images/logo.png
Nový obsah pouze na blog.sahaweb.cz Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

MCH Band - 1982-1989

chadima mchband kumandzas industrial dg307 free_improvizace
Už dlouho koketuji s myšlenkou zrecenzovat všechna svoje originální česká a slovenská CD. Ta nová už recenzuji "automaticky", ale i ta starší by si to zasloužila, protože jsem vždy měl nějaký důvod ke koupi. A to jsem si ještě "masochisticky" přidal kazety a vinylové desky... Bohužel nosičů je cca 300 a v tuto chvíli je to tak do roku 2021 - a to jsem začal v roce 2007... Každopádně tato recenze je z tohoto zamýšleného cyklu recenzí.

Chadimův MCH Band patří k jedné z nejzajímavějších českých alternativních kapel. Vydání předrevolučních nahrávek této kapely zde dlouho chybělo - samozřejmě, kromě kazet existuje výběrové dvoj CD "1982-1986" a dvoj LP "Es reut mich f..." ale kompletní a důstojné vydání stejně chybělo. A to až do konce roku 2007, kdy Black Point vydal vskutku reprezentativní, kartonový, ručně číslovaný box se šesti nádhernými digipacky, které shrnují nahrávky MCH Bandu v období let 1982-1989. Protože výše uvedené dvoj CD a LP vlastním, tak jsem o zakoupení této sběratelské záležitosti přemýšlel docela dlouho, asi tak deset, možná patnáct vteřin, po té jsem neodolal a stal se majitelem boxu číslo 123.

Kartonový box obsahuje 6 digipacků a 40 stránkový booklet, vše je v jednoduchém, střízlivém ale účelném grafickém provedení. Booklet obsahuje průvodní slova a texty každého CD a to v české i anglické verzi - samozřejmě s výjimkou německy otextovaného alba "Es reut mich f...". Booklet tak slouží i jako doplněk Chadimovy knihy Alternativa, která se zabývá (nejen) jeho hudební kariérou cca do roku 1984. Digipacky jsou pak doplněny původním sleevnote ke kazetám, takže objem poskytovaných informací je ve skutečnosti ještě větší. Jednotlivé (remasterované) nahrávky reflektují neveselou a pochmurnou atmosféru tehdejší doby, a i proto jsou velmi intenzivní a emotivní.

Krokodlak (1982)

První CD obsahuje dvě nahrávky Krokodlaka, studiovou a živou, přičemž studiová verze vyšla na dvoj CD "1982-1986". Studiová nahrávka obsahuje šestici skladeb, na živá verzi jedna věc, totiž "Hobit" chybí. Krokodlak obsahuje jak skladby, určené ještě pro Extempore, tak i nové skladby a tvoří tak přechod mezi Extempore a MCH Bandem. Na nahrávce se podíleli i muzikanti z konkurenčního "Švehlíku", takže vztahy mezi zúčastněnými muzikanty nebyly idylické.

Nahrávku zahajuje "Pydlisyn", dvouminutová skladba, která začíná temným a apokalyptickým saxofonem a navazuje na tvorbu Extempore. Druhé "Peklo" začíná kombinací tichých ruchů a intenzivních, dlouhých tónů, přidává se spíše recitovaný text, popisující peklo i pomocí skřeků naříkajících duší. To "Krokodlak", jehož text je věnován Vlastovi Třešňákovi, začíná tradičněji. Zvláštně frázovaný text je podbarven nervním zvukem, na tuto dvouminutovou pasáž navazuje dlouhá, desetiminutová minimalistická pasáž. Ta obsahuje perkuse a dlouhé tóny saxofonu(?), které evokují vlakové píšťaly, resp. připomínají Raichovovu skladbu "Different Trains". Tato minimalistická skladba později získává na hypnotickém tempu, "vlakové" píšťaly i jejich interval se zkracují v rámci proměny figury a na intenzitě získávají další zvuky. Následující "Hobit" začíná kombinací vysokého šmidlání a temných, hlubokých zvuků, později se přidává temná melodie a jakýsi zkreslený, vysoký hlas. Skladba tak obsahuje spoustu různých zajímavých zvuků a výrazná je i repetativní a minimalisticky pojatá basa. "Jak šlo vejce na vandr" pokračuje v duchu předchozích skladeb, byť zachovává písničkovou formu. Poslední věc, "Král hromady", je apokalyptická skladba se zkresleným zpěvem a expresivním výrazem, obsahuje výrazný saxofon a zběsilá sóla, působí dojmem "vzteklé" skladby.

