images/logo.png
SHWB na blogspot  | Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

M.Moynihan, D.Soderlind - Lords Of Chaos - 1.díl - [21 fotek]

Každý, kdo se alespoň okrajově zajímá o metal (o blacku nemluvě), zaslechl něco o norské scéna počátku devadesátých let. Vraždy a sebevraždy, vypalování kostelů, kapely jako Mayhem a Burzum, podivné postavičky Euronyma, Deada nebo Varga Vikernese, to vše zahalené do oparu tajemství a záhad, mě vždy alespoň okrajově zajímalo. Proto jsem si na Amazonu sehnal anglicky psanou knihu "Lord Of Chaos, The Bloody Rise of the Satanic Metal Underground", která se těmto tématům věnuje. Kniha byla vydána roku 1998, ale obsahuje rozhovory pořízené v letech 1995-1997, které byly vedeny převážně v angličtině, některé i v norštině, ale v knize jsou samozřejmě všechny přeloženy do angličtiny, některé jsou převzaty z dobových zinů, jiné jsou pořízeny speciálně pro tuto knihu. Na 350 stránkách je poměrně hodně obrazového materiálu, viz i ukázky, jde o fotografie protagonistů, obaly CD a přetisky dobových zinů, snad na každé straně najdeme nějaký obrazový materiál.

Text, který čtete, je spíše mixem mezi recenzí a shrnutím faktů z knihy, díky čemuž je značně rozsáhlý a i proto jsem jej rozdělil na několik (zřejmě tři) částí. Dalším důvodem rozdělení textu je to, že se mi, alespoň ze začátku, kniha nečetla vůbec snadno, ne kvůli tomu, že je anglicky, ale spíš kvůli tomu, že autoři skáčí z téma na téma, krouží okolo a opakují se, a minimálně první část knihy mi nepřipadá čtivě napsaná. Na druhou stranu je to dáno tím, že kniha obsahuje množství autentického materiálu, konkrétně již zmíněné rozhovory a citace. Protože jde o literaturu faktu, uvádí autoři především fakta a nesnaží se vyvozovat vlastní závěry, byť zcela nestranní autoři asi nejsou, na Euronyma je taháno hodně špatného. Informace jsou podávány formou střípků skládačky, kterou si musí každý sestavit sám, ani určení časových souvislostí není zcela triviální.

Na úvod uvedu jednu důležitou poznámku - rozhodně neschvaluji vše, co (zejména) Varg provedl, obzvláště jeho příklon k NS ve vězení odmítám, na druhou stranu chápu, že ne každý chce být součástí multikulturního stáda a že existují lidé, hrdí na své předky a tradice. Pro mě osobně ale byla vždy důležitější hudba než ideje za ní.

Cesta k blackmetalu

Hned v úvodu jsou zmíněny dvě důležité věci - totiž ze BM je více než hudba, vždyť se k němu hlásí skupiny, jež by se daly hudebně označit za ambientní nebo folkové. Za druhé, BM nemá nic společného s pseudo-rebely pózujícími na MTV a placenými velkými hudebními společnostmi. Autoři mluví o buřičství rock'n'rollu, o anti-společenské roli metalu, o vazbě mezi (black) metalem a (extrémní) pravicí, zmiňují také anti-křesťanské a satanistické motivy, a to až k době dávné christianizace Evropy. Je zmíněna role hudby na spiritualitu i to, že většina před-křesťanských písní se podle autorů věnuje příběhům o magii, mrtvým a pověrám, zkrátka že z hlediska (jakékoli) autority "jdou Mephistopheles a múzy ruku v ruce". Zazní i to, že trojice ženy, víno, zpěv byla odedávna považována za nástroj ďáblův, dokonce i jazz byl oficiální církví pojímán jako nástroj zla, o blues, spojené s kultem woodoo ani nemluvě. Dále se zastavujeme u Rolling Stones, kteří se proti květinovým dětem vymezují jako ti zlý a jejich alba se zabývají černou magií a mystikou. Podobně jako Mick Jagger, a možná seriózněji, se o satanismus a okultismus zajímal Jimmy Page (Led Zeppelin), který hledal inspiraci i u Machiavelliho filosofie tvrdé ruky. Na nahrávkách Led Zeppelin se tak projevuje Pageův zájem o severskou mytologii, anglo-saský a norský folklór. Další významnou kapelou, která se zabývala magií, okultismem a satanismem jsou samozřejmě Black Sabbath, autoři ale zmiňují i mě neznámé kapely jako Black Widow nebo Coven, jejichž první album končí první zaznamenanou satanskou mší - song "Satanic Mass".

