Jiří Kulhánek - Stroncium
Kritici nemají Kulhánka rádi, ale nám, jeho čtenářům to nevadí. Podle některých kritiků může jeho dílo zaujmout maximálně sedmnáctiletého zednického učně, posedlého motorkami. No tak asi zítra vezmu montérky a půjdu na stavbu...
Faktem totiž je, že Kulhánkovi knihy jsou nesmírně čtivé - člověk si o půlnoci říká - ještě dočtu stránku, no dobře, kapitolu, no tak dám ještě jednu, teď ještě poslední.... a najednou jsou tři ráno.... Je to dáno i tím, že jeho díla jsou nesmírně vizuální a sugestivní - člověk před sebou doslova vidí děj...
A Stroncium jde přesně v duchu jeho předchozích knížek. Vypovědět děj je nesmírně složité, kniha je jím doslova nabita. Ocitáme se v posledním lidském městě po katastrofě, zapřičiňující zmrznutí planety. Svět roste pouze do výšky, o moc se dělí dva hlavní klany. A bojovníkem jednoho z nich, šogunátu je i hlavní hrdina pan Kandinsky. Jenže ten začíná ve virtuální realitě, přes město se dostává až na Titan, pak zpátky, bojuje se Svobodnými na zmrzlých pláních, až se dostává tam, kde začal a nakonec se stane pánem světa. To vše v ději nabitém bojem, zradami, změnou přátel, nepřátel a zrádců.
Kandinsky je prakticky nesmrtelný, pochutnává si na kyanovodíku nebo na fluoru. Navíc dokáže ovládat i elektronické přístroje. Jeho soupeři na tom také nejsou špatně, a většina je již mrtvá. Prostě vše, na co jsme u Kulhánka zvyklý, mutace, nemrtvý, hi-tech, sice chybí upíři, motorky a značkový hadry, ale další typické rysy, jako krve po kotníky, souboje a popisy zbraní zachovány jsou. A samozřejmě nechybí i černý humor, ironie a sarkasmus. Třeba zachovejte své tělo v ideální formě, aby mohlo po smrti sloužit společnosti. Nebo postel se záchodem - a v patrovém provedení tedy i se sprchou...
Některé momenty mě ale opravdu dostali, třeba hlava hrdiny kroužící po oběžné dráze kolem Titanu. Pak samozřejmě dopadla do moře kyanovodíku a tělo dorostlo.
Autor zužitkoval i některé své předchozí nápady, ale tak šikovně, že dá dost práce je poznat - jak je jeho zvykem, protože jeho světy jsou do jisté míry podobné (asi proto, že jsou od jednoho autora).
Sice je to brak, ale v tom nejlepším smyslu slova, a knihu lze jedině doporučit...