Následuje živá verze skladeb, přičemž v bookletu se mluví o strhujícím provedení, ale mě připadá, že se živé provedení zásadně neliší od studiového. Rozdíl je samozřejmě ve zvuku, kde jsou některé nástroje slyšet více než na studiovce a tak získávají některé skladby trochu jiné vyznění, a to ve prospěch "kovového" a skoro až "EBM" zvuku. Některé skladby získávají až scénickou nebo divadelní atmosféru, třeba "Jak šlo vejce na vandr" je mnohem sugestivnější.

Tato nahrávka MCH Bandu obsahuje mnoho různých alternativních přístupů, zejména jde o použití a ovlivnění minimalistickými postupy, "kovově" znějící kytary se mi dost líbí - možná jde o "slavnou" preparovanou kytaru, nevím. Základ skladeb je ale stále rockový, což poslech značně usnadňuje.

Jsme zdrávi a daří se nám dobře (1983)

Druhé CD zachycuje program "Jsme zdrávi a daří se nám dobře" z roku 1983, jehož sedm skladeb zabírá plochu cca 40 minut. CD je složeno ze záznamu dvou koncertů a obsahově totožná nahrávka vyšla i na dvoj CD "1982-1986". Zachycené skladby jsou temné a teskné, bez výrazných zvukových experimentů, tedy alespoň v kontextu tvorby MCH Bandu, skoro by se dalo mluvit o alternativním a minimalistickém rocku nebo i popu, který se příjemně poslouchá. Jde o celkem přístupnou nahrávku MCH Bandu, od které samozřejmě nečekejme žádné veselí nebo rozjuchanost. Dojde samozřejmě na různé experimenty a netradiční prvky, zejména na použití smyček, ruchů a samplů nebo již zmíněných alternativních a minimalistických prvků. Použity jsou typické nástroje pro MCH Band, tedy rockové nástroje, saxofon, perkuse, trombón a klávesy, které dohromady vytváří již zmíněný temný zvuk, náladou podobný pozdním plastikům. A protože jde o živou nahrávku, tak je zachycena i sporá komunikace Chadimy s posluchači.

První skladba "Prasinec" textově zřejmě navazuje na Zabíjačku od Extempore, krátký motiv v refrénu zase připomene Julečka od UJD a závěr skladby patří krátké smyčce. Následující "Procházka kolem pivovaru" je nad jednoduchým rytmem a v poklidné skladbě dostanou prostor i zajímavá sóla nebo zvuky, třeba netradičně a temně kovově znějící basa v kombinaci se smutným saxofonem. Oproti tomu je "Maškara na větvi" nervnější, hlavně intonací a dikcí, saxofon se opět mohutně činí a jeho kombinace s rytmikou je docela zajímavá. Podobně nervní až chaotická je "Prej hoří národní divadlo", která se ke konci zklidní do decentní podoby, střední část patří zběsilým klávesám(?). Svižnější skladbou jsou až zvukově bohatší "Viselci", mírně repetativní skladba s jednotvárnými bicími a dechovými sóly. Tato skladba již nepatří mezi ty poklidné, má spíše razantní rytmus a jakoby řvaný text, celkově tak předjímá pozdější Chadimovy "zpěvy bojovníků", závěr pak patří smyčce nebo samplu. Pomalý rozjezd postupně přidávaných nástrojů, opět výrazná basa, až pochodový rytmus a mix angličtiny a němčiny charakterizuje předposlední "Truppen marschieren bei nacht". Závěr CD patří až poklidné skladbě "Kdo ví", která působí oproti předchozím skladbám nevýrazně.

Tato nahrávka představuje jeden z vrcholů tvorby MCH Bandu, dosahující světové úrovně - tedy podle bookletu. Osobně ji vidím jako zajímavou, ale spíše poklidnou, temnou a tesknou rockovou nahrávku, ovlivněnou minimalismem, ve které se najdou i experimentální, dramatické a razantní momenty, přičemž se některé z nich již začínají opakovat. Jednotlivé skladby patří k typickým pro MCH Band, obsahují tedy dlouhou hudební část a krátký prostor pro text, často nad jiným hudebním motivem. Texty obsahují zhudebněné básně Ivana Wernische, ve kterém našel Chadima životního textaře. Texty i hudba má podle bookletu reflektovat těžkou dobu, kdy reálně hrozil kriminál všem zúčastněným, ale na mě opravdu nahrávka působí spíše poklidně, možná je to ale chladný vztek před bouří. A pro mě osobně je zajímavé, že na nahrávce bubnuje Petr Kumandžas, později leader Jolly Joker And Plastic Beatles of the Universe.