Ovšem nejvýznamnější kořeny norského blackmetalu, kterému se kniha primárně věnuje, je nutné hledat o deset let později u trojice kapel Venom, Mercyful Fate a Bathory, historii těchto kapel autoři také zmíní. Inspirace Venom je u Black Sabbath, Kiss nebo Deep Purple, primitivní agresivní hudba byla založená na punkovém boomu. Jejich druhé LP, "Black Metal" dalo jméno celému stylu a stanovilo základní stavební prvky stylu, byť členové Venom používali satanismus spíš k získání pozornosti a sami brali rock'n'roll jako zábavu. Jinak je tomu u Kinga Diamonda a jeho Mercyful Fate, kteří se ideově inspirovali v LaVeyově Satanské bibli, se kterou se Diamond plně ztotožnil. Poslední pilíř stylu tvoří Bathory, pojmenovaní podle maďarské šlechtičny Elizabeth Bathory, pověstnou krvavými koupelemi. Na prvních šesti deskách Bathory je dokumentován posun kapely od prvotního rebelského satanismu k epické inspiraci skandinávskou mytologií, po hudební stránce od primitivního, kakofonického a přímočarého blacku k bombastickým epickým skladbám, inspirovaných Wágnerem nebo Nietschem.

Na chvíli se přesunujeme do USA k americké paralele Venom, totiž Slayer (a Possessed), kteří pěli ódy na krvavé oběti, texty byly plné Satana a černé magie. Nicméně kapely v USA se nikdy v úrovni rouhačství a bezbožnosti nedostaly na úroveň britských (evropských) zakladatelů žánru, americké kapely se inspirovali spíše béčkovými horory, zmiňováni jsou třeba Misfits, punková kapela Glenna Danziga, nebo glamový Motley Crue. Po americké zastávce se vracíme k thrashovým kořenům blacku, tedy ke kapelám jako Anthrax, Metallica, M.O.D., Kreator, Sodom a Celtic Frost, přičemž většina zmíněných kapel se temným tématům věnovala v rané části své existence a později vyměkla, jak hudebně, tak textově. Další hudební kořeny blacku jsou v deathu - podladěné kytary, growling, vliv HC i thrashe, to je opak uhlazených heavy metalových kapel se zpěváky s fistulí, stejně tak i texty plné násilí, vražd a mučení mají blíže k blacku. Pro žánr jsou důležité zejména dvě oblasti - Tampa na Floridě (Morbid Angel, Death, Obituary, Deicide) a Stockholm ve Švédsku (Entombed, Hypocrisy, Dismemeber, Unleashed), významné jsou i kapely odjinud, třeba goreový Cannibal Corpse nebo Autopsy. Ovšem jako satanistu lze označit maximálně Glenna Bentonna z Deicide - viz interview z té doby nebo jeho vypálený kříž na čele. Pro další vývoj blacku jsou ale nejvýznamnější švédští Unleashed, kteří se v textech věnovali převážně Vikingům a norské mytologii a jejich show se odkazovala na vikingské předky a také mluvili otevřeně o nutnosti zničit křesťanství. Nicméně konstatováním o komercionalizaci death metalu se dostáváme k norské scéně.

Norský blackmetal

Norskou scénu sledují autoři od založení zinu Slayer, který založil v roce 1985 Jon "Metalion" Kristiansen, ale neméně důležité bylo založení kultovní kapely Mayhem. Původní sestavu tvořili hudebníci s pseudonymy Necrobutcher, Messiah, Mannheim a Destructor, později změněný na Euronymous (the prince of death), který byl klíčovou postavou jak Mayhem, tak celé scény. Členové Mayhem kolem sebe záměrně šířili tajemno, neposkytovali rozhovory, hráli velmi málo koncertů, první z nich proběhl v roce 1985. Ze začátku hráli Mayhem pouze covery od Celtic Frost, Bathory a Venom a k vlastní tvorbě se dostali až později. První demo "Pure Fucking Armagedonn" nahráli roku 1986, mini-LP "Deathcrush" vyšlo roku 1988 na vlastním labelu Posercorpse Music. V roce 1988 se stal zpěvákem Mayhem Dead a byl jím až do roku 1991, kdy se zastřelil, a právě v tomto období se začala formovat norská blacková scéna, vznikaly kapely jako Emperor, Immortal nebo Burzum. Poslední zmíněná kapela byl ve skutečnosti one-man projekt kytaristy jménem Varg Vikernes (z Bergenu), který se po vydání prvního alba Burzum spřátelil s Euronymem, který byl hudbou Burzum nadšen, splňovala Euronymovu představu "zlé" hudby.

