images/logo.png
Nový obsah pouze na blog.sahaweb.cz Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Egon Bondy - Hry

bondy divadelni_hry

O tom, že je Bondy autorem 14 divadelních her jsem dodnes nevěděl. Hry napsal v období 1968-1970, částečně na zakázku činoherního klubu Orfeus a první z nich se dokonce několikrát hrála. Ostatní existovaly pouze jako texty, a čtyři z nich byly v roce 2007 uvedeny v Národním divadle, čehož se už autor bohužel nedožil. Nakladatelství Akropolis vydává ve své řadě graficky ladících Bondyovek 11 z nich v knižní podobě. Dvě se zřejmě nedochovaly a poslední, celovečerní, se údajně tematicky, rozsahem i kvalitou (v kladném nebo záporném smyslu?) liší od ostatních, tak není uvedena.

Do divadla moc nechodím, i když Cyrano v Národním byl super, a v knižní podobě jsem přečetl pár Havlových her a možná jednu od Topola, občasné pokusy číst Shakespeara nepočítám. Ale to vše je tak deset let zpátky, takže jsem byl zvědav, co se mnou udělá četba Bondyho divadelních her. Hry nejsou řazeny chronologicky, ale spíše tematicky, a platí u nich, podobně jako u ostatních Bondyho děl, že je napsal během pár dní a později se k nim již nevracel. Některé hry stojí za přečtení, některé jsou slabší, ale to je u Bondyho běžné.

Rozsahově jde většinou o velmi krátké hry, ale připadá mi, že některá témata by si zasloužila větší prostor. Téma je většinou pěkně nahozeno, ale nedostane moc prostoru. Je ale fakt, že se k většině témat, pro autora zásadních, vrátil v samostatném díle. A provokativních myšlenek se také člověk dočká, i když pokud od autora zná i ostatní díla, tak mu to tak nepřijde. Na režii, resp. na kulisy jsou kladeny značné nároky, tedy aspoň mi to, jako čtenáři, tak připadá. Nelze si nevšimnout i určitého sexuálního zabarvení některých her, skoro bych mluvil o "nevybouřenosti" autora :-). Ale i to patří k Bondymu.

První hra, Nic jsem si nemyslel, se odehrává v hotelu na malém ostrůvku, kde jsou jednotliví rekreanti vražděni. Všechna úmrtí vypadají jako nešťastná náhoda - pád a zlomení vazu, utopení, přejedení se apod. Takže se rekreanti snaží vypátrat vraha, ale nijak horlivě, a správce více zajímá, kdo manipuluje s hlavním vypínačem. Ani tato situace nebrání rekreantům v účasti na sexuálních orgiích, nebo na hledání lásky. Všechny rekreanty spojuje nějaký vztah se soudruhem Weisem, který má přejít na vyšší pozice, přechod k demokracii je naplánován a probíhá obrodný proces. Teď jsou ale odtrženi od světa, bez novin, rádia, telefonu a dokonce i bez lodě. Postupně se všichni obviňují, paranoia a podezíravost roste. Všichni jsou pracující inteligence, zaměstnanci ministerstva kultury, a tak je správce, člen dělnické třídy, nemá rád. Občas vyplavou napovrch mírně absurdní nebo úchylné momenty. Zřejmě nejsilnější je osmý obraz, obsahující dva samostatné dialogy, přesto se vzájemně doplňující. Hra je jakousi reflexe roku 68 a změn ve společnosti.

Otec v restauraci je kraťoučká fraška, rozhovor syna s otcem. Syn otce agituje, ale ten již vystřízlivěl z prvotního nadšení socialistické revoluce, a spíš shání uhlí. A raději prodá zuby než televizor, zajímá ho už jen pivo a koketování se servírkou. Na synovo ohnivé agitování většinou reaguje pouze nechápavým coo? Zkrátka je to taková krátká hříčka, která by spíše seděla jako součást něčeho většího.

Ministryně výživy se odehrává během cca dvaceti let. Ve hře se vyskytuje ministryně a její poradci a řeší ožehavý problém - zvýšení produkce potravin. Ze začátku zkrácením doby mezi narozením zvířete a jeho porážkou, studené odchovy a umělé oplodnění, které odstraňuje neproduktivní (z pohledu potravinářství) samce. První obraz končí ideou nerozptylování se chovaných objektů - např. vypíchnutí očka u drůbeže zvýší produkci o 25%, a svázání nožiček, které zamezuje pohybu o 9%. Tady by mě jenom zajímalo, jestli je to Bondyho umělecká licence nebo fakt. Zde je zajímavý i kontrast dcery ministryně, hrající si se štěňátkem, oproti výrobně zvířat.

Později se ukazuje, že tato opatření nejsou dostatečně účinná, protože tyto postupy nelze aplikovat na větší zvířata. Potraviny lze vyrábět z ropy, jenže té je málo a jako další řešení je výroba potravin z fekálií. Naštěstí je k tomu ještě dlouhá cesta výzkumu, jako praktičtější se jeví pěstovat dobytek bez noh. Tedy od kolínek dolů, aby byly kýty a šunky. To vše lze díky speciálnímu přípravku, sice se nepatrné procento dostává do potravy, ale to je záležitost ministerstva sociálních věcí.

Ještě později probíhá válka, ale lidí přesto přibývá, jeden z poradců navrhuje zvířata bez mozku, druhý zase zpracovávat nepřátelské padlé vojáky, což ministryně zavrhne, a dokonce jej odhalí jako skrytého fašistu.

O dalších pár let se setkáváme i s vnučkou ministryně, která nemá ručičky, ale 20 procent mrzáků odpovídá středověku, takže to není tak strašné. Pokrok jde dále, z kozy zůstane pouze vemeno. To všechno je málo, konečné řešení jsou obrovští mravenci produkující pštrosí vejce, krmení lidskými výkaly. Zvířata jsou označena jako nepotřebná. A když je vše vyřešeno, přistanou mimozemšťané a lidstvu oznámí, že je použijí jako krmivo pro jejich psy. Typický Bondy ve formě, opravdu povedené.

Návštěva expertů popisuje zahraniční návštěvu v ústavu v rozvojové zemi, v ústavu, který se zabývá mučením lidí. Je samozřejmě součástí bezpečnostních složek a odhaluje zrádce na každém kroku. Logicky a důsledně jsou probrány možnosti mučení až kdo extrému, který je nelidský, ale logický. Na závěr jsou sami experti obviněni z pokusu zavraždit prezidenta, který je také mučen v ústavu. Bohužel ten závěr je slabší místo, hra prostě skončí ráz na ráz, spíš bych uvítal hlubší propracování. Pěkná studie totalitní moci, nebo spíš donucovacího aparátu a vědeckého přístupu k problému. Lze prý hrát smrtelně vážně nebo jako crazy komedii - druhou variantu si moc nedokáži představit.

Kdekoliv v současnosti se odehrává v lágru. V první scéně sledujeme několik trestanců v baráku a jejich opilého velitele. Tábor je někde v pustině a sloužit zde je také spíše za trest, je zde život bez jakékoliv perspektivy. Tato část je zdramatizovaný Egonův sen, a jde spíše o frašku. Ve druhé části dojde k převratu, velitelé tábora zpanikaří, tábor zapálí a snaží se utéci. Jejich velitelé je ale potvrdí ve funkcích a přikáží vězně propustit a připravit se na příjem nových. Celá hra v podstatě ilustruje jakousi zásadní promluvu dozorce Bédi, ve které říká, že za všechno zlo můžou neuvědomělí lidé. Půlka z nich je zavřená a druhá vládne, a až dojde k převratu, tak se to prohodí, ale pracující lid, kam se sám řadí, na tom bude stále stejně (špatně).

Na dvoře Ludvíka XVI je krátká fraška z období velké francouzské revoluce. Vystupuje v ní řada postav ve spoustě kaleidoskopických obrazů, ale každý obraz obsahuje dvě, tři repliky a končí. Nepřijde mi to ani zajímavé ani fraškovité, spíše slabší a sám autor přiznává, že kus napsal za půlhodiny.

Podobně mě zklamalo i následující Jednoho odpoledne. Zde sledujeme rozhovor starce a mladého v jakési katastrofické budoucnosti. Došlo k radikální eliminaci lidstva, které se po válce vrací k jeskynnímu způsobu života. Začíná vycházet najevo i to, že právě stařec se nějak podílel na zmíněné katastrofě, která byla ve skutečnosti ozdravnou kůrou pro planetu. Zazní pár zajímavých ekologických a anti-společenských myšlenek, čtenářům Bondyho vesměs známých a nijak překvapujících. Na konci se ale ukáže, že to byla jakási hra, jsme v současnosti, pouze motiv objevu vedoucí ke katastrofě má zřejmě reálný základ. Takže šlo o nějaký tréning, nebo o hru znuděných lidí, těžko říci.

Jednou v noci - hrdinka vidí svoje různá budoucí já, procházející nejdříve optimistickou, později značně katastrofickou budoucností, ve které ale lidé zůstávají stále lidmi, ale v negativním smyslu slova.

Devatenáct set padesát obsahuje prakticky monolog vězně, prominenta režimu Weise, známého z první hry. Ten uvažuje o svém věznění, o svém úkolu a zda prásknout ostatní nebo ne. Ti stejně budou zavření, dříve nebo později, tak proč si nepomoci na jejich úkor. Stále totiž doufá, že on vyvázne a napíše přelomovou studii o tom, co se vlastně stalo, už má pro ni i název. A možná tato představa jej ještě drží při životě a poskytuje mu naději. Jde o ilustraci komunistických systémů, ale i o zobrazení permanentní revoluce a umělých politických procesů, což jsou ve skutečnosti radikálně odlišné věci.

Pozvání k večeři obsahuje dva dramaticky odlišně zpracované obrazy. V prvním hraje hlavní roli vypravěč, který komentuje většinu děje a v čistě divadelním pojetí vidíme jen pár dialogů, kdežto druhý obraz je již klasicky divadelní. V prvním obraze sledujeme mladíka s náhodnou známou (=děvka). Po aktu ona brojí proti biologičnu a prezentuje nutnost vytvořit umělé bytosti, aby se život posunul na kvalitativně vyšší úroveň a vypadl z pasti biologična a sexu. Tedy téma, později lépe a podrobněji zpracovaná v Nepovídce. Ve druhém obraze se z vypravěče stane manžel prostitutky, která je ve skutečnosti nymfomankou. Ten pro změnu rozvíjí gerilovou válku ve městě, aktivní odpor, samoorganizaci lidí proti svým vládcům, atd. Tedy další Bondyho revoluční témata. Dvojí rozdílná podoba obrazů a kontrast levného sexu vůči pasti biologična působí zajímavě, zvlášť když mladík tváří tvář nebezpečí volí další sexuální akt. Závěrečná amputace jeho pohlavního údu je již jakousi podivnou tečkou za zajímavou hrou.

První večer s maminkou aneb útěcha z pornologie svým podtitulem parafrázuje jak Bondyho Útěchu z Ontologie, takto jeho nejvýznamnější filosofické dílo, tak i jím parafrázovanou Filosofii utěšitelku od posledního antického filosofa, Boethia. Na oslavu 16 narozenin sester-dvojčat přichází k matce vybraná vyšší společnost. Dívky jsou poprvé ve společnosti, ve které probíhají sexuální orgie, nebo-li klasický grupáč. Má jít o prakticky naturalistické pojetí, tedy o divadelní porno. Zřejmě šlo v 70 letech o něco nového a zakázaného, nedostatkového, což Bondy takto suploval, protože jinak nevím, proč z porna dělat umění.

05.06.2007
bondy divadelni_hry
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
09.04.2020: Pár poznámek o tom, jak fotit (nejen) modely
Tento článek obsahuje moje poznámky a postřehy týkající se focení modelů. Určitě nejde o návod pro ostatní, spíše si to chci sám ujasnit... Když někdo postaví model, vyfotí ho a prezentuje ho na internetu. Typická fotka bohužel vypadá zhruba jako na následujícím obrázku. Takováto fotka podle mě úsilí s tvorbou modelu dosti sráží. Mimochodem, ani se mi nepodařilo vyfotit model tak špatně, jak je
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Skimmed/Petr Pálenský - New Insanity/Revolta Per Chitarra (reedice)
O existenci Skimmed jsem věděl už v době jeho aktivity, ale osobní setkání mne vždy míjelo. Narazil jsem na ně až teď. A způsobili mi absolutní šok. Progresivní grind core, nebo co to je. Nečekaně
...
Jaroslav74 | 16.05.2020
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Moc nerozumím tomu, proč recenzujete nahrávku Agonu, když nemáte rád současnou artificiální hudbu.. Btw. mohu vás ujistit, že o "chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů" skutečně
...
Michal Nejtek | 08.01.2018
Statistiky
Aktualizováno: 06.11.2020
Počet článků/fotek: 1397/13869
(C) Saha - 1990 - 2024 - Verze 1.4.1 - 11.11.2020 - Generated by SHREC 2.225 - SHWB
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.