images/logo.png
Nový obsah pouze na blog.sahaweb.cz Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Pod kočičími hlavami

scifi_povidky mestskafantasy bimka koci mostecky kolar spacek wprochazka neomillnerova gotfrid vrbenska zamboch kazda lukocovicova rencin

Název této povídkové knihy je inspirován městským prostředím, byť má trochu morbidní význam. Po knize jsem sáhl jednak proto, že mám městské prostředí celkem rád, druhak proto, že mi již chyběl kontakt s českou fantastickou povídkovou tvorbou, zapříčiněný tím, že jsem přestal číst Ikarii (důvody pro zájemce v odkazech). V krátké předmluvě představuje editor Leonard Medek fenomén města a jeho genezi od mezopotámských osad k supermarketům a komerčním zónám. Dále představuje subžánr městské fantazy, kterému se kniha převážně věnuje a hledá jeho kořeny u Meyrinka (což chápu) a pro mě překvapivě u Stokerova Draculy (?!) Kniha obsahuje třináct povídek různých autorů, každý z nich je představen stručným medailonkem. Povídky jsou doplněny poměrně efektními celostránkovými ilustracemi, které ale s obsahem povídek moc nesouvisí.

Pavel Renčín - Ukolébavka pro město krys

Hlavní hrdinou první povídky je William, tak trochu flákač a alkoholik, jehož jednoho parného letního dne překvapí sníh v kuchyni. Vzápětí se při potyčce setkává s podivnou bojovnicí Silvánou, se kterou odchází do jejího obydlí na skládce. Také se setkáváme s pastýři stromů a otroky krys, začátek tak připomíná personifikované a paralelní město z Nikdykde Naila Gaimana. Podle Silvany ovládají krysy město skrze své lidi mezi politiky, ale nyní jsou samy vyděšené z něčeho ve městě a tak Silvana hledá svoji paní, o které mluví jako o Ní, ale celou dobu nevíme, kdo to je. Dobrodružná cesta nesourodé dvojice pokračuje napadením démony a létáním na drakovi, až se rozhodnou vrazit do paláce krys, maskovaném jako noční klub. Díky tomu se dostanou za zrcadlo, do města jakoby naruby, nakonec doráží do Williamova bytu, kde osvobozují Ji, bohyni Gaiu, matku zemi. Tu nevědomky uvěznil William na začátku povídky, když si ona spletla patro. Jejím nepřítelem je samo město, které si pomalu začíná uvědomovat svoji identitu. Povídka tak popisuje nesmiřitelný boj přírody a města, který William ukončí tím, že město uklidní a smíří jej s bohyní, protože obojí je prostředí pro lidi. V závěru vyráží se Silvanou do dalších měst, kde se může dít totéž, takže je povídka otevřená pro další pokračování, která by nemusela být marná. Jedná se o fantastickou akční povídku, která nápaditě využívá město a zaujme zvláštními poetickými obrazy. Navíc závěr povýšil povídku na mnohem vyšší úroveň než je prostá zábava ve stylu Nikdykde.

Lucie Lukačovičová - Bůžek a stín

V tomto případě jde o krátkou povídku ze současného Tokia. Setkáváme se v ní s mladou dívkou, která sleduje hru dětí na dvorku, spočívající ve šlapání po stínech. Když se snaží zapojit do hry, zjistí, že je to naopak, že stíny ovládají přízračné děti. V závěru dívka zjistí, že se jedná o oběti Hirošimy, ale zda je svým zapojením do hry vysvobodila, nebo jí samotné hrozilo nějaké nebezpečí, to nejsem schopen říci. I přesto tuto krátkou, svěží hříčku, využívající reálie Tokia a obsahující překvapivé detaily, hodnotím spíše kladně.

Alexandr Kazda - Můj dům, můj hrad

Autor je nejmladším se sbírky a výchozí situací jeho povídky je bourání domů na pražském sídlišti. Někteří obyvatelé stěhování odmítají a stejně tak jeden z domů nechce být zbořen - domy mají totiž duši a mohou se stěhovat. Panelák si proto vymění místo se starým hradem ze země elfů, kam se přesune i se zbytky nájemníků. Povídka popisuje napadení elfy, které přežije jen trojice hrdinů z původních osmi, ale kromě lidí se brání i dům, protože elfové předělávají domy podle svého - přidávají věžičky atd. Jde o svižnou, akční a originální povídku, která pracuje s motivací jednotlivých osob i sounáležitostí obyvatel k domu, krásné je zmatení hrdinů, když se ráno probudí v zemi elfů.

Miroslav Žamboch - Oběti a vrazi

První autor, který patří mezi známá jména, představuje ve své povídce drsného soukromého vyšetřovatele. Ten, zvyklý na luxus a hýření se pohybuje v typickém fantazy městě. Jeho poslední zakázka jej přivádí k masovému vrahovi, který rituálním způsobem vraždí mladí dívky. Hrdina je ale ihned důrazně varován klanem mágů, ať v pátrání nepokračuje, postupně vychází najevo, že sám hrdina byl kdysi čaroděj a to jeden z nejlepších. Ale magie křiví mysl, pomalu se z něj stávala zrůda, což si včas uvědomil. Žádal kolegy o pomoc a oni jej zbavili magie, navíc od nich potřebuje denní dávku léků. Tak se stal lovcem čarodějů, byť moc nechápu proč. Hrdina pokračuje v pátrání, bez léků mu zbývá jen pár dní života. Vžívá se do myšlení vraha, kterého nakonec odhalí jako svého dávného přítele a druha a v závěru povídky oba umírají. Zajímavé je, že v určitých pasážích směřuje povídka k rozdvojení osobností na způsob Jekyll/Hyde, byť jen z náznaků, a tak je pointa mírně překvapivá. Při čtení jsem měl představu Garreta ze hry Thief 3, ale to je jen dojem, ničím nepodložený. Trochu mě zklamal rychlý a krátký konec, což je ale typický nešvar více povídek.

Františka Vrbenská - Hra na tiché léto

I tato autorka patří mezi známá jména, ale přiznávám, že je mi její (zejména publicistická) tvorba spíše nesympatická. V povídce se setkáváme s Vanem, mladíkem ve městě, jež chátrá. Kdysi bylo budováno jako průmyslové centrum, nyní jej opouští, kdo může. V atmosféře rozkladu velkoměsta se Van setkává s tajemnou, napůl bláznivou těhotnou dívkou. Snaží se o ni starat, aniž ví proč, přitom zjišťuje, že kdo se s ní setká, tak umírá, i věci kolem ní stárnou a chátrají rychleji. Při prohlídce staré výstavy nachází její fotografie a identifikuje ji jako duši města, vysávající z okolí životní energii. Chce ji zachránit tím, že ji odveze z města, což končí porodem a zřejmě jejím zmizením. Atmosféra chátrajícího města je zajímavá, ale povídku jako celek jsem asi nepochopil.

Filip Gotfrid - Druhá protisměrná

Tato povídka řeší poměrně originálně otázku, proč v protisměru jezdí více tramvají než v tom správném směru - ty nadbytečné totiž jezdí do alternativních světů. Jeden z hrdinů, který tento fakt objevil, používá tyto tramvaje pro získání sběratelských modelů. Druhý z hrdinů chce ověřit teorii v praxi, vrací se ale značně zestárlý a varuje vypravěče před podobnými experimenty. Ten ale neodolá a jede daleko do alternativního světa, kde zjišťuje, že čím dále je od naší reality, tím větší intervaly mají zpětné tramvaje. A tak by nyní měl čekat přes šedesát let. Nápad je sice zajímavý, ale mírně nedotažený a některé momenty nebo vysvětlení nejsou přesvědčivé.

Petra Neomillnerová - Všude je voda

Tato povídka pochází z dílny autorky s krkolomným jménem, o které je v poslední době hodně slyšet. Podle recenzí jejích knih ji mám zařazenou jako "Kulhánka v sukni" a očekávám akční povídku (s erotickým nádechem). Setkáváme se se šamankou Babs a starým šamanem Havranem, kteří se náhodou setkají na vystoupení šamanů a pak se snaží zachránit holý život. Ve městě totiž šamani slouží spíše jako figurky pro zábavu, pořádají se proti nim štvanice a navíc se někteří z nich přidávají k většině. Povídka je akční, napínavá a zajímavě napsaná, celkově ale působí jako vytržená z většího celku.

Jiří W. Procházka - Ostří času

Autor patřil ke kultovním průkopníkům cyberpunku ještě v dobách ČSSR, a to zejména díky sbírce "Tvůrci času". Jeho ostatní povídky, zejména ty fantasy, mě příliš nezaujaly, takže jeho tvorbu moc nesleduji. V povídce využívá autor magické prostředí Kutné Hory, které zaujme samo o sobě. Zde se setkáváme s Tomášem, který je v objetí dvou krasavic, totiž rusalky a holky z pekla, kterou nakazilo dobro. Vše, co mu vypráví ve vinárně nebere vážně, přeci neuvěří, že je vybraný poutník určený k záchraně světa, zájem o obě děvčata je z jeho strany mnohem přízemnější. Ovšem brzy se celá trojice dostane časoprostorovou bránou do 15. století, kde se s hrstkou mágů a šermířů, ale i s pomocí moderní techniky jako je notebook a mobil, úspěšně brání silám temnoty. Svět se jim sice podaří zachránit a to i díky Žižkovi a moderní plastické trhavině, bohužel zůstanou uvězněni v minulosti. Tomáš má ale po boku Katrin a tak mu to až tak nevadí. Povídka je velmi akční, akce stíhá akci a čtenář je rád, že se stihne nadechnout při otáčení stránek. Naštěstí je akce okořeněná vtipem, zejména průnik středověkého obyvatelstva do současnosti, maskovaný natáčením, je skvělý nápad. Zajímavá je i autorova práce s jazykem. Sice neznám povídkový cyklus JFK, kam autor přispívá, ale mám tak nějak pocit, že s ním má tato povídka jisté společné rysy - třeba mocnou organizaci, magii a paranormálnost.

Michal Špaček - Bitva o Anděl

V této povídce se setkáváme s Vosákem (klikařem), který má neuvěřitelné štěstí, byť je alkoholik. Jako jeden z mála přežije tsunami v Thajsku, které rozpoutal ďábel s jediným cílem, totiž zabitím Vosáka. To si u ďábla objednal doktor Nelida, vlkodlak a Vosákův partner. Zní to šíleně? A to je jen začátek... Zbytek povídky se odehrává v současné Praze, ukazuje se, že Vosák je přímý potomek Alberta Valdštejna, a tudíž vrchní velitel a majitel české armády. Rozpoutává se bitva mezi vlkodlaky a lidmi, za pomoci pekla i anděla, visícího na Smíchově u Anděla. Do toho si přidejme nadzvukovou lokomotivu Blaník, vyjíždějící ve chvíli, kdy je českému národu nejhůř a spoustu kulturních a politických narážek. Výsledkem je svěží a správným způsobem šílená povídka, jedna z nejoriginálnějších a nejlepších v celé knize.

Martin Kolář - Muž bez medových koláčků

Krátká, hororově laděná hříčka o tom, co lze zažít v temném podchodu, který nemusí být tím, čím se zdá. A také varuje před rozdáváním mincí žebrákovi, protože se z něj může vyklubat někdo zcela jiný - na minci totiž může čekat Cháron. Jde o celkem povedenou povídku, která je velmi krátká, pointa totiž na delší text nevydá, ale i tak je na hranici zdlouhavosti.

Jaroslav Mostecký - Sto patnáct a čtvrt dne

I tento autor patří k těm známějším a jeho povídka nás přivádí do města, sužovaného otřesy. Při každém z otřesů se část města i lidí přesune do jiné dimenze a místo nich se objeví Ušatci. Hlavní hrdina je šéf imigračního úřadu, který sám takto přišel o dceru. Jeden z Ušatců po něm žádá zadržení krále, který se má přenést při dalším otřesu, výměnou za jeho dceru. Při tom se dozvídáme, že otřesy a tedy i přenosy způsobuje magie Ušatců. Má jít o odčinění staré křivdy, hrdina ale postupně prokoukne, že je vše jinak a celkem akční povídka spěje k (opět uspěchanému) závěru.

Jakub Kočí - Kdo tancoval s povětrnou vílou

V povídce se setkáváme s vílou, zakletou v prostitutku. Tu mohou vysvobodit dva bezdomovci a jejich pomatený kolega, ze kterého se nakonec vyklube ďábel. Atmosféra bezdomovců a kanálů je zajímavá, stejně tak vize víly, vidící kolem sebe mrtvé. Pár momentů mi ale přijde nelogických a že bych celou povídku plně pochopil, to také nemohu říci.

David Bimka - Ta, která chodí třikrát

Podle medailonku obsahuje tato povídka starodávné mýty a sugestivní obrazy pocházejícího z našeho podvědomí. To možná ano, ale já bych potřeboval asi mnohem větší vysvětlivky a moje jediná reakce je - WTF? Hrdina, snad nějak svázaný s městem, je jeho králem, umírá a zase se rodí, hledá se v různých epochách. Celek působí tak trochu jako mýty, uložené hluboko v městské analogii Lavondysu, ale ať dělám, co dělám, zkrátka nechápu.

Závěr

Nápad představit české povídkáře v relativně novém subžánru je jistě chvalitebný, pouze je otázka, nakolik je "tvorba" žánru v českém prostředí násilná. Některé povídky mě zaujaly, jiné byly slabší, jak už to u povídkových sbírek bývá. Kladem je to, že jde o aktuální tvorbu převážně mladých autorů, byť některé povídky jsou na tak "moderní", až jim skoro nerozumím. Navíc na mě nepůsobí dobře některé závěry, kdy povídka o několika desítkách stran obsahuje pointu v jednom odstavci. Působí to na mě, jakoby autor rozvíjel svůj nápad, pak měl dojem, že už toho napsal dost a tak rychle vymyslel konec. Tento jev je patrný u více povídek, takže je to možná trend, ale mě se nelíbí. Povídky se čtou snadno a příjemně, není problém přečíst tři až čtyři za večer, tím si ale čtenář zkracuje svůj požitek.

Ocenit musím i úroveň redakční práce, kdy jsem si nevšiml překlepu ani jiné chyby. Pouze u řeči ďábla si nejsem jistý, zda je či není infinitiv slovesa použit schválně, také "phíal zraněné šelmy" mi nezní moc česky. Ale vzhledem ke kvalitě ostatních knih je nutné (bohužel:-) toto považovat za vysoce nadprůměrný výsledek.

05.06.2008
scifi_povidky mestskafantasy bimka koci mostecky kolar spacek wprochazka neomillnerova gotfrid vrbenska zamboch kazda lukocovicova rencin
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
09.04.2020: Pár poznámek o tom, jak fotit (nejen) modely
Tento článek obsahuje moje poznámky a postřehy týkající se focení modelů. Určitě nejde o návod pro ostatní, spíše si to chci sám ujasnit... Když někdo postaví model, vyfotí ho a prezentuje ho na internetu. Typická fotka bohužel vypadá zhruba jako na následujícím obrázku. Takováto fotka podle mě úsilí s tvorbou modelu dosti sráží. Mimochodem, ani se mi nepodařilo vyfotit model tak špatně, jak je
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Skimmed/Petr Pálenský - New Insanity/Revolta Per Chitarra (reedice)
O existenci Skimmed jsem věděl už v době jeho aktivity, ale osobní setkání mne vždy míjelo. Narazil jsem na ně až teď. A způsobili mi absolutní šok. Progresivní grind core, nebo co to je. Nečekaně
...
Jaroslav74 | 16.05.2020
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Moc nerozumím tomu, proč recenzujete nahrávku Agonu, když nemáte rád současnou artificiální hudbu.. Btw. mohu vás ujistit, že o "chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů" skutečně
...
Michal Nejtek | 08.01.2018
Statistiky
Aktualizováno: 06.11.2020
Počet článků/fotek: 1397/13869
(C) Saha - 1990 - 2024 - Verze 1.4.1 - 11.11.2020 - Generated by SHREC 2.225 - SHWB
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.