Feeling fine in 1984well (1984)

Toto CD obsahuje dvě části, obě dosud oficiálně nepublikované. První část tvoří další živá nahrávka šestice skladeb z předchozího CD, chybí pouze "Prej hoří národní divadlo", druhou část tvoří první verze pořadu 1984Four Well.

U skladeb z "Jsme zdrávi a daří se nám dobře" se mi nechce nějak zvlášť hledat rozdíly mezi jednotlivými provedeními. Jde o tytéž skladby, zahrané prakticky v nezměněné sestavě, tudíž lze předpokládat, že rozdíly jsou minimální. Zvuk je samozřejmě trochu jiný, možná i díky němu se mi zdá pesimismus, temnota a tesknota větší a výraznější. Výraznější jsou různé smyčky a "apokalyptické" prvky, na intenzitě tak získávají skladby "Maškara na větvi" a "Viselci".

Navazující skladbu "1984Four Well (1st version)" nahrála úplně jiná sestava, s tou předchozí ji spojuje pouze postava M.Chadimy. Jedná se o více než půlhodinovou skladbu, jejímž základem je improvizace do předtočených smyček. Tyto smyčky obsahují převážně ztišené hlasy (možná i zpěv), které jsou různě deformované, tedy zpomalené, zrychlené nebo puštěné pozpátku. Pomalá, převážně poklidná, temná a depresivní skladba tak obsahuje i skřeky a industriální zvuky. Nástrojové obsazení opět tvoří rockové nástroje, saxofony, klarinet a perkuse.

Začátek skladby je spíše poklidný, až ambientní, nad industriálním smyčkovým základem se ozývají ojedinělé a divoké zvuky jednotlivých nástrojů nebo hlasy. Až skoro po čtvrt hodiny zazní něco, co vzdáleně připomíná melodie nebo rify, ale stále jde o několika sekundové štěky. Postupně začíná skladba nabývat formu intenzivnější a zvukově bohatší improvizace, která není nijak překvapující, ale dá se poslouchat. Zabere ovšem pár minut a vracíme s k té spíše ambientní poloze, plné smyček, do které se pomalu přidávají i bicí. Ty postupně začnou udržovat a udávat tempo a rytmus, prostor dostane i saxofon a tato část je jednoznačně nejnáročnější částí nahrávky. Ke konci nabývá skladba na intenzitě a získává skoro industriálně-ruchový, nervní zvuk, přitom úplný závěr patří uklidnění ve formě smyček.

198Four Well? (1985)

Další program a tedy i nahrávka navazuje na předchozí s tím, že velké industriální a improvizované plochy jsou rozděleny do kratších a tradičněji pojatých skladeb. Sedm zaznamenaných skladeb trvá skoro 80 minut a jednotlivé skladby se svojí stopáží pohybují mezi čtyřmi až dvaceti minutami.

První skladba, desetiminutová "Vylezl do třetího patra" obsahuje výraznou a zajímavou smyčku, kterou doplňuje razantní rytmus a expresivní vokál, který v první části obsahuje pouze zběsilé skřeky. Díky tomu je začátek skladby hodně úderný, cca v půlce se skladba láme do ambientně-repetativní podoby, tvořené jen jedním samplem. Nad ním je odvyprávěno expresivně vyjádřené okradení ve třetím patře činžáku v Holešovicích. Závěr skladby je zase industriálně drásavý, intenzita zvuku postupně vzrůstá, ale skladba skončí těsně před tím, než začne být zvuk nepříjemný. Následuje druhá verze "198Four Well?", zkrácená a upravená skladba, známá z předchozího CD, přičemž přechod mezi skladbami je poměrně násilný. Tato, jen dvanáctiminutová, verze vychází spíše z první poloviny původní skladby, obsahuje nervní zvuk na pozadí doplněný nástroji a industriálními ruchy. Ke konci dostává improvizace řád a nabývá podoby skoro regulérní skladby, alespoň v kontextu tohoto CD.

Na závěr předchozí skladby navazuje "Oddych", což jsou necelé čtyři minuty poklidného brnkání, jemně podbarveného samply nebo smyčkou a skladba tak dostojí svému názvu. Razantní skladba "...nejlépe poznáš přítele..." svým silně kovovým zvukem (smyčkou) i kovově znějící rytmikou patří k nejlepším skladbám (nejen) tohoto CD. Svým přístupem je podobná první skladbě, ale za poslech stojí pro opakující se kovově znějící rytmickou smyčku, expresivní text, kytarové plochy i krátké vstupy dechových nástrojů. "Beseda" slibuje použitím smyčky z komunistické besedy mnohem zajímavější zážitek, než skutečně nabízí. Jemné použití nástrojů navazuje spíše na "Oddych", jednotlivé smyčky z besedy by šlo zmixovat mnohem nápaditěji, ale k tomu tehdy asi nebyly technické podmínky. A tak působí skladba i přes stopáž pěti minut zdlouhavě.

Zatím uvedené skladby byly i na 2CD "1982-1986", následují dvě jsou pro mě nové a přinášejí opět jakousi kombinaci minimalismu, ambientu a industriálu. Obě mají cca 20 minut, první z nich, "Každej jinde" je poklidná, až ambientní, s občasnými sóly, improvizacemi a zvuky nástrojů. Kovově chvějící se smyčkou navazuje na "...nejlépe poznáš přítele..", ale její razance zdaleka nedosahuje. Atmosféru skladby doplňuje v úvodu několikrát opakovaný mrazivý text rezignující na možnost diskuse. Jádro skladby tak tvoří dlouhé repetativní smyčky, jen minimálně doplněné nějakou improvizací, ale přesto uplyne skladba celkem svižně. Na minimalisticky repetativní základ (smyčku) závěrečné skladby CD "...od té doby... " jsou vrstveny dlouhé tóny saxofonu a další improvizace, která je podpořená bubenickou smyčkou. Podobně rezignační text jako u předchozí skladby je odříkán hned na začátku a následuje pouze hudba, jak je u MCH Bandu zvykem. Zajímavé saxofonové improvizace doplňuje minimalistický motivek (smyčka?), který hraje rytmickou roli, bicí naopak spíše tvoří zvuk, rozhodně jde o zajímavou a netradiční kombinaci. Zhruba v polovině jsou smyčky nahrazeny jinými, ale skladba pokračuje dále ve stejném duchu minimalismu, tentokrát již bez saxofonu, pouze s drobnými ruchy.

Každopádně jde o velmi zajímavou nahrávku, ze které se mi líbí hlavně ty razantně rytmické, kovově znějící skladby "Vylezl do třetího patra" a "...nejlépe poznáš přítele...", obě závěrečné skladby by byly asi zajímavější v o něco kratší stopáži. Texty reflektují dobu zmaru, která je vždy perfektně vystižena pár slovy, opakuje se v nich zrada (přítele?) a Chadima text většinou deklamuje tak, že sedí perfektně k hudební složce.

Gorleben (1986)

Tato nahrávka o stopáži 40 minut obsahuje pět kratších skladeb, které uvozují zásadní, přes dvacet minut trvající titulní skladbu Gorleben a s výjimkou předposlední skladby vyšly všechny na 2CD "1982-1986". Po improvizovaných nahrávkách jde o návrat k tradičnější, písničkové podobě, byť třeba smyčky jsou stále používány.

Nahrávka má temný až ponurý zvuk, začíná se na ní formovat charakteristický zvuk MCH Bandu dotažený k dokonalosti na následující nahrávce "Es reut mich f...". Na nahrávce zazní nástroje typické pro MCH Band, tedy kromě rockových nástrojů dojde i na smyčky, saxofony, perkuse a další, skladby mají jednoduchý až monotonní rytmus. Jejich převážně rockové vyznění je ozvláštněno množstvím různých zvuků, tvořených nejrůznějšími nástroji nebo smyčkami.

První čtyři skladby patří k typickým skladbám MCH Bandu, první z nich, "Milosrdný Samaritán", evokuje některé skladby z Krokodlaka, a to zejména expresivním přednesem. V následující skladbě "Vedřiny" zase uslyšíme v některých místech tvrdší a tradičnější zvuk kytar doplněný jemnými smyčkami nebo ruchy. V podobném duchu pokračuje i "Klekání", kterou obzvláštní cello i nějaké kovové samply/smyčky. Také následující "Lež" předjímá svou tesknotou a pomalostí následující album "Es reut mich f...". Pátá skladba "Solo una ceca canzona d'amore" byla napsána na zakázku pro jeden italský label, pro mě jde o novou skladbu, která zřetelně vybočuje z řady ostatních skladeb. Je spíše kytarová, skoro veselá a zřetelně rocková, možná bych i řekl, že jde o takové zvrhlé blues.

