images/logo.png
Nový obsah pouze na blog.sahaweb.cz Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Arkadij a Boris Strugačtí - Ďábel mezi lidmi

strugacti scifi_slovanska

Tvorbu sovětských autorů sci-fi, bratrů Strugackých mám rád od chvíle, kdy jsem před více než dvaceti lety poprvé přečetl "Pondělí začíná v sobotu". Zaujaly mě i další díla, zejména ta, která se zabývají prospektorstvím, tedy ovlivňováním dvou civilizací na zcela odlišném stupni vývoje. A i skepse k možnostem kontaktu, popisovaná v jejich dílech je mi mnohem bližší než klasický přístup, který předpokládá spolupráci nebo válku. Strugačtí pracují s realističtějším i když obtížněji popsatelným nezájmem. Domníval jsem se, že mám prakticky vše, co v češtině vyšlo, proto mě kniha "Ďábel mezi lidmi" celkem překvapila.

Poměrně tlustý svazek obsahuje trojici textů vydaných pod pseudonymem, konkrétně titulní novelu "Ďábel mezi lidmi" z roku 1991, většinu svazku zabírá román "Hledání úradku" z let 1992-1994 a závěr tvoří povídka "Detaily ze života Nikity Voroncova". Arkadij zemřel v roce 1991, a podle dohody dále psal Boris pod pseudonymem S.Vitickij, z toho pohledu je titul svazku sice nepřesný, ale z marketingových důvodů pochopitelný.

První dva texty spojuje téma reálné přítomnosti ďábla mezi lidmi, což je oblíbené ruské téma, viz třeba vynikající "Mistr a Markétka" od Bulgakova. To, co je v prvním textu jen naznačeno je ve druhém podrobně rozebráno a všechny tři texty spojuje i téma člověka, který má nadpřirozenou schopnost, kterou nedokáže ovládat a je spíše v jejím vleku. Všechny tři texty jsou velmi čtivé, autoři zvládají své řemeslo na vysoké úrovni, čehož si čtenář všimne po pár stránkách. Jak je již typické, texty mají pomalejší rozjezd, který ale čtenáře doslova vtáhne do nálady a atmosféry díla. V textu se dlouho nic závažného neděje, sledujeme životní osudy postav, ale pak odstavec nebo stránka úplně změní celé vyznění, což je charakteristická metoda bří Strugackých.

Texty jsou napsány po pádu Sovětského svazu, takže se v nich objevuje kritika předchozího režimu, byť ne prvoplánová, ale přeci v otevřenější podobě než v temných šifrách, jak tomu bylo dříve. Reálie sovětského svazu jsou zachyceny od druhé světové války až po perestrojku, a poznáváme i ruskou spiritualitu, víru v boha i různé vědmy.

Ďábel mezi lidmi

V této novele líčí vypravěč, lékař v Tašlinsku, zapadlém ruském okrese, životní osudy Kima. Kim pocházel odněkud ze západní Ukrajiny, jeho rodiče semlela druhá světová válka a jako sirotek se dostal právě do Tašlinsku. Vypravěč vzpomíná na společné dětství, studium a zmíní i pár bizarních příhod. Z Kima se stal šikovný mechanik, měl i novinářské nadání a na doporučení dcery významného literáta studoval v Moskvě novinařinu. S touto dívkou se později oženil, poté byl z politických důvodů zatčen, v lágru přišel o prst a oko a po propuštění se vrací zpět do Tašlinsku, kde jeho žena umírá.

Vypravěč je svědkem její smrti na svém oddělení, od Kima se dozvídá o jeho osudu, ale poté se oba opět vzájemně ztrácí, víme jen, že Kim pracuje někde v okolí jako technik a občas píše do novin. Ke zlomu dochází v roce 1986, kdy Kim odjíždí na dva měsíce do Černobylu, kde pomáhá likvidovat následky havárie. Zde dostává Kim nemoc z ozáření, vypadají mu všechny vlasy a jeho holá lebka s jedním okem mu dodává démonický vzhled. O Černobylu napíše do místních novin pravdu a je okamžitě vyhozen, následuje pozvání na kobereček, ale oba nejvyšší tajemníci dostanou podivný záchvat a podobný záchvat později dostane místní opilec a hrubián, když se dostane do sporu s Kimem. Tyto podivné případy rozebírá vypravěč s přítelem, starým a moudrým židovským lékařem Mojsejem, který si mnohé domýšlí.

Znovu se vypravěč s Kimem setkává, když přivádí mladou dívku, se kterou žije, se zápalem plic do nemocnice. Na oddělení je i jeden velmi nepříjemný, ale vysoce postavený funkcionář strany, věčně spílající všem okolo. Při jednom takovém výstupu padne mrtvý na zem a pitva ukáže zástavu srdce jinak zdravého člověka. A protože byl zrovna Kim poblíž, konstatuje lékař-vypravěč i Mojsej, že je těch náhod a nehod nějak moc. Navíc při preventivním vyšetření majora S. tento líčí, jak si pozvali Kima k výslechu na pokyn KGB i jak to odnesl jeden kapitán malou mozkovou příhodou. Také následuje úmrtí malé holčičky, která během dětské hry napadla Kimovu nevlastní dcerku.

Lidé mají jasno, vrahem je černokněžník Kim, veřejnost žádá trest ale všichni se ho bojí. Pouze matka mrtvé holčičky se na Kima vrhne, ale skončí jak naprostý debil a poté se již každý Kimovy vyhýbá a vypravěč tvrdí, že je třeba něco dělat. Podle Mojseje není Kim živý člověk, prý už dávno zemřel a byl uvržen do pekla, odkud utekl. Toto považuje vypravěč za absurdní, sám tvrdí, že Kim prošel tolika hrůzami, že u něj došlo k neznámým změnám v mozku a získal tak schopnost zabít nebo zranit osobu, pokud se cítí v ohrožení, bohužel neví, zda dovede Kim tuto schopnost ovládat a případně i cíleně použít. Město se propadá do chaosu, třicetihlavý dav se vydává vyřídit si účty s čarodějem, ale jeho nejbližší sousedi jim v tom zabrání, chrání tím sami sebe před pomstou. Také oba lékaři se za Kimem vydávají, chtějí zabránit dalším zbytečným ztrátám na životech, jenže vypravěč Kima provokuje a jen včasný zásah Mojseho mu zachrání život. Kim je varuje, že dokáže působit i na dálku a a má i mimosmyslové vnímání, ví, co se kde děje a předvídá i budoucnost - například věděl, že za ním přijdou. Chvíli využívá Kim svoji schopnost pro svoji obranu i zastrašování okolí, když třeba něco nejde tak, jak by chtěl, ale brzy z města mizí. Máme však důvod se domnívat, že žije ukryt někde blízko a stále se dokáže o své nejbližší postarat a chránit je.

Zde končí zápisky vypravěče, následují ještě tři epilogy. První zachycuje rozhovor tajných agentů CIA, KGB a Mossadu v moskevském konspiračním bytě, druhý tvoří jakási Kimova zpověď. On sám se svého daru bojí, protože ho neovládá a funguje spíše samovolně ve chvíli ohrožení - a co když tuto schopnost zdědí jeho syn? Třetí epilog pak akčním způsobem navazuje na první, ale i přes použití tepelného granátu trojice agentů zmizí...

Novela je chytře a čtivě napsaná, výborně se čte a epilogy přináší onen zvláštní posun v chápání celého díla, běžný u Strugackých. Dílo je psáno s mírnou nadsázkou a nadhledem a klade i znepokojivou otázku, kdo je vlastně běsem mezi lidmi - Kim, který se "jen" brání nebo lidé jako takový?

Hledání úradku neboli 27 teorémů z etiky

Ve stěžejním románu svazku poznáváme dva přátele, hlavního hrdinu Stanislava a jeho přítele Viktora, zvaného Vikomt. První část, "Šťastný chlapec", se odehrává v roce 1970 a blíže poznáváme oba přátelé, kteří se považují za básníky. Ve skutečnosti studoval Vikomt medicínu a nyní pracuje v tajném vojenském projektu, Stanislav pracuje jako programátor ve výzkumném ústavu. Poznáváme střípky ze Stanislavova dětství během blokády Leningradu, založené zřejmě na autobiografických vzpomínkách autora. Ve vzpomínkách se objevuje chlapec na pokraji smrti v promrzlém Leningradu, sledujeme jeho čekání na matku, putování městem i záhadnou smrt lidojeda, který ho napadl. O přežití ve městě totiž rozhodují detaily, a chlapec měl v několika situacích obrovské štěstí. Blokáda je popsána s důrazem na detaily jako jezení koček nebo ignorace stálých leteckých poplachů, atmosféra je ale spíše přízračná až snová. Z textu pomalu krystalizuje Stanislavův román "Šťastný chlapec" o muži, který byl v mnoha případech na okraji smrti, vždy ale přežil a tak se považuje za vyvoleného boží prozřetelností. Do hrdiny svého románu autobiograficky promítá sám sebe, popisuje situace, kdy mohl zemřít ale nezemřel a vypočítává přes dvacet takových případů. Stanislavovým přátelům se román líbí, Vikomt dokonce trochu žárlí na přítele, který byl schopen napsat skutečný román, horší je to s jeho přijetím v nakladatelství. Sledujeme byrokracii reálného socialismu 80. let, ale Stanislav má najednou svoji Larisku a ostatní jde stranou.

Druhá část začíná smrtí Stanislavovy matky a následuje svatba s Lariskou. Stanislav stále přemýšlí o svém vyvolení a o tom, jaký je jeho smysl, hledá svůj úradek. Larisčino těhotenství moc neprožívá, netěší se na stěhování ani na změnu zažitého pořádku. Na Silvestra dostane Lariska silné krvácení a umírá na operačním stole. Stanislav nechce žít, ale hned druhý den se pro něj zastavují tajemní páni - Vikomt také umírá. Odvezou Stanislava do tajného vědeckého vojenském komplexu, kde se oba přátelé vzájemně drží za ruce a tím se oba udrží při životě. Tuto scénu lze považovat za první fantastický nebo tajemný motiv románu.

Dále sledujeme běžný život v polodisidentském prostředí, do kterého jsou jednotliví přátelé zatahování proti své vůli a to včetně Vikomta, který pracuje podle jednoho z přátel na výzkumu nesmrtelnosti. Jediným jejich zločinem je to, že vyvíjejí vlastní aktivitu, která nepodléhá státní moci, jejíž chování považují za nelogické a nevyzpytatelné. Státní moc s desítkami let praxe výslechů představuje obrovskou mašinerii, bezchybně pracující stroj, umělý, "počítačový" a anonymní systém. Tati analogie se vyjevuje velmi pomalu, ale o to děsivěji a odkazuje až někam ke Kafkovi. Sám Stanislav je předvolán k výslechu a uvědomuje si, že už před výslechem jsou všichni před-poražení, protože nikdo neví, jak se má u výslechu chovat. Mašinerie státní moci ani nemusí nic dělat, oni sami si vymyslí zločiny, protože doba je natolik paranoidní, že nikdo není bez viny.

Ovšem Stanislavův výslech se týká něčeho jiného, totiž jeho románu "Šťastný chlapec". Podle vyšetřovatele zemřela desítka jeho známých včetně Larisky za velmi zvláštních okolností a považuje Stanislava za paranormální osobu. Při dalším setkání mu dokonce předává veškeré materiály, které o něm na toto téma zjistil.

Třetí část, "Zápisky pragmatikovy", obsahuje zápisky vyšetřovatele, jež po letech přináší jeho syn Stanislavovi. Z náznaků víme, že v té době je Stanislav velké zvíře, říká se mu president. Ze zápisků se dozvídáme o byrokratické mašinérii, která vyšetřuje i paranormální jevy a mezi podvodníky hledá ty opravdové. Vyšetřovatel popisuje svoji práci i skepsi vůči podvodníkům, jeho pozornost je zaměřena na tzv. puknutí mozku, kdy oběti prostě exploduje hlava jakoby se přehřál mozek a pak vybuchl. Postupně vychází najevo, že všechny oběti měli vztah ke Stanislavovi, byť obtížně vystopovatelný. Převážně šlo o lidi, kteří mu ublížili, resp. o kterých se domníval, že mu chtěli ublížit. Vyšetřovatel popisuje, jak se z pouhých náznaků stop dostal ke Stanislavovi, o touze využít jeho daru ve svůj prospěch a přiznává i svůj strach při výslechu, kdy se obával, že sám zemře s puklým mozkem. Pomalu se dostáváme k rozhovoru, který známe ze závěru předchozí kapitoly a dozvídáme se, co následovalo. Z materiálů, které Stanislav dostal, se dozvěděl i o smrti Larisky, kdy nenarozeným dvojčatům také pukl mozek. Spisy obsahují další detaily o navazování kontaktu, úvahy o provedení experimentu i snahu převést Stanislava do výzkumného ústavu k dalším vyšetřením. Stanislav to ale odmítá a vědom si svých schopností se nedá zastrašit, což vyšetřovatel chápe. Sám se snaží postavit na jeho stranu proti organizaci, ale jak se domluvit v paranoidním prostředí? Vše končí do ztracena, jeden z pracovníků, citlivý na opravdu paranormální osoby varuje před Stanislavem, jeho schopnost je obrovská, nebezpečná a nezvladatelná a vyšetřovatel mizí někde v Africe

Ve čtvrtém díle se ocitáme v současnosti, resp. v době vzniku díla, tedy začátkem devadesátých let, kde poznáváme Stanislava jako bosse, hospodáře, presidenta. Ve skutečnosti je vážným kandidátem na presidenta, je prvním poctivým politikem a každý, kdo byl proti němu, umírá. Kapitola podrobně popisuje jednu noc, odehrávající se po několika přeskočených letech, obsahuje různé náznaky fantastických motivů a je na čtenáři, jak si vše poskládá a vyloží. Sledujeme noční poradu, po jejím skončení má nad ránem letět za Vikomtem, který opět umírá záchvatem již zmíněným, kdy ho pouze Stanislav dokáže udržet při životě. Vrtulník, který pro něj generál poslal se zřítil a tak volí Stanislav své futuristické auto, dramatická cesta po dálnici končí v ohnivé stěně zříceného vrtulníku a dalších havarovaných vozů. Stanislav se potřebuje rychle dostat k Vikomtovi, volí objížďku lesem a tím se pomalu vzdaluje více a více od svého štábu, pomalu je vtahován do armádní léčky.

V ústavu se u Vikomta setkává s jeho osmnáctiletým dvojníkem, dokonalým idiotem. Takových dvojníků je ústav plný, závěr sklouzává do poněkud zmatečné fantasie, kde panuje absurdnost a paranoia. Stanislav je uvězněn na tajné základně, kde vládnou armádní předpisy nad ústavou, ve skoro akční scéně prchá z přísně střeženého objektu a nakonec je zřejmě sražen vlastním doprovodem. Mnohoznačný a fantastický závěr obsahuje jakési snové setkání s Vikomtem, které jsem plně nepochopil.

I přes podivný závěr stojí atmosféra románu opravdu za to. Období blokády i disidentské činnosti je skvěle vystihnuto, popis je zkratkovitý a úsporný, přesto však dostatečně plastický. Reálie a atmosféra socialismu je věrná, