Tarja Turunen, Interitus, Doug Wimbish And Friends - Zlín Novesta, 11.05.2008 - [53 fotek]
Finské Nightwish, kde se zpěvačka Tarja proslavila, jsem poslouchal, celkem se mi líbili, ale nijak extrémně jsem je neprožíval. Navíc náš firemní top-management je z Finska a tak všichni ve firmě poslouchali Nightwish. Poté, co většina lokálních managerů a sekretářek začala tvrdit, že "najvič sou fakt dobří", jsem na název kapely získal skoro averzi, což samozřejmě nebyla chyba kapely. Navíc to bylo v období, kdy Tarja z Nightwish odcházela a já přestal sledovat jak Nightwish, tak Tarju, a její Zlínský koncert mě nechával "ledově" chladným do doby, kdy manželka rozhodla, že pojedeme :-) Před tím, než jsme vyrazili, jsem se snažil naposlouchat aktuální desku "My Winter Storm", na které mě více sedí ty rockovější a metalovější věci než ty vyloženě akustické, faktem ale je, že na desce má Tarja příležitost předvést svůj hlas v nejrůznějších polohách.
Doug Wimbish and Friends
Zlínský koncert zahajuje těsně po osmé baskytarista Doug Wimbish dlouhým sólováním a ukázkou svého umění, ale mě podobné exhibice moc neříkají. Na druhou skladbu se k němu připojuje nějaká bicí smyčka a teprve třetí skladbu v pořadí hraje plnohodnotná kapela, složená z některých členů Tarjiny doprovodné skupiny, včetně hráče na cello. Jde o nabušený metalcore nebo rap core, se silným protiamerickým vyzněním a jednoduchým textem (CIA - FBI - CNN - terorist), je to sice celkem zajímavé, ale nevím, nakolik toto zkousne typický posluchač Tarji. Další dvě sklady jsou v podobném duchu, pouze možná obsahují více samplů a industriálu.
Interitus
Prakticky okamžitě po skončení nastupují plzeňští Interitus, a byť se na scéně pohybují přes patnáct let, pro mě jde o naprosto neznámou kapelu. Interitus se hlásí k symfonickému metalu a tak se stylově hodí více k hlavní kapele. Osobně mi znějí spíše doomově, zvuk obohacují housle a viola, zpěvák s hrubým hlasem se výborně doplňuje se zpěvačkou, střídají český i anglický zpěv, druhý mi sedí víc. Ve svém vystoupení střídají starší skladby i novinky z připravovaného CD, starší věci mi připadají melodičtější, novinky jsou pro změnu svižnější a občas mají atmosféru ranných doomových nahrávek. Je těžko hodnotit kapelu podle prvního dojmu, zvlášť když značnou část pozornosti poutala efektní ohňová show, ale některé momenty vystoupení se mi líbily hodně, jiné zněly obyčejně a tuctově. Z vystoupení mám ale příjemný doomový dojem, a dokonce jsem si koupil CD, což jsem na koncertě u neznámé skupiny neudělal už hodně dlouho. Již zmíněné ohně zvyšují už tak dost vysokou teplotu v hale, ale vzduchotechnika udržuje jakž takž přijatelné prostředí.
Tarja Turunen
Po vystoupení Interitus následuje nekonečné čekání na Tarju a to je vhodná příležitost pro prohlídku haly Novesta, kde se koncert odehrává. Sympatické je množství pivních stánků i funkční šatna, pouze ceny mě trochu překvapují - šatna je za 20, pivo (byť Plzeň) za 35. To, že mi slečna vrátila desetikačku místo padesátky považuji za omyl. Jak jsem už uváděl, v hale je stánků dost, a před halou jsou další, a to i s jídlem, tyto stánky ale blíže nezkoumám. Dále jsou na místě i nějaká distra, to "Tarjino" přímo v hale je po vystoupení obklopeno fans, kteří zkupují snad vše. Organizace koncertu šlape celkem bez problémů, a tak dlouhé fronty na dámských záchodech jsou asi největším problémem celého koncertu.
Tarje představuje koncertně svoji desku "My Winter Storm", ze které zazní prakticky vše. Tarja používá různé polohy svého hlasu a techniky zpěvu, během vystoupení mění několikrát (odhadem pětkrát) šaty. Při vystoupení se střídají akustické, křehké věci s operním zpěvem s těmi ostře rockovými a metalovými. Brzy zazní otvírák desky, "I Walk Alone", těsně před koncem zazní skvělý "Poison", kde dostává pěvecký prostor i Toni Turunen. Jde o druhý pěvecký part tohoto multiinstrumentalisty, prvním byl skvělý duet "Phantom Of The Opera" od Nightwish. Od původní Tarjiny kapely zaznělo více skladeb, namátkou ještě "Nemo" a "Passion And The Opera" v normální hrací době, přídavky zahájil "Wishmaster". Úplný závěr vystoupení tvoří křehká akusticky hraná balada, po ní se všichni vystupující přijdou uklonit a rozloučit s publikem a po hodině a půl je po všem. Po Tarje sklízí největší ovace bubeník Mike Terrana, zvuk kromě cellisty obohacuje i klávesistka, která zpívá i ve sboru. Byť koncertu není prakticky co vytknout, tak davové nadšení nesdílím, asi proto, že nejsem ortodoxní fanoušek, ale faktem je, že některé momenty z vystoupení mi v hlavě zní ještě několik dní. Ale i přesto se koncert do mé koncertní top ten nedostal, byť některé momenty jako "Wishmaster", "Phantom Of The Opera" nebo "Poison" byly opravdu silné a Tarja ukázala, že je opravdu výborná zpěvačka.