Ikarie 06/08
Podle úvodníku se Ikarie vrací ke kořenům, tedy bude obsahovat více povídek a méně barevných stránek i publicistiky. Tento záměr kvituji kladně, horší je, že žehrání na ekonomickou situaci a překlepy zůstávají, ale i tak lze doufat, že Ikarie bude cituji: vaš9m oblíbeným časopisem. Bohužel úroveň recenzí i publicistiky zůstává stále stejná a "publicistickou" čistku přežil i Neffův rok kontaktu.
Rozhovor s Netopejrem má pro mě nulovou informační hodnotu, reputaci publicistiky zachraňuje článek o hudbě ke Conanovi - budu si to ale muset někdy poslechnout, jestli je to taková bomba, jak se všude píše. Taky článek o crweconu je zajímavý, škoda, že chybí závěr poslední věty. O ostatních překlepech nemluvě (třeba muyea místo muzea v recenzi hry Šifra mistra Leonarda).
Tep toho stvoření
Povídka, oceněná Hugem, vypráví o ztroskotání na Io, měsíci Jupitera a překvapivém objevu, že jde o (myslící) stroj. Povídka mě ničím mě nezaujala.
Okřídlená věž
U této povídky jsem myslel, že vyhodím Ikarii z okna - dvě stránky jsou prohozené, takže čtenář zmateně listuje tam a zpátky (to také asi vysvětluje chybějící závěr článku o crewconu, asi je prostě někde jinde, hledat ho nebudu.) Jinak je povídka velmi zajímavá, odehrává se někdy ve třináctém století, jde o obléhání malého sídla, kde lady Angela sní o létacích strojích. Opravdu velmi zajímavá povídka, až na závěr ze současnosti, který je absolutně zbytečný a kazí atmosféru povídky.
Překročte práh
Povídka obsahuje relativně zajímavý nápad o tom, že člověk je velmi nebezpečný tvor a dokáže zničit i mnohem vyspělejší civilizaci, ale stejně mě nějak nezaujala a plně jsem ji nepochopil.
Stíny z minula
Tuto povídku jsem absolutně nepochopil, možná také chybí kousky textu, pokud je to záměr, tak by mě zajímalo, jestli aspoň autor chápe co chtěl napsat - já tedy ne.
Drtivý dopad
Závěrečná povídka, je celkem vtipná, ale opět trpí chybami tisku. Jde o záchranu světa alá Armagedon, ale je podána s vtipem - hlavní hrdina neví, která bije. Po nadějném začátku to ale začíná trochu skřípat (zhruba tak od startu raketoplánu), jako by autor neudržel všechny nápady, nakonec se ukáže, že je to jen virtuální hra – jak jsem již uvedl, začátek je hodně fajn, zbytek už slabší, ale párkrát jsem se hodně zasmál.
Po dočtení toto číslo zhnuseně odhazuji, protože louskat články a hledat, kde vlastně pokračují, odmítám.