images/logo.png
SHWB na blogspot  | Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Jiří Kulhánek - Stroncium

Kritici nemají Kulhánka rádi, ale nám, jeho čtenářům to nevadí. Podle některých kritiků může jeho dílo zaujmout maximálně sedmnáctiletého zednického učně, posedlého motorkami. No tak asi zítra vezmu montérky a půjdu na stavbu...

Faktem totiž je, že Kulhánkovi knihy jsou nesmírně čtivé - člověk si o půlnoci říká - ještě dočtu stránku, no dobře, kapitolu, no tak dám ještě jednu, teď ještě poslední.... a najednou jsou tři ráno.... Je to dáno i tím, že jeho díla jsou nesmírně vizuální a sugestivní - člověk před sebou doslova vidí děj...

A Stroncium jde přesně v duchu jeho předchozích knížek. Vypovědět děj je nesmírně složité, kniha je jím doslova nabita. Ocitáme se v posledním lidském městě po katastrofě, zapřičiňující zmrznutí planety. Svět roste pouze do výšky, o moc se dělí dva hlavní klany. A bojovníkem jednoho z nich, šogunátu je i hlavní hrdina pan Kandinsky. Jenže ten začíná ve virtuální realitě, přes město se dostává až na Titan, pak zpátky, bojuje se Svobodnými na zmrzlých pláních, až se dostává tam, kde začal a nakonec se stane pánem světa. To vše v ději nabitém bojem, zradami, změnou přátel, nepřátel a zrádců.

Kandinsky je prakticky nesmrtelný, pochutnává si na kyanovodíku nebo na fluoru. Navíc dokáže ovládat i elektronické přístroje. Jeho soupeři na tom také nejsou špatně, a většina je již mrtvá. Prostě vše, na co jsme u Kulhánka zvyklý, mutace, nemrtvý, hi-tech, sice chybí upíři, motorky a značkový hadry, ale další typické rysy, jako krve po kotníky, souboje a popisy zbraní zachovány jsou. A samozřejmě nechybí i černý humor, ironie a sarkasmus. Třeba zachovejte své tělo v ideální formě, aby mohlo po smrti sloužit společnosti. Nebo postel se záchodem - a v patrovém provedení tedy i se sprchou...

Některé momenty mě ale opravdu dostali, třeba hlava hrdiny kroužící po oběžné dráze kolem Titanu. Pak samozřejmě dopadla do moře kyanovodíku a tělo dorostlo.

Autor zužitkoval i některé své předchozí nápady, ale tak šikovně, že dá dost práce je poznat - jak je jeho zvykem, protože jeho světy jsou do jisté míry podobné (asi proto, že jsou od jednoho autora).

Sice je to brak, ale v tom nejlepším smyslu slova, a knihu lze jedině doporučit...

12.02.2007
Diskuse k článku:
Počet příspěvků: 2 - zobrazeno v: 12.11.2019 - 07:56:54
Zdenda (31.05.2009 - 20:28:44):
Tato kniha je výborná navíc je to sci-fi takže nesmrtelnost a neporazitelnost hrdiny je samozřejmá, ale nejvíc oceňuji humor, který je v této knize v hojné míře. Hodně jsem se u čtení bavil a hodnotil bych ji na stro procent ;)
Vojta (04.09.2007 - 16:46:07):
Hmm, tak tahle kniha ve mě vyvolává docela rozporuplný pocity. Abych se neunáhlil ve verdiktu, tak názor píšu s menším odstupem od přečtení: V zásadě se dá říct, že k této knížce přistupuju ze dvou rovin. Jednak jsem ji přečetl za poměrně krátkou dobu (což je, jak už bylo uvedeno v článku, především známkou její čtivosti). Děj je opravdu strhující a každá stránka je doslova nabitá akcí. Mrtvoly se vrší jedna přes druhou, krve je skoro tolik jako vypitýho piva v ČR za celej rok a to nemluvím o návštěvách cizích planet, plavání po orbitu jen tak v teplákách apod. Na druhou stranu je tohle jeden ze dvou základních kámenů úrazu při hodnocení - akce je opravdu tolik, že se čtenář začne s přibývajícíma stránkama dřív nebo později nudit. Tam, kde by chtělo trochu zvolnit a pohrát si s atmosférou, Kulhánek naopak přidá plyn, aniž by si uvědomil, že už vlastně není kam zrychlovat. A výsledný efekt je přesně opačný - místo gradace se pořád jede v jedněch kolejích. Jako jízda na centrifuze. Prvních pár minut je výborných, ale jezděte takhle pár hodin, dnů, týdnů... Druhým problémem příběhu je to, že hlavní hrdina, pan Kandinsky, je, jak už Sáha napsal, prakticky nesmrtelný! Jak se sakra můžu vžít do týpka, kterej pije kyselinu sírovou a ještě mu chutná? Jak mám sdílet příběh s někým, kdo přijde o tělo, jeho hlava spadne z oběžné dráhy na Titan a on neumře? Abych to zkrátil - to, co do určité míry haprovalo v předchozích Kulhánkových knížkách u Stroncia nabralo až moc velkejch obrátek. Takže jsem se při četbě občas neubránil nevěřícnému kroucení hlavou a trpkému úsměvu, čož by se stávat nemělo...
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
10.11.2019: Arduino 02 - Co koupit?
Když jsem psal první díl o Arduinu a elektrotechnice, tak jsem si myslel, že na letošní Vánoce budu vybírat nějaký vhodný set. Na podzim to sice vypadalo, že nebudu mít čas se něčemu takovému věnovat, teď to zase vypadá, že by chvíle času zbýt mohla. A tak se zatím zabývám alespoň rešerší možností. Napadají mě totiž otázky jako: originální deska nebo klon, jaká verze desky, jen základní deska a 
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Statistiky
Aktualizováno: 10.11.2019
Počet článků/fotek: 1377/13846
(C) Saha - 1990 - 2019 - Verze 1.3.32 - 11.05.2019 - Generated by SHREC 2.216
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.