images/logo.png
SHWB na blogspot  | Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Egon Bondy - My žijeme v Praze ...

Až po smrti tohoto kultovního básníka a filosofa vydalo vydavatelství Guerilla CD, obsahující záznam autorského čtení jeho básní. Bonusem k CD, ale pro mě hlavním důvodem ke koupi, je DVD, obsahující trojici dokumentů, týkajících se Bondyho.

Klasický dvojCD obal obsahuje poměrně podrobný booklet s mnoha fotografiemi. Najdeme v něm stručný a výstižný Bondyho životopis od Martina Machovce, který ale nepřináší nic nového, snad pouze přiznání trojí spolupráce s STB je zde poprvé oficiálně uvedeno. Následuje popis vzniku hlavního filmu na DVD, "My žijeme v Praze", komentář k dokumentu z Klukovic a booklet uzavírá krátká stať o Bondym od Petra Placáka, nazvaná Egon Bondy - Invalidní důchodce z přesvědčení. Věnuje se Bondymu - básníku a umělci, klade tyto polohy do vztahu ke spolupráci k STB, rozlišuje totiž mezi Bondym umělcem a Bondym člověkem a ledacos tím vysvětluje nebo i omlouvá.

CD

CD obsahuje 51 tracků, kdy každý track odpovídá jedné básni a stěžejní část nahrávky tvoří dvě básnické sbírky. Konkrétně se jedná se o "Zbytky eposu" (zima 1954-1955, tracky 1.-20., délka cca 45 minut) a "The Plastic People Of The Universe" (duben až červenec 1976, tracky 22.-47., délka cca 20 minut). Bondyho poezie je totálně realistická a je podaná převážně deníkovou formu. Zazní v ní jak hluboké filosofické nebo sociologické myšlenky, tak nečekaně poetický obraz nebo naivní říkanka. Své místo v ní mají i intimní a lyrické pasáže, klidně střídané vulgárními verši o mrzkosti dennodenního přežívání. Básně prostě odpovídají tomu, jak člověk (Bondyho typu) běžně žije a žádnou stránku života neponechávají stranou. Díky tomu nejde o klasické básně, spíše se pohybujeme na pomezí poezie, prózy a deníku.

Sám nejsem nijak zdatný čtenář poezie, ale Bondyho ještě snesu, byť úroveň básní nejsem sto posoudit. Při poslechu záznamu s překvapením zjišťuji, že je mnohem jednodušší poslouchat než číst, čemuž pomáhá i Bondyho, místy dramatický, přednes.

"Zbytky eposu" popisují denní prožitky v polovině padesátých let. Sbírka obsahuje i anti-básnická témata, špínu a hnus denního života, "intelektuální" obraty střídají vulgarismy, které vyzní přirozeně a nenásilně, byť jistou snahu šokovat cítím. Autor se při přednesu rozohní u hoven, na tuto pasáž navazuje lyrická pasáž o jeho milé, která bohužel umírá v kriminále, což náležitě a dlouze okomentuje. Co se týká technické kvality, je jasné, že nejde o nahrávku z profesionálního studia, tak posluchač různé pištění ignoruje, ale jakési rádio, slyšitelné místy v pozadí, se mohlo vypnout.

Sbírka "The Plastic People Of The Universe" není zachycena celá, ale pouze její třetí oddíl. Jednotlivé básně jsou datovány a reflektují dobu, zejména situaci v undergroundu a proces s Plastiky. Nejedná se tedy o Bondyho texty, zhudebněné Plastiky, k čemuž by název sbírky mohl svádět. Jde o záznam veřejného čtení, které diváci dost ruší svým smíchem - i Bondy říká, "nechápu, čemu se lidi smějou" a já taky ne, byť některé momenty jsou vtipné. Také nevím, zda jej všichni správně chápu, protože probírá témata a hrůzy konzumní doby, platná i dnes, posluchači je ale spíše chápou v dobovém kontextu jako odsouzení tehdejšího normalizačního režimu. Možná i proto vyznívá závěr sbírky v autorově podání poněkud nenávistně. V básních se opět střídají závažná politická, sociologická a filosofická témata s lyrickými obrazy a intimní zpovědí, je cítit i jeho tehdejší ovlivnění Maoismem.

Závěr CD tvoří pětice tracků, mezi nimiž nalezneme jednu věc známou v podání Plastiků, druhou v podobném duchu, obě jsou o drogách a alkoholu. Další track tvoří záznam básně "Když je dnes člověku dvacet", který je znám ze sebraných nahrávek Plastiků, předposlední položku tvoří "Dopis občanu Lopatkovi", obsahující dispozice ohledně autorova pohřbu a známý Bondyho epitaf. Zřejmě jde o fragment z Invalidních sourozenců, na což usuzuji z několika narážek, ale hledat se mi to nechce. Posledním track je krátký záznam rozhovoru z nějaké akce, kde Bondy opakovaně říká "nesmíte se mě chechtat, jak mluvím, každej je nějakej" - je fakt, že když jsem poprvé slyšel jeho vysoký až mečivý hlas poprvé, byl jsem trochu v šoku.

DVD

Menu DVD je podbarveno rifem plastiků z písně "Magické noci" a nabízí tři položky.

Klukovice 74 - 9 minut záznam z roku 1974. Bondy čte úryvek z Invalidních sourozenců a kamera jezdí po sále, ve kterém vidíme spoustu undergrounďáků. Ti jsou v bookletu podrobně identifikování a záznam tak má velkou dokumentární hodnotu. Záznam samotný je černobílý, původní zvuková stopa se ztratila a je tedy použit záznam z jiného čtení. Závěr patří pokročilé hodině mejdanu, a je zvukově doplněn záznamem skladby "Sme hudebníci z konzervy" od DG307.