Dead, původně ze stockholmských Morbid (později Entombed), nebyl jediná posila Mayhem v roce 1988, novým bubeníkem se stal Hellhammer. Dead byl divná osobnost, depresivní a melancholický, sám se nepovažoval za člověka a nepatřil na tento svět. Citovaný rozhovor Euronyma a Hellhamera těsně po jeho sebevraždě je výstižný: Euronymous: Dead odešel domů. Hellhammer: Do Švédska? Euronymous: Ne, vystřelil si mozek. Deadovu mrtvolu našel jako první Euronymous, nejdříve si šel koupit foťák, vyfotil ho a teprve potom zavolal policii. Euronymous posbíral i úlomky kostí na výrobu náramků pro své blízké, a údajně také snědl kousek jeho mozku. Dead se zastřelil ve společném domě, kde bylo mnoho různých zbraní, použitou munici dostal od Varga k Vánocům.

Tyto informace jsou servírovány v rozhovorech s Hellhammerem, Faustem, Metalionem a Vargem. Jsou v nich zmíněna i vystoupení, kde se Dead pořezal nebo kde vystupoval s prasečí hlavou, mluví se i o plánech na turné s obětí zvířat během vystoupení. Deadova smrt posílila tajemnou atmosféru kolem kapely Mayhem, na druhou stranu v něm kapela ztratila ideálního zpěváka. Později mluvil Euronymous o tom, že se Dead zabil na protest proti trendovosti blacku, proti "kindroušům" se skejtbordama poslouchající Deicide, Napalm Death a Sepulturu - v roce 1991! - co by řekl dnes? Proti těm, co nenosí černé oblečení, atd, ale to je vše spíše Euronymova spekulace a možná i manipulace, Dead sám takhle ortodoxní (asi) nebyl. A určitě to nebyl důvod Deadovi sebevraždy, Euronymous z toho zkrátka chtěl vytěžit image a peníze.

Pro celou scénu bylo také důležité založení obchůdku s hudebninami Helvete (Hell), který založil Euronymous několik měsíců po Deadově sebevraždě, obchod se stal brzy centrálním bodem celé scény a posílil Euronymův vliv na scénu. Všechny významné kapely s ním byly v kontaktu (Darkthrone, Burzum, Immortal, Thorns, Enslaved, Arcturus, Emperor), jádro přátel z těchto kapel vytvořilo "Inner Circle", což samozřejmě nebyla nějaká "formální" organizace se členstvím. Euronymous pomalu pokračoval ve svém plánu na získání kontroly nad Norským undergroundem. Helvete měl být tmavý, temný obchod, který měl vypadat jako "black church in the future", podle fotek působil spíš jako vybydlený squat, i představa, že si lidé budou nosit sebou pochodně, aby vůbec něco viděli, nebyla reálná. Z obrovského a drahého prostoru využíval pouze malou část, ve sklepení se pořádali party nebo zde bydleli lidé mimo Oslo, např. Varg.

Autoři zkoumají, proč se právě Norsko stalo kolébkou extrémního black metalu. Nejdříve se zabývají otázkou křesťanství v norské společnosti, kde je oficiálním náboženstvím protestanství, ke kterému se hlásí 88% obyvatelstva, ale aktivně se zapojuje 2-3% obyvatelstva a i přes některá formální pravidla je role církve malá. Tento stav svádí ke snahám o evangelizaci a vysílání misí. V Norsku existují ortodoxní komunity, které například dosáhly zákazu vysílání Monty Pythonova života Briana v celoplošné televizi - ve Švédsku se po podobných zákazech začalo o některých filmech říkat, že jsou "so funny its banned in Norway". Tvrdá cenzura horroru a násilí v Norské televizi mohla vést k přitažlivosti těchto témat jako symbol vzoru a kapely jako Venom, které se sami nebrali úplně vážně, byly díky uvedeným zákazům přijaty v Norsku smrtelně vážně. Další důvody mohou být přírodní dispozice Norska - temné lesy, dlouhé zimy bez slunce, nebo i sociální důvody - v Norsku je poměrně vysoká životní úroveň. Také lidové pověsti a pohádky plné trolů (trpaslíků/skřetů?), čarodějnic a dalších bytostí, inspirovaly mnohé mladé black metalisty.

