images/logo.png
Nový obsah pouze na blog.sahaweb.cz Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Sir Artur Conan Doyle - Pes Baskervillský

doyle

Detektivky s Sherlockem Holmesem zrovna nevyhledávám - vlastně s výjimkou parodií nepatří detektivky mezi můj oblíbený žánr. "Pes Baskervillský" je jednou z výjimek, a to zejména z toho důvodu, že je toto dílo často řazeno do literatury hororové nebo alespoň tento žánr inspirující, zejména se toto zařazení týká filmových adaptací.

Knize vévodí kontrast deduktivních metod a přísné logiky oproti tísnivé a pochmurné atmosféře anglických vřesovišť a blat, která jsou pokryta zbytky chýší pravěkých lidí. Kromě přímého sledování událostí očima doktora Watsona se některé části příběhu dozvídáme formou deníků nebo dopisů, obojí z pera výše zmíněného Watsona. Detektivní část příběhu se odvíjí podle zásad žánru, na čemž není nic překvapujícího, protože kniha patří k těm klasickým a stylotvorným.

Na začátku příběhu, vyprávěného Holmesovým společníkem, doktorem Watsonem, se připomínají skvělé a pověstné deduktivní Holmesovi metody, a to i lehce ironickým způsobem vůči mírně přihlouplému Watsonovi. Do děje vstupuje mladý lékař Jakub Mortimer, osobní lékař a přítel sira Charlese Baskervilla, který náhle zesnul před třemi měsíci. Doktor vypráví pověst tradovanou v rodu Baskervillů, podle které jeden z předků, Hugo, unesl dceru chalupníka, ta z jeho sídla prchla a on ji dal štvát loveckými psy. Nad ránem byl Hugo nalezen mrtvý, zardoušen obrovským, černým, pekelným psem a tento pes zužuje rod Baskervillů dodnes. Doktor Mortimer mu přičítá i úmrtí sira Charlese a to nejen na základě pověsti, ale i nalezených stop. Holmese tento případ začne zajímat, zvlášť když do Londýna přijíždí z Ameriky jediný žijící potomek rodu Baskervillů, totiž synovec Henry, který se má ujmout svého panství. Ten hned vzápětí obdrží anonymní dopis, který jej varuje před návratem na sídlo, je mu ukradena jedna bota a je sledován špionem, který je velmi mazaný a drzý, neváhá se představit drožkáři jako Sherlock Holmes. To vše utvrzuje pravého Holmese v tom, že tentokráte jej čeká velmi tvrdý protivník.

Sir Henry odjíždí na své nové sídlo s určitými obavami a Holmes mu nabízí jako doprovod doktora Watsona - což je údajně v Holmesovkách nezvyklé, protože hlavní postavou vyšetřování se tak stává Watson. Po podrobném líčení Henryho a Watsonova příjezdu na ponurý zámek uprostřed blat a vřesovišť se setkáváme se sluhou Barrymorem a jeho uplakanou ženou, s přírodovědcem Stapletonem a jeho sličnou sestrou, která vyzývá Watsona k návratu do Londýna v domnění, že jde o sira Henryho. Sám Stapleton, ač přistěhovalec, zná výborně zdejší bezútěšný, pochmurný kraj díky zájmu o přírodní vědy. Dále se setkáváme s podivínským panem Franklandem, který sleduje svoje okolí dalekohledem, navíc se na blatech ukrývá uprchlý trestanec, bestiální vrah, což nepřidává obyvatelům na klidu. Sir Henry pojme náklonnost ke slečně Stapletonové, což nese její bratr velmi těžce a nelibě, což vysvětluje svojí velkou závislostí na sestře a žádá od Henryho krátkou přestávku v jeho dvoření, aby měl čas se s tímto smířit, což Henry chápe a uznává. Watson sleduje v noci Barrymora, kterak se plíží zámkem a vyhlíží z okna na blata, později se ukáže, že dával znamení bratru své ženy, kterým je onen uprchlý trestanec. Watson se s Henrym vydávají chytit trestance, což se jim nepovede, ale Henryho vyděsí děsivé vytí a Watson zase zahlédne na krátký moment siluetu druhého muže na blatech. Ráno Barrymore prosí, ať nevydávají trestance policii, neboť je připraven jeho útěk do Jižní Ameriky a když toto přislíbí, zjeví jim, že těsně před smrtí měl sir Charles schůzku se ženou s monogramem L.L., ve které je identifikována dcera pana Franklanda.