Titulní skladba Gorleben je zhudebněná báseň východoněmeckého disidenta Jurgena Fuchse, její úvodní, pětiminutová část je repetativní až minimalistická, přitom je stále rockově laděná. Přejde v opakování jedné smyčky, podbarvené industriálními zvuky, které mají (asi) evokovat sténání nebo pláč. Tato pasáž navazuje na podobné skladby předchozích CD, občas se ozve nějaký nástroj a tato, spíše ambientní forma a improvizace nad strukturou kovového samplu, trvá skoro deset minut. Teprve poté začne Chadima recitovat text, který tvoří, jak je zvykem, pouze několik řádků, překvapivě výstižných. Poté se k samplu přidají bicí a další rockové nástroje a závěrečné minuty patří spíše poklidné rockově-alternativní skladbě, která ke konci získává na razanci a energičnosti.

Tato nahrávka je tvořena směsicí poněkud nesourodých skladeb, některé z nich předjímají následující album, naopak titulní skladba se obrací k předchozím nahrávkám.

Es reut mich f... (1988-1990)

Toto CD zachycuje moji nejoblíbenější nahrávku MCH Bandu, kterou jsem si vždy pouštěl o Vánocích. Sice nevím proč, ale má pro mě takovou temně vánoční náladu, snad díky některým německým textům. Z nahrávky mi více sedí spíše ty kratší a tradičnější věci, ale s výjimkou první skladby mi nepřijde nic vyloženě nezkousnutelného. Rockový hudební základ dotváří smyčky, improvizace a sóla, zkrátka vše, co je pro MCH Band typické, objevují se různé podoby zpěvu, frázování, deklamace nebo recitace, což dotváří dramatickou podobu skladeb. A přestože nahrávka pochází z doby společenských změn, tak (opět) nejde o veselou nahrávku, temnota a tesknota zde výrazně převažuje a celkovou atmosféru podtrhují absurdní texty, kombinující více jazyků. V některých místech by se dalo mluvit o temném, alternativním EBM, alespoň použitím kovových samplů, což je moment, který se mi velmi líbí. Někdo by možná řekl, že zde kapela zkouší příliš mnoho různých zvuků, ale aspoň se neopakují a navíc výborně zapadají do celkového zvuku.

Nahrávka trvá 75 minut a první skladba "Nein, Ich werde nicht aufgaben" začíná recitovaným německým textem nad monotónním samplem (smyčkou) puštěným celou skladbu. Přidává se další, velmi decentní sampl a hlavně údery bubnů a gongů, intenzita jednotlivých zvuků se postupně mění a ve skladbě zazní různé zajímavé plochy. Ale přesto je více než dvanáctiminutová skladba příliš zdlouhavým rozjezdem celé nahrávky. Následuje mírně industriálně laděná, kovově znějící, "Wir Werdende", se smyčkovým podkladem a free pasáží. Ve skladbě zaujme netradiční, decentně kovový zvuk založený na hutné base, a také sborové deklamace, které jsou různě zrychlované a zpomalované.

"Konečně večer" patří ke skladbám s absurdním textem, v němž se míchá angličtina a čeština. Absurdita textu je podtržena i hudební složkou, ve které dominuje temný zvuk s melodickými motivy a industriální samply na pozadí. Přesto působí skladba spíše uhlazeným dojmem a patří k těm typickým na albu. V následující "Tag um Tag", zahájené temným samplem, se dostane i na vznosný zpěv nebo tichou modlitbu, a po kratičké improvizované pasáži pokračuje skladba v původním stylu. Jde o delší, dvanáctiminutovou pomalejší skladbu s táhlým zvukem, a poměrně jednoduchým, hypnoticky opakovaným rytmem. Prostor dostanou temné kovové "EBM" samply i improvizace různých nástrojů, které nabývají na intenzitě ve druhé polovině skladby. V podobném duchu pokračují i další skladby na CD, ve dvou následujících skladbách zaujme i "hodinově" monotonní rytmus, zajímavé zvuky, melodie, decentně zběsilé pasáže i sborově deklamovaný česko-německý text ve "Wer heimgeht tut gut". Sedmý "Biester" je skladba, přes kterou jsem se k MCH Bandu dostal, možná proto bych označil její melodii až za chytlavou. Skladba pokračuje v duchu předchozích, a byť je celkem jednoduchá a krátká, obsahuje podmanivé klávesy a melodie.

Po těchto, až uhlazených, skladbách následuje agresivnější a nervnější "Es gibt nur einige", kde najdeme decentní, ponuré a táhle pasáže kombinované s poměrně agresivními a razantními momenty. Následuje další "uhlazený hit", totiž "Sie achzende Puppe" se zvony (nebo gongy) a saxofonovými sóly, razantními bicími a absurdním textem, který také kombinuje němčinu a češtinu. Poslední skladba "Die Welt ist voll Gutte" začíná razantně rockově, střední část je improvizační, industriální a místy minimalistická a zaujme i zajímavě "stupňovaný" text. Oproti původní 2LP verzi obsahuje CD skladbu "Papírový Absolutno" od DG307, jedná se o živý záznam s krátkým úvodním slovem. Skladba ale razance a intenzity původní verze zdaleka nedosahuje, zvukově se pohybuje někde mezi DG a MCH Bandem.

"Es reut mich f..." je jedno z nejzajímavějších CD kompletu i MCH Bandu celkově, byl zde dotažen do dokonalosti temný zvuk i mix rockových a alternativních prvků a potěší i dobrý zvuk nahrávky. Mezi nejzajímavější momenty nahrávky patří absurdní texty míchající němčinu, angličtinu i češtinu a temné, kovové "EBM" samply.

Závěr

Zhodnotit všech 6CD jako celek je obtížné, komplet obsahuje spoustu výborných skladeb. Na druhou stranu některé momenty jsou nedotažené, skladbám se mohlo věnovat více času a pečlivěji je vybírat, také uvedení více různých verzí není úplně nutné. Jenže jde o sebrané vydání, tudíž tam mají svoje místo všechny nahrávky. Prostě mám u Chadimovi tvorby dojem mírné nadprodukce, alespoň při nahrávání materiálu. Ono to má samozřejmě dobové zdůvodnění v tom, že každý koncert mohl být na dlouhou dobu poslední a tak nebyl kolikrát čas počkat, až bude vše perfektně připravené.

Skladby se pohybují na pomezí rocku, alternativy i moderní vážné hudby, obsahují prvky minimalismu, industriálu i improvizované pasáže. Ve své době šlo o tvorbu plně srovnatelnou se světovou špičkou, takže i dnes mají pro mnohé posluchače a zájemce o tuto oblast svoje opodstatnění.

Tyto nahrávky jsou navíc jinak prakticky nesehnatelné, protože stará vydání "1982-1986" a "Es reut mich f..." jsou již vyprodána. Pro vlastníky obou nosičů je ale zakoupení tohoto kompletního a reprezentativního vydání na zvážení. Původní CD/LP totiž představují jakýsi "výcuc" toho podstatného, a byť nejsou patřičně zvukově ošetřena, tak mohou mnoha zájemcům stačit.

PS: Vydavatel kompletu, tedy BlackPoint Music plánuje i podobně reprezentativní vydání nahrávek Chadimova improvizačního projektu Kilhets, ale tam mám o koupi zcela jasno - to už není nic pro mě...

04.09.2008
chadima mchband kumandzas industrial dg307 free_improvizace
Související články:
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
09.04.2020: Pár poznámek o tom, jak fotit (nejen) modely
Tento článek obsahuje moje poznámky a postřehy týkající se focení modelů. Určitě nejde o návod pro ostatní, spíše si to chci sám ujasnit... Když někdo postaví model, vyfotí ho a prezentuje ho na internetu. Typická fotka bohužel vypadá zhruba jako na následujícím obrázku. Takováto fotka podle mě úsilí s tvorbou modelu dosti sráží. Mimochodem, ani se mi nepodařilo vyfotit model tak špatně, jak je
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Skimmed/Petr Pálenský - New Insanity/Revolta Per Chitarra (reedice)
O existenci Skimmed jsem věděl už v době jeho aktivity, ale osobní setkání mne vždy míjelo. Narazil jsem na ně až teď. A způsobili mi absolutní šok. Progresivní grind core, nebo co to je. Nečekaně
...
Jaroslav74 | 16.05.2020
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Moc nerozumím tomu, proč recenzujete nahrávku Agonu, když nemáte rád současnou artificiální hudbu.. Btw. mohu vás ujistit, že o "chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů" skutečně
...
Michal Nejtek | 08.01.2018
Statistiky
Aktualizováno: 06.11.2020
Počet článků/fotek: 1397/13869
(C) Saha - 1990 - 2024 - Verze 1.4.1 - 11.11.2020 - Generated by SHREC 2.225 - SHWB
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.