Po této studii se autoři vracejí k Euronymovi, který si budoval image, která byla odlišná od toho, jaký ve skutečnosti byl. Zajímal se třeba o německou elektronickou kapelu Kratfwerk, kdo ho zaujal bezpohlavní, odlidštěný a strojový přístup. Politicky se hlásil ke komunismu, byl členem Red Youth, křídla Marxisticko-leninské strany pro mladé, která měla sice málo členů, ale ti se řadili k Norské elitě. Byli protisovětští a obdivovali Čínu, Albánii nebo Pol Pota, jedno z hesel bylo třeba "Albania is the future", (nejen) Euronyma fascinovala myšlenka silného vůdce. Podle Varga byl Euronymous homosexuál, a jeho sbírka videokazet údajně obsahovala i pedofilní pornografii, s tím ovšem Varg přišel až mnohem později, ne v době, kdy byly přáteli. Euronymous a Varg kolem sebe šířili nenávist a strach, ale uvědomovali si, že musí svoje slova nějak potvrdit činy, jinak budou brána jako prázdné fráze.

Jedním z největších norských historických kulturních pokladů jsou tzv. stave kostely, unikátní dřevěné stavby postavené zhruba kolem roku 1000, z původních cca 1700 kostelů ve středověku do dnešních dní přežilo 31. Jeden z nich je Fantoft, který byl původně kolem roku 1800 určen k demolici, ale byl přesunut 5km od Bergenu a zachráněn. Ale v roce 1992, 6.6. v 6 hodin tento kostel vyhořel do základů - silně podezřelým byl Varg Vikernes, jeho vina ale nebyla nikdy dokázána. Fantoft byl druhým vypáleným kostelem a následovalo mnoho dalších, hovoří se o desítkách útoků proti kostelům a brzy s těmito útoky začali být spojování členové Inner Circle. Autoři se nyní věnují poměrně podrobně fenoménu žhářství a pyromanie, včetně sociologických a dalších studií. Každopádně Varg a ostatní chápali tyto požáry jako součást boje proti křesťanství, které zničilo vše, co bylo v Norsku krásného a co dělalo Norsko Norskem, nicméně nešlo o žádnou organizovanou skupinu, která by vypalování nějak řídila nebo koordinovala. Fantoft se stal symbolem vypalování kostelů v Norsku, nicméně byl v soukromém vlastnictví a brzy bylo postavena jeho dokonalá replika.

V lednu 1993 vyšel velký článek v novinách, vzniklý na základě rozhovoru s Vargem, čímž se celá scéna dostala do povědomí širší veřejnosti. Podle Varga vedl tento článek k jeho zatčení, protože v něm tvrdí, že vypálil několik kostelů a zavraždil homosexuála v Lillehameru, z čehož byl později usvědčen Bard "Faust" Eithun z Emperor, který popisuje, jak dva dny poté, co vraždil, vypálil s Vargem a Euronymem jeden z kostelů. Policie Varga našla podle promo materiálů jeho kapely Burzum, které obsahovaly fotografie vypálených kostelů. Varg byl shledán vinným za 3 úspěšné a jeden pokus o žhářství a strávil rok v izolaci, vězení bylo totiž umístěno cca kilometr od jednoho z vypálených kostelů a tak si ho místní dozorci lidově řečeno "vychutnali". Podle něj za vypalováním kostelů stála skupina lidí ze Starangeru, na kterou neměl BM žádný vliv, mělo jít o feťáky pod vlivem Antona La Veye, kteří se později přiklonili k nacionálnímu socialismu. Vargův vliv sahal i do sousedního Švédska, kde došlo k pokusu o žhářství v domě zpěváka Therion, tento pokus podnikla 18 letá Maria, Vargova fanynka. Další velké představení Norské scény, a to celosvětové, bylo ve velkém článku v časopise Kerrang!, ve kterém mimo jiné Varg obdivuje diktátory a říká, že se stane skandinávským diktátorem. V tomto článku se také poprvé mluví o blackové scéně jako o neo-fašistické v souvislosti s napadením doomových Paradise Lost na jejich turné po Norsku. Následují rozhovory s Ihsahnem a Samothem z Emperor, kteří mluví o tom, že vypalování kostelů zničení křesťanství nepomohlo, že šlo o symbolický čin a nyní se zaměřují na propagandu, protože křesťanství je v naší společnosti příliš hluboko zakořeněno.

