Čokoláda
Čokoláda je vlastně velmi krásný film, možná trochu přeslazený až kýčovitý, dokáže však nejen pohladit na duši ale i ukázat, jak "nenásilně" bořit bariéry (v nás). Autorka knižní předlohy Joanne Harrisová se podílela i na scénáři, takže jde o celkem věrnou adaptaci, pouze u konce si nejsem jistý, zda odpovídá knize - ale už je to pár let, co jsem knihu četl.
Děj se odehrává na jaře roku 1959 v zapadlém francouzském městečku, kam v období půstu přichází mladá žena Vianne Rocherová s dcerou Anouk. V tradicemi svázaném městečku způsobí její příchod pěkný rozruch, otevřít cukrárnu v době půstu je těžký přečin; navíc Vianne nechodí do kostela a je svobodnou matkou. Její cukrárna však není jen tak obyčejná, Vianne má májské předky a čokoláda je pro ni mystický obřad plný vášně a porozumění.
Vianne se postupně seznamuje s obyvateli městečka. Mezi její hosty patří stará a cynická Armanda, která si stěžuje na dceru Caroline ("matrixová" Carrie-Anne Moss) a její přísnou výchovu syna Luka, neurotická Josephine týraná manželem Sergem, starý vdovec a další; těm všem Vianne skrze čokoládu pomáhá. Městečku však vládne pevnou až despotickou rukou pan hrabě, navenek starosvětský a solidní, ale i on má problémy - rozpadá se mu manželství, což (si) nepřipouští a vše řeší přísným půstem. Proto svým způsobem uvítá Vianne jako soupeře, může proti ní psát moralistická kázání; mladý farář otec Henri se s ním totiž o jejich obsahu musí "radit" - tak absolutní moc má hrabě v městečku.
Zvrat do situace přináší příjezd říčních tuláků v čele s hudebníkem Rouxem (Johnny Depp). Obyvatelé městečka se k tulákům staví zády, vyhnat je však nemohou a tak jim aspoň odmítají prodávat ve svých obchodech. Jediná Vianne jim pomáhá a tak s Rouxem sblíží, společně uspořádají oslavu Armandiných narozenin pro nejbližší přátele. Oslava je zakončena velkou slavností na lodi, kterou tajně sleduje hrabě i Caroline - ta konečně pochopí a změní svůj postoj k Lukovi. Hrabě je oslavou zhrozen; jeho slova o tom, že by se mělo něco udělat si však Serge vyloží po svém a v noci loď zapálí. Vděku hraběte se ale nedočká, naopak, hrabě ho vyžene - nechce krev.
Tuláci odejdou, blíží se velikonoce a těsně před nimi doženou hraběte jeho vlastní rozpory a muka, sám podlehne čokoládě, když se snaží zničit výlohu v obchodě - a i pro něj má Vianne nakonec pochopení. A tak otec Henri nemusí konzultovat své kázání a nyní může mluvit o ježíšově lidství a o dobru, které lze udělat. V závěru filmu se městečko promění v živé, veselé místo, kam přijíždí i Roux a spolu s Vianne se zde usadí...
Film přináší laskavý pohled a takové to dobro, na které chce každý věřit. Přesto se zde objevují temné části a tak jde spíše o sladkobolný příběh, který se snaží i o hlubší poselství u mezilidských vztahů a třeba pochopení Caroline Luka je tak nenápadné a lidské, že to člověk skoro ani nezaznamená.
Vianne přináší prvek prosté lidské radosti do jinak vážného světa (předvelikonočního půstu), jenže tím se staví proti tradicím. Celá problematika tradic je sice složitější, i ony mají něco do sebe, o to ale tvůrcům nešlo. Spíše jde o to, že v městečku jsou všichni upjatí a přísní, Vianne jako jediná přináší úsměv, pochopení a laskavost, zkrátka drobnou lidskou pomoc. Díky čokoládě dokáže najít tajné tužby svých zákazníků a probudit je v nich, ke své pomoci přidává i dávku tajemna a vášně a tak má vše až magický rozměr. Další zachycenou rovinou je její svobodomyslnost - nepřizpůsobí se a zůstane svá. Jenže ženská individualita, to se nikdy netrpělo a ve středověku by skončila na hranici - koneckonců jeden z předků hraběte ze vsi kacíře vyhnal.
Film má skvělou atmosférou, líbí se mi "naleštěný" a "čistý" vzhled krásného středověkého městečka, které je ve svém ospalém klidu důstojné. Za zmínku stojí samozřejmě výkony herců, kde nemá cenu nikoho vyzdvihovat. Jako (zbytečné) "mediální" lákadlo může sloužit J.Depp a Carrie-Anne Moss, s jejich výkonem však film nestojí - a rozhodně nehrají hlavní role, jak tvrdí některé reklamní materiály (včetně české wiki).
"Čokoláda" je udělána opravdu pěkně, možná až na hranici romantického a naleštěného kýče ale je to takové milé, příjemné a v detailech moudré pohlazení po duši.