Watsonův rozhovor s ní k ničemu nevede, přizná sice, že zvala sira Charlese ke schůzce, kde zemřel, ale tvrdí, že na ni sama nedorazila, ale odmítá sdělit proč, jistým náznakem je to, že se touží rozvést se svým manželem. Watson tak raději zkoumá pravěké chýše a hledá druhého muže na blatech. V přesné lokalizaci mu pomůže náhoda v podobě pana Franklanda a jeho dalekohledu a na uvedeném místě nalezne Watson ke svému překvapení samotného Holmese. Ještě více je překvapen Holmesovým tvrzením, že Stapletonovi nejsou sourozenci ale manželé. Dalším dílkem do skládačky je Stapletonův zájmem o paní L.L., čímž dostává její rozvod ještě větší smysl a všechny stopy tak směřují k Jacku Stapletonovi jako vrahu, který využil paní L.L. k vylákání sira Charlese. Během rozhovoru slyší oba hrůzostrašný výkřik a nalézají mrtvého trestance, kterého si v první chvíli pletou se sirem Henrym, protože má jeho šaty. Vzápětí potkávají i Stapletona, který úspěšně maskuje zklamání nad smrtí špatného muže. Holmes nemá přímé důkazy, pouze domněnky a připravuje se na další večer, kdy předpokládá završení celého případu, protože sir Henry je pozván ke Stapletonovým na večeři.

Holmes finguje odjezd do Londýna, aby měl Stapleton volný prostor ke zločinu, ve skutečnosti s Watsonem pečlivě sleduje jeho dům a po odchodu sira Henryho vidí černého, ohnivého psa, který jej pronásleduje. Přes překvapení se jim ho podaří zastřelit a zjistit, že byl natřen fosforem pro vzbuzení dojmu pekelného ohně. Následně prohledávají Stapletonův dům, kde nalézají pouze spoutanou paní Stapletonovou, která se vzepřela svému manželovi a ten ji takto odstranil. Ta jim ukazuje stezku v blatech, která vede do tajného útočiště jejího manžela, toho však nenalézají, v mlze zřejmě sešel z cesty a bažina jej pohltila. Holmes později osvětluje jednotlivé detaily případu i motiv, Stapleton byl ve skutečnosti potokem vedlejší větve rodu Baskervillů, která domněle vymřela v Jižní Americe a domáhal se rodinného jmění pomocí zločinu, využívaje starou pověst.

Celkově vzato jde o klasickou detektivku, kde je každá rekvizita a postava uvedená na scénu zapojená do případu, který prakticky neobsahuje žádné slepé stopy ani vedlejší motivy. Vše do sebe zkrátka naprosto logicky a přesně zapadá a případ tak připomíná spíše šachovou partii. Ale přesto, že do sebe vše dokonale zapadá, není nouze o nečekané zvraty. Za zmínku stojí i sugestivní vyjádření atmosféry ponurých blat pomocí detailních popisů.

14.02.2008
doyle
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
09.04.2020: Pár poznámek o tom, jak fotit (nejen) modely
Tento článek obsahuje moje poznámky a postřehy týkající se focení modelů. Určitě nejde o návod pro ostatní, spíše si to chci sám ujasnit... Když někdo postaví model, vyfotí ho a prezentuje ho na internetu. Typická fotka bohužel vypadá zhruba jako na následujícím obrázku. Takováto fotka podle mě úsilí s tvorbou modelu dosti sráží. Mimochodem, ani se mi nepodařilo vyfotit model tak špatně, jak je
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Skimmed/Petr Pálenský - New Insanity/Revolta Per Chitarra (reedice)
O existenci Skimmed jsem věděl už v době jeho aktivity, ale osobní setkání mne vždy míjelo. Narazil jsem na ně až teď. A způsobili mi absolutní šok. Progresivní grind core, nebo co to je. Nečekaně
...
Jaroslav74 | 16.05.2020
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Moc nerozumím tomu, proč recenzujete nahrávku Agonu, když nemáte rád současnou artificiální hudbu.. Btw. mohu vás ujistit, že o "chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů" skutečně
...
Michal Nejtek | 08.01.2018
Statistiky
Aktualizováno: 06.11.2020
Počet článků/fotek: 1397/13869
(C) Saha - 1990 - 2024 - Verze 1.4.1 - 11.11.2020 - Generated by SHREC 2.225 - SHWB
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.