hudba/img/001.jpg
Obal knihy

hudba/img/002.jpg
Mercyfyl Fate

hudba/img/003.jpg
Bathory Go Viking

hudba/img/004.jpg
Bathory Promo Photo

hudba/img/005.jpg
Early Slayer Promo Photo

hudba/img/006.png
Count Grishnack at the Winter Olymics in Lillehammer

hudba/img/007.jpg
Dead And Euronymous circa 1990

hudba/img/008.jpg
Dead

hudba/img/009.jpg
Dead

hudba/img/010.jpg
One of the famous euronymous promotional Pictures for Mayhem, 1991

hudba/img/011.jpg
Photo of Fantoit Allegedly taken by Vikernes Himself shortly after arson hudba/img/012.jpg
Norweigian Headline "The Church burned on the Wedding Night"

hudba/img/013.jpg
Vikernes promo photo, 1993

hudba/img/014.png
Anti-Vikernes Flyer

hudba/img/015.jpg
A young Varg

hudba/img/016.jpg
Vikernes Promo Photo, 1993

hudba/img/017.jpg
Varg in prison, 1995

hudba/img/018.png
Anti-Grishnackh Cartoon

hudba/img/019.jpg
Enslaved

hudba/img/020.jpg
Ihsahn

hudba/img/021.jpg
Cradle Of Filth

24.01.2008
Diskuse k článku:
Počet příspěvků: 2 - zobrazeno v: 23.09.2019 - 13:26:22
Eicherik (19.02.2011 - 19:21:29):
Děkuji za pěkný článek. Já mám nejraději BURZUM. Brzy "mu" vyjde nové album Fallen.
Allegor (17.11.2008 - 19:53:22):
Nazdar, co máš z norskýho BM nejradši? Já hlavně Emperor, Mayhem, Enslaved, Immortal, Satyricon...tzn. z té bývalé extrémní party prakticky Mayhem a Emperor (ty další tam tak okrajově patřili, ale co vím tak nějak nejeli ve žhářství atd.). Zajímavý jsou ty motivy, proč se zrovna v norsku stal BM takhle extrémní. Podle mě to bylo hodně kvůli cenzuře, mohlo jít často o lidi z ultra-protestantských rodin (ale přesně to nevím), což bývá prostředí mírně řečeno specifické a přímo vybízející k takto radikální demonstraci nesouhlasu...norská příroda rozhodně měla na muzikanty vliv, já v Norsku byl a opravdu ten black metal dýchá hodně přírodou co tam mají, ale příroda sama nemá nic společnýho s radikálním antikřesťanstvím (mluvit tady o satanismu je často sporný).
Odpověď Saha (20.11.2008 - 18:29:21):
Zdar, z těch starších Mayhem, Immortal a Burzum, věci jako Journey Through The Stars mají pro mě výbornou atmosféru... Z novějších pak Kampfar. Názory a extremní postoje až tak neřeším... V Norsku jsem nebyl, ale rád bych se tam někdy podíval, strašně mě tamní příroda láká...
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
31.07.2019: Arduino 01 - Motivace k elektrotechnice
To jsem se jednou, nechci říct nudil, ale zkrátka jsem narazil na knihy "Porty, bajty, osmibity" a "Hradla, volty, jednočipy" od Martina Malého z produkce sdružení NIC.CZ, které jsou volně dostupné na knihy.nic.cz.
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Moc nerozumím tomu, proč recenzujete nahrávku Agonu, když nemáte rád současnou artificiální hudbu.. Btw. mohu vás ujistit, že o "chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů" skutečně
...
Michal Nejtek | 08.01.2018
Statistiky
Aktualizováno: 15.09.2019
Počet článků/fotek: 1374/13846
(C) Saha - 1990 - 2019 - Verze 1.3.32 - 11.05.2019 - Generated by SHREC 2.216
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.