D.H.Lawrence - Milenec Lady Chatterleyové
Tato kniha britského spisovatele z roku 1928 byla ještě v roce 1960 nařčena z pornografie a málem zakázána. Po přečtení si myslím, že pravým důvodem problémů byla dodnes živá kritika moderní společnosti. Patřičně modernizovaná by se klidně hodila dnešním antiglobalizátorům apod. Ale v tomto případě má kritika své opodstatnění, protože je umělecky podaná a zachycuje přerod společnosti z průmyslové na konzumní. A na erotické scény také dojde, byť nejsou nijak naturalistické. Děj je protkán mnoha drobnými úvahami o všem možném, jednou ekonomické, podruhé sociologické nebo politické. Tyto úvahy doplňují děj a obraz té doby je mnohem plastičtější. Jako červená nit se ale knihou vine jakási kompletní změna vnímání světa, počínaje třídami v Anglii a tím sexem konče.
Setkáváme s Constance Chatterleyovou (Conie), která se provdala během první světové války za drobného šlechtice Clifforda, který byl ve válce zraněn a je ochrnut na spodní polovinu těla, v důsledku čehož nemůže mít děti. Constance byla se svou sestrou Hildou před válkou v Německu, kde prožívali první lásky a autor hned uvádí rozdíly mezi viděním citů a sexuální touhy u muže a ženy. Samozřejmě ve prospěch ženy, když z muže dělá trochu lepší zvíře. Sepsáno a porovnáno je to celkem pěkně a člověk musí více méně souhlasit. Po válce se Conie a Clifford vrací na rodinné sídlo, do bezútěšného průmyslového prostředí střední Anglie, kde jsou lidé prakticky rozděleni do tříd nebo kast. Tam žijí v jakémsi poklidu a bezčasí, v pravidelném životě se služebnictvem. Clifford začne psát povídky a knihy, zve návštěvy, spisovatele a kritiky. Conie dělá hostitelku, ale i přes množství návštěv cítí jakýsi neklid, slovy autora "z nedostatku spojení", její otec jí radí, ať si najde fešáka. Prostě sex je důležitá součást života, a manželství (nebo jen soužití) vozíčkáře a normální zdravé ženy toto musí řešit. Jednou přijíždí na jejich sídlo Michaelis, irský autor divadelních her, zbohatlý v Americe. Conie s ním navazuje milostný poměr, který autor uvádí do intimních detailů, snad proto, aby nám osvětlil hloubku jejich vztahu. Ale i pro to, že Coniina pasivní role a aktivní dodělání se je později důležitá ve smyslu sobeckosti ve vztahu. V době vztahu s Michelisem je Conie šťastná, což se pozitivně projevuje i na vztahu k manželovi (ten o vztahu samozřejmě neví), který tvoří avá nejlepší díla. Jinými slovy je na úspěšné vlně, a podle autora je úspěch prostituování s čubčí bohyní - krásný výraz, možné ne přímo od autora.
Při různých debatách se sex probírá, třeba sex jako dynamo mezi mužem a ženou na úspěch, sex je prostě potřeba a hladem taky člověk neumře - nají se. Když člověk může se ženou mluvit nebo tančit, proč by s ní nemohl spát? V těchto debatách samozřejmě zazní spousta vtipných a pravdivých postřehů. Tyto úvahy a rozhovory vede několik mužů, a Conie tiše poslouchá. Debata je samozřejmě mírně pokrytecká, každý z mužů to bere z pohledu toho, že by byl nevěrný, nikoli podvedený. Jiný večer se debata o intelektuálech a jejich pokryteckých vztazích vyvine v debatu o bolševismu, ale stejně se končí u lásky a jejích podobách a o tom, že pro plný život je potřeba užívat si všechny složky.
Při procházce (Clifford na křesle na kolečkách s motorkem) zachovalým hvozdem staré Anglie, až si člověk nemůže nevzpomenout na Holdstocka, Cliffordovi vadí, že nemůže mít syna jako pokračovatele tradice. A navrhuje Conii, že by mu ani nevadilo, kdyby prostě ona měla syna. Vychován v tomto kraji, byl by jeho součástí a pokračovatelem rodu a tradice, navíc šlechtictví je funkce, rozhodující je vliv okolí. Klade proti sobě dlouholeté harmonické manželství a krátkodobý úkrok stranou. V jeho logice chybí to, že ono manželství není úplné, ale to si neuvědomuje nebo nechce uvědomit. Conie se znovu setkává s Michaelisem, který ji nabízí manželství, ale jde o jakousi pokryteckou nabídku, vnitřně prázdnou, dovršenou později jeho sobeckým přístupem k následnému milování. Ani ne v aktu samotném, jako v jeho chápání, nutnosti vyjít vstříc druhému a ješitnému pocitu, že to ona chce jinak. Jde prostě o rovnoprávnost muže i ženy a ohledy na druhého i v tomto směru.
Conie postupně chřadne, a když přijíždí její sestra Hilda, najímají služku, paní Boltonovou, které je cca 45 let. Ta sice vnese do sídla svěží vítr, ale částečně nahrazuje Conii v péči o Clifforda a tím se začínají manželé odcizovat, protože spolu tráví méně času. V přístup pí Boltonové ke Cliffordovi jsou skvělá drobná pozorování soužití. Všichni muži jsou jako děťátko, zalichotit jim a tvářit se, jakoby vše byl jejich nápad. Také mu musíte ustoupit když se rozhodne, nezávisle na tom, jestli je v právu nebo ne.
Pí Boltonová vypráví spousty klevet o vesnici, na kterou Clifford získává jiný pohled, doteď ji bral jako jednotvárné, šedé a nudné místo, ale i tam je život. Navíc tím získává i další materiál pro své (úspěšné) psaní. Pod dojmem jejího vyprávění chce Clifford dobýt i úspěch se svými doly, na poli podnikatelském, zkrátka chce se s čubčí bohyní utkat i jinak. Vydá se do dolu a začne znovu studovat technickou literaturu. A tak objeví kouzlo vědy a techniky, které staví proti umění. To vše jej víc a víc odlučuje od Conie, ale byť má úspěch, ji potřebuje, je na ni citově závislý - je to jeho manželka. Ale Conie projevuje stále větší zájem o hajného, který ale cítí jednak jinou třídu, a také jakýsi odstup od žen. A přestože se oženil, tak žije v odloučení. A při sledování mladých bažantů se stanou milenci, tak nějak bezděky a samovolně, ale oba je to vrátí k životu. Cliffordův svět Conii čím dál více nudí a debata s ním o dítěti ji připadne pokrytecká a prázdná, ale přesto se, po návštěvě sousedky s roční dcerkou, Conie vnitřně nadchne pro dítě. A brzy se začne šířit fáma o případném dědici.
Conie plánuje cestu na prázdniny do Benátek, snad tam zažije nějaký románek pro dítě. Při cestách po okolí také uvažuje o mizící staré Anglii, kterou nahrazuje nová Anglie, Anglie americká, kde se Conie děsí průmyslových zástupů, v čemž lze vidět předobraz kritiky globalizace a konzumu. Její vztah s hajným mezitím prochází různé stupně lásky (fyzické) a jejich vztah se postupně mění z čistě fyzického na něco jiného, hlubšího.
Clifford se považuje za vládnoucí třídu, podle Conie má prostě "pouze" peníze. Ale roztržka na toto téma je důsledek selhání motorku jeho křesla a jeho necitelnému chování k hajnému, který jej tlačí. Conie se rozhodne strávit noc s hajným a po návratu z Benátek vše nějak řešit, tedy ukončit. Noční rozhovor v hájovně má dvě roviny - hravě-mileneckou a sociálně kritickou v monologu hajného, kde tvrdí, že nepotřebujete peníze, lidé jsou zotročeni - jak aktuální. Ale po návratu ji čeká křížový výslech, následovaný debatou o fyzickém a duševním životě a těle, kde Conie obhajuje tělesný život. Ten teprve ožívá, začalo to u Řeků, Platón a Aristoteles jej přizabili a Ježíš dorazil.
Přijíždí Hilda, které se Conie svěřuje, ale ta to neschvaluje - protože je to hajný. Poslední noc před odjezdem do Benátek tráví Conie v hájovně, kam se vydá i Hilda na návštěvu. Mezi Hildou a hajným to absolutně neklapne, ani nemůže. Oba milenci (hlavně Conie) poznává nové druhy vášně a ztrácí stud. Zmínky o Abélardovi a sv.Bernardovi v těchto místech a během cesty do Benátek mě potěšili.
Conie lelkuje v Benátkách a cítí že je těhotná. Bohužel přijde dopis od Clifforda, že se k hajnému vrátila jeho žena, ten ji vyhnal, ale ona jej obvinila z nevěry. Z dalších dopisů od pí Boltonové a Clifforda se dozvídá o štvanici na hajného, v níž padlo i její jméno. Štvanice vrcholí odchodem hajného ze služby, ale oběma milencům se podaří domluvit si schůzku v Londýně. Neví, co dál, chtějí rozvod, aby se mohli vzít, ale kvůli tomu musí být v odloučení. Před Cliffordem a světem proto staví jiného otce, malíře a dávného přítele . Ten s tím souhlasí, ale po setkání s hajným, se kterým si do oka nepadnou si dává podmínku, že mu Conie dovolí namalovat její akt. Tato část a celá dohoda je čiré pokrytectví. Přitom Clifford stále požaduje její návrat, protože to slíbila. Když k setkání nakonec dojde, tak Clifford odmítá rozvod, až mu Conie svěří, kdo je skutečným milence a otcem jejího dítěte. Hajný mezitím pracuje v zemědělství a jeho dopisem o budoucnosti kniha končí.
V poslední čtvrtině již nezazní žádné úvahy, kromě závěrečného dopisu, kde hajný říká, že lidé by měli žít a ne vydělávat peníze. Absence úvah v závěrečné části nevadí, autor již vše poitřebné řekl dříve. Navíc děj má jistý spád, byť menší hloubku, a poměrně rychle spěje k dokončení. Trošku zamrzí to, že je děj jako celek nedokončený a my můžeme spekulovat, jak to s postavami dopadlo. Což je možná ještě zajímavější, než kdyby autor děj dotáhl do nějakého happy-endu.
Samotný příběh slouží jako nosný podklad drobným úvahám, které jsou "nebezpečné běžným lidem". Tyto úvahy zachycují dramatickou změnu a přechod k moderní společnosti a tyto dvě složky nelze od sebe oddělit. Tato čtivá kniha vyznívá moderně a nadčasově, vůbec ne 80 let staře. Ale je třeba při četbě přemýšlet a zapomenout na určité předsudky, protože ten provokativní náboj tam stále je.