Asmodeus - Vchod do kruhu
Tato klatovská kapela je uznávaná zejména mezi kritiky, kteří si nemohli jejich desku "Vchod do kruhu" vynachválit. Proto jsem byl docela rád, když se mi podařilo nahrávku z roku 1998, byť na kazetě, sehnat a docela zvědavý jsem přistoupil k poslechu.
Album je koncepční, a týká se hledání jiných civilizací, v různé podobě a formě, s hlavní postavou Strašákem. Nahrávka okamžitě zaujme zajímavým hlasem, který jsem poprvé slyšel na tribute k Master's Hammer, kde se Asmodeus prezentovali jednou věcí, zcela v jejich typickém duchu, kterým je melodický thrash s čistým a srozumitelným zpěvem. Specifická barva hlasu je podle mě největší deviza kapely, díky němu se vyčleňuje od podobných kapel. Ale i hudba není úplně tuctová. Dočkáme se pomalejšího, melodického thrashe, plného vyhrávek a sól, ale vše je dostatečně poslouchatelné a živé, nejde o žádné akademické předvádění se a exhibování. Struktura skladeb je složitější, kdy vybrnkávačky, nebo pohodové pasáže přecházejí do hutnější podoby, s jiným rytmem, nebo naopak do recitativu, místy jsou použity kosmické samply. Klasické metalové nástroje doplňují hostující klávesy, akustická kytara, tamburína nebo housle. Zpěvák používá různé podoby hlasu, místy i zkreslený. Zkrátka jde o typické koncepční album, přičemž některé skladby by samostatně neobstály, pouze v kontextu alba.
Nahrávka zní opravdu zajímavě, poslouchá se poměrně příjemně, nekonfliktně, ale tak nějak bez zaujetí. Po násobném poslechu vyplouvá napovrch jak celý příběh, tak i hudební síla. Ale obávám se, že dnes už je nutné brát nahrávku jako obraz doby a dnes by zněla podobná nahrávka jinak.
Ve druhé, pomalejší, skladbě "Roswell" jsou části zpěvu zajímavě zkreslené, skladba přechází do odlehčenější, akustické podoby s čistě zpívanou částí, odkud se hned vrací k zajímavému rifu a thrashovější podobě. Podobný přechod je použit i v následující skladbě, kde je slyšet i basa a sóla. Zajímavé jsou i recitativní části, podbarvené jemnými elektronickými efekty, v podobě jakýchsi dialogů. Třeba v titulní skladbě, nebo v "Hypnóza", která vrcholí tvrdší, skoro industriální částí. Následující "Na prahu..." je také solidní thrashová věc, ale úvodní, cca minutová pasáž, obsahující vybrnkávání a klávesy zní možná ještě zajímavěji. Dojde i na thrashovou "vypalovačku", "Okamžik pěti otázek". Po ní následuje meditativnější skladba s houslemi a tamburínou, hodně zajímavá věc, která evokuje spíše Anathemu než thrash, textově je použit i les plný kostí z Holdstocka. Předposlední skladba má zajímavě melodicky budované a zpívané refrény, skoro až chytlavé. Poslední věc je instrumentální, symfonické outro, podle mě zbytečné a ke zbytku alba moc nesedí.
Sice často mluvím o thrashi, ale v podání Asmodeus je to zhruba stejný thrash, jako je Anathema doom :-) Bráno dobově a s nadsázkou...