezničí a všichni se vrací do černobílé reality, kde je jediným zábleskem barvy Stalkerova chromá dcerka. Sám Stalker v závěru mluví o víře a duševní práci, vidíme jeho upřímné zoufalství nad ztrátou víry u všech lidí. Jeho žena chce jít do Zóny s ním, on ji ale do Komnaty nevezme, bojí se, že to nevyjde ani s ní...

***

Celkové poselství i vizuální složka filmu jsou velmi působivé. V Zóně jsou všude ruiny a trosky, různé předměty denní potřeby, mince, ikony, úlomky a artefakty, vše je rozpadlé, rezavé, zaprášené, pod vodou a plné bahna. To vše je pomalu a dlouze snímané, což je velmi působivé, přitom vypjaté a až abstraktní. Atmosféra přísně střeženého průmyslového areálu je skvělá, Stalker byl natáčen v opuštěné elektrárně (ne, není to Černobyl, ten vybuchl až několik let po natočení filmu). Zmíněná industriální atmosféra rozpadlého ocelového města kontrastuje se silou přírody, která si bere zpět vše, co ji lidé sebrali. A podobně skvělý je hudební doprovod, psychedelicky industriální, že by možná i Trent Reznor koukal. To vše tvoří úžasnou kulisu pro bizarní cestu jak z počítačových her.

Ale nejzajímavější je, že se během filmu nic strašného ani děsivého nestane, ani na jediném záběru. Přesto se dá napětí krájet a stupňuje se, poutníci začátku jen jdou a skoro se o sebe nezajímají, postupně mezi nimi narůstá napětí, mnohem větší, než by člověk čekal. Přitom o nebezpečí Zóny víme jen zprostředkovaně, od Stalkera, ze zákazů a ruin. Na vlastní oči však nevidíme nic děsivého, proto má Spisovatel tendenci vše zlehčovat a podceňovat. Hrůza a napětí je zkrátka v tom, co není vidět, což věděl už Hitchcock, jehož nejslavnější a nejděsivější scéna se odehrává za zataženou plentou.

Možná jde o filmovou alegorii tehdejšího režimu resp. rozdělení světa - ale je to velmi nadčasové a stále platné. Komnata, resp. Zóna je místo naděje, chodí tam jen zoufalí lidé hledající poslední šanci - ale vstoupil vůbec někdo do komnaty? Nebo se každý zalekl té možnosti a svobody, což přivádí Stalkera k zoufalství? A chce opravdu pomáhat lidem naplnit jejich sny nebo chce jako průvodce rozhodovat o tom, kde bude žít a kdo zemře - jak mu vyčítá Spisovatel? Zóna je divná a nebezpečná, ale pro Stalkera je svobodná a je v ní šťastný - přitom je jeho respekt z ní až přehnaný.

Mezi bonusy patří pětiminutová ukázka z absolventského filmu "Válec a housle", kde se z ruin objeví moderní palác, dále Tarkovského dům - a i ten je ruina. Výtvarník mluví o dvojím natáčení, roční práce byla zničena špatným vyvoláním filmu, takže se vše točilo znovu a něco z toho pocitu marnosti a druhého točení ve filmu asi cítit je.

Filmový Stalker toho nemá s knižní předlohou mnoho společného, což vůbec nevadí. Obsahuje vizuálně silné obrazy, kde se zdánlivě nic neděje, přesto je celý film dynamický, místy absurdní ale plný alegorií a podnětů k úvahám. Film je to silný, zvláštně smutný a v konečném důsledku vynikající - ale rozhodně to není masovka. A místy zdlouhavým záběrům musí člověk přijít na chuť, což není na začátku jednoduché - ale přejezd do Zóny vše zlomí...

16.12.2012
filmy_sssr strugacti
Diskuse k článku:
Počet příspěvků: 1 - zobrazeno v: 19.03.2024 - 12:31:49
Verunka (18.12.2012 - 12:31:05):
Jak to čtu, je mi docela líto, že jsem to neviděla taky...
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
09.04.2020: Pár poznámek o tom, jak fotit (nejen) modely
Tento článek obsahuje moje poznámky a postřehy týkající se focení modelů. Určitě nejde o návod pro ostatní, spíše si to chci sám ujasnit... Když někdo postaví model, vyfotí ho a prezentuje ho na internetu. Typická fotka bohužel vypadá zhruba jako na následujícím obrázku. Takováto fotka podle mě úsilí s tvorbou modelu dosti sráží. Mimochodem, ani se mi nepodařilo vyfotit model tak špatně, jak je
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Filmy
Monty Python: Život Briana
se vsim souhlasim, az na zaver predposledniho odstavce... ne nadarmo, kdyz si ted s kamaradem doporucujeme nejaky film musi padnout vzdy zahy otazka "Jsou tam vybuchujici kosmicke lode? A jestli ne,
...
PITY | 27.05.2019
Vesničko má středisková
V Pelhřimově šlo o krematorium...
...
František Opička | 08.02.2017
Husitská trilogie - Jan Hus, Jan Žižka, Proti Všem
"Jeroným Pražský, upálený v Kostnici roku 1416, rovnou vyhlašuje, že Čechové jsou "svatosvatý národ" a bezprostřední potomci Řeků. V době české reformace, takzvaného husitství, tak již můžeme plně
...
jm | 06.08.2016
Kult hákového kříže
Tenhle film je smutnej že kvůli nějákýmu debilnímu tátoj jde jeden sin do basy a ten druhej umře :DDD
...
Márty | 23.03.2015
Kalamita
Když jsem viděl Kalamitu kdysi dávno v kině poprvé,byl jsem zhnusen nedokonalým ozvučením filmu.Polívkův huhňavý projev v něm zanikal a ztrácel se v éteru.Proto mi některé repliky v příběhu
...
Zak. | 29.06.2014
Statistiky
Aktualizováno: 06.11.2020
Počet článků/fotek: 1397/13869
(C) Saha - 1990 - 2024 - Verze 1.4.1 - 11.11.2020 - Generated by SHREC 2.225 - SHWB
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.