GNU - Srdce v kusech zvuku + Skalp 7" + Nebešťan 7"
Ke kapele GNU jsem se dostal někdy kolem roku 1998, kdy jsem se ještě snažil držet krok s tehdy nastupující vlnou pomalejšího, hutnějšího HC s prvky noise, kterému se říkalo postcore nebo i emocore (žádná souvislost s dnešní módní emo vlnou). Jak napovídá název, šlo o "zpomalený hardcore", založený na hlukových stěnách, bez nějakých melodických a skočných prvků, textově zaměřený spíše na vnitřní pocity jedince v odosobněném industriálním světě. Kapela GNU patřila k průkopníkům stylu u nás a zvukově je zajímavá i tím, že používá lehce netradiční kombinaci dvou bas a jedné kytary.
Kapela má oblibu ve vinylech a její první dva počiny vyšly právě a pouze na tomto médiu. A tak jsem si tedy sehnal nejdříve dvojici vinylů "Skalp" a "Nebešťan", ke kterým mi došel i děkovný dopis od Adama, zpěváka a leadra kapely jakož i šéfa vydavatelství Silver Rocket, ve kterém mi nadšeně děkoval, že jsem si jejich počin koupil. Později jsem si koupil i debutové album na CD a všem třem nosičům se budu věnovat v jednom textu mimo jiné i proto, že dohromady zachycují necelou hodinku hudby.
Skalp 7" (1996) + Nebešťan 7" (1997)
EP Skalp obsahuje čtyři skladby, Nebešťan je split singl s kapelou Love 666 a obsahuje tak jen jednu skladbu. Tato pětce skladeb nebyla později vydána na CD a tak je dnes již poměrně málo způsobů, jak se k nim dostat, pouze první ze skladeb, "Let opeřenýho hada" vyšla i na kompilaci vydavatelství Indies. Už od začátku skladby se na posluchače hrne pomalý, hutný a valivý HC s noise a industriálními zvuky, nad kterými se vznáší fragmenty textu deklamované zvláštně zkresleným hlasem. Druhá věc, "Díra Sv. Patrika" pokračuje ve stejném duchu, byť je možná experimentálnější a naplno si vychutnáme obě basy. "Billy the Kid" přináší zvolnění, až melodický zpěv o počtu mrtvých Mexičanů, náladou lze tuto skladbu považovat až za křehkou, ale jemnější části jsou následovány nátěrem jak se patří. Prostě je to hodně variabilní a intenzivní věc, podle mě nejlepší na EP.
Zmíněná pětice skladeb na dvou vinylech zabírá necelých 18 minut a mám je celkem rád, hlavně "Billy The Kid". V energických skladbách se ozývá i kvílivá kytara a skladby mají intenzivní, špinavý zvuk. Kapela přináší drásavé zvuky nad hlukovými basovými stěnami, v jednotlivých skladbách se střídají nervní a intenzivní plochy s klidnějšími polohami, nejde však o žádný neposlouchatelný extrém, ale o písničkově akceptovatelnou plochu.
Srdce v kusech zvuku (1999)
Debutové album obsahuje 12 songů na ploše 37 minut, byl jsem na něj natěšen výše zmíněnými vinyly, ale CD mě zklamalo. Je uhlazenější a decentnější, díky tomu je však monotónnější a chybí mi skladba vybočující z celkového zvuku, jako třeba "Billy The Kid" na Skalp EP. Také mi chybí zvonivé industriální zvuky, které doplňovali hutné plochy a ani po x posleších se nemohu dostat k jádru této nahrávky, pořád se mi nedaří ji pořádně uchopit.
CD zahajuje intro, následuje první věc, "Zastaň se psa", spíše hutnější a valivá. Zůstává zachován hutný a temný zvuk, zaujme bublající basa i valivá rytmika a celková dojem je velmi hutný. Další skladby se valí v podobném duchu, hlukové plochy se různě mění, dojde i ke změně rytmu, zásekům nebo mezihrám. Přesto zní celé CD jako jedná velká a dlouhá hluková plocha. Za trochu skočnější lze považovat pátou "Vydechni, leť", která je i rytmikou a zvukem mírně jinde, následující "Poslepu na cestě" přináší čistší zpěv a třeba "Elvis Tyson" patří k těm intenzivnějším, variabilnějším i industriálnějším skladbám, zklidnění přinášejí až "Vlny". Od nahrávky nečekejme žádná sóla nebo individuální ukázky instrumentálních schopností, vše je podřízeno efektu hlukové stěny a plochy se zajímavě pojatým, snad zefektovaným hlasem.
GNU patří ke špičkám žánru u nás, ale osobně mi více sedí rozháranější podoba jejich vinylů než uhlazenější debutové CD. Nahrávce samozřejmě nelze upřít energii, nasazení, poctivost a věrohodnost a při pečlivém poslechu si lze všimnout styčných bodů s další legendou žánru, totiž s hradeckými IRA. Debut GNU není špatná nahrávka, to v žádném případě, jen jsem, namlsán dvojicí vinylů, čekal o trošičku víc.