Židovský hřbitov - 16 minut záznam z roku 1984. Bondy nás provází po funkčním židovském hřbitově, kde je pohřben i Franz Kafka. Tak nějak "zajímavě" povídá, zní to jako volná úvaha o Židech, jejich osudech a o hřbitovech. Monolog, který mi nepřipadá extra zajímavý, obsahuje věci, známé z autorových knih v tomto období, druhou polovinu tvoří jakýsi monolog ke Kafkovi. Zajímavé je, když říká - přežít to s určitým pokřivením páteře, ale nezkurvit se úplně, nekolaborovat na plný pecky - což zní od člověka, který 3x spolupracoval s STB, divně.

My žijeme v Praze... je černobílý film o délce hodina a čtvrt, který zachycuje Bondyho procházku Prahou a nabízí jedinečnou možnost poznat místa, která se objevují v jeho básních a prózách. Film byl natočen a sestříhán jako němý, později namluvil Bondy komentář a na dalším pásku byla přidána hudba, převážně klasika nebo plastici. Při promítání doznal film mnohých úhon a ani digitální čištění nemohlo všechny odstranit. Technická kvalita záznamu je tedy spíše špatná, ale dokumentární hodnota je mnohem vyšší a člověk musí prostě přimhouřit oči.

V hlavní roli filmu vystupuje "underground superstar" Egon Bondy, sledujeme jej i jeho družku Julii při procházce Prahou, začínající v Nerudovce, v domě 51, kde Bondy bydlel. Následuje známá undergroundová základna "U dvou Slunců", hospody "U Bonaparta", "Baráčnická rychta" známá ze Sklepní práce a "U kocourka", ale všechny vidíme jen zvenku. Cestou Nerudovkou potkáváme pana Lopatku a později Vincenta Veneru, výtvarníka a hudebníka, známého i z HC projektu "Svatý Vincent" - sehnat jeho první desku jinak než na LP, to by bylo něco... Slyšíme i Venerův hlas, když mluví totální bláboly o UFO. Poté se přesouváme na sídliště Petřiny, kde u stolu venku před restaurací Bondy rád pracuje. Petřiny jsou nejstarší sídliště v Praze a Bondy rozebírá ještě neexistující poetiku sídliště, která musí vzniknout. Následuje zahradní restaurace u letohrádku Hvězda, což je jedna z mála zbývajících zahradních restaurací, jimiž byla Praha obklopena. V létě je třeba válet se na plovárně, říká správně Bondy a přesouvá se na občanskou plovárnu, nejstarší svého druhu na světě, kde studuje magii za účelem zbohatnutí. Na Karlově mostě potkáváme pana Pánka, významného básníka, kterého Bondy velmi obdivuje, společně navštěvují hospody "U Malvaze" a "U štiky", kde Bondy vzpomíná na Boudníka.

Po létě následuje zima, užíváme si výhledu na zasněžené střechy z Pražského hradu. Dojde na zapadlé uličky v okolí hradu, konkrétně Nový Svět, Loreta, schody na Malé Straně, o které mluví jako o horolezecké atrakci. Opravdu zajímavé a krásné záběry zapadlých a křivolakých uliček, dnes jistě plné turistů a butiků. Dále se vydáváme po zaniklých pražských předměstích, jako je Bráník, Břevnov, Holešovice a Libeň, kde vzpomíná na dům, kde bydleli Něžní barbaři - Bondy, Boudník a Hrabal. Poté se ocitáme na židovském hřbitově, procházíme jednotlivé synagogy a podíváme se i do Bohnic. Posledních deset minut trávíme v Bondyho pracovně, po návratu z procházky jej v hábitu sledujeme při práci, Bondy jde spát a tím film končí.

Dokument zachycuje místa důležitá pro Bondyho, doplněná jeho poučeným komentářem, ve kterém zmiňuje spoustu zajímavostí a málo známých informací. Sám Bondy o sobě v komentáři mluví ve třetí osobě a místy se i glorifikuje. Bylo by určitě zajímavé si tato místa projít a porovnat, jedno je ale jisté - proti dnešku působí tehdejší Praha vylidněným dojmem. Celý dokument je hodně zajímavý a myslím, že je hlavním důvodem ke koupi tohoto CD+DVD, které lze chápat i jako příležitost vidět a slyšet oblíbeného autora. Což nemění nic na tom, že je celý komplet určený spíše skalním fanouškům autora nebo sběratelům archiválií.

13.06.2008
Související články:
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
31.07.2019: Arduino 01 - Motivace k elektrotechnice
To jsem se jednou, nechci říct nudil, ale zkrátka jsem narazil na knihy "Porty, bajty, osmibity" a "Hradla, volty, jednočipy" od Martina Malého z produkce sdružení NIC.CZ, které jsou volně dostupné na knihy.nic.cz.
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Moc nerozumím tomu, proč recenzujete nahrávku Agonu, když nemáte rád současnou artificiální hudbu.. Btw. mohu vás ujistit, že o "chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů" skutečně
...
Michal Nejtek | 08.01.2018
Statistiky
Aktualizováno: 22.08.2019
Počet článků/fotek: 1374/13846
(C) Saha - 1990 - 2019 - Verze 1.3.32 - 11.05.2019 - Generated by SHREC 2.214
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.