J.R.R.Tolkien - Návrat Krále
V tomto díle je družina je definitivně rozbita a sledujeme osudy jednotlivých členů - nejdříve Gandalfa a Pipna v Gondoru, kde Pipin vstoupí do služby vládce Gondoru, vypráví o Boromirově smrti, a Gandalf netrpělivě čeká na Faramira. Aragorn se vydává Stezkou mrtvých, která je popsána na pár řádcích, oproti podobné cestě Morií v první knize. Také se trošku výrazněji projeví rohanská paní Éowyn, prakticky druhá výraznější ženská postava... U všech postav známých z dřívějška sledujeme přípravu na válku, a diskuse o strategii. Také se vrací Foromir, od něhož se Gandalf dozvídá informace o Frodovi a následuje vášnivá diskuse, co se vlastně mělo s prstenem dělat.
Děj postupně graduje, strhnou se velké bitvy, dojde na šílenství a smrt krále Gondoru apod. Ale moc mě to nebavilo, nic mi to neříkalo a v těchto velkých a davových scénách se ztrácí jakýkoliv osobní kontakt. Maximálně Éowyn převlečená za vojáka a její boj s jakýmsi příšerákem a pomoc jednoho z hobitů stojí za zmínku. Ale je fakt, že v těchto pasážích se do čtení musím nutit, nebaví mě to, a v podstatě mě zajímá pouze, jak to dopadne s Frodem.
Úplně jsem zapomněl na to, že je zajat skřety. Jejich hádka a vyvraždění působí trochu jako deus-ex machina. Putování Mordorem je ale jiné kafe, až na to všudy přítomné zoufalství . A jako vše podstatné, zničení prstenu se odehraje jen tak mimochodem a náhodně - kdyby Glum netančil radostí, tak by nespadl do ohně... I když Frodův urvaný prst je docela síla. Ale jen tak mimochodem, kdybych já věděl, že moje moc je závislá na jednom prstenu a ten lze zničit v jediném místě, tak bych toto místo trochu střežil. Né, že bych chtěl Sauronovi radit, ale jistota je gulomet.... Jak jsem již uváděl, záchrana Froda a Sama a jejich šok ze setkání s Gandalfem je výborný. A podobná situace později s "Chodcem", králem Aragornem. Pak se všichni loučí, kde mi některé věci mi připadnou přehnaně patetické, ale to lze říci i o některých dřívějších promluvách. Ovšem úplný konec v Hobitíně, jeho ovládnutí Sarumanem a jeho smrt z rukou Červivce se mi líbila z třetí knihy nejvíce.
Druhou půlku svazku tvoří dodatky, které jen tak prolistovávám. Zasazují sice děj do mnohem širšího rámce, ale moc mě to nebere.
Celkový dojem? Nic moc. Něco se mi líbilo, něco ne. Celé dílo vyloženě neodmítám, ale tu obrovskou popularitu nechápou. I když je fakt, že jde o průkopnické dílo fantazy, takže jsem možná zkažen tou spoustou kopií a plagiátů. Zajímavé ale je, že třeba původního Conana můžu - a ten je ještě starší než Pán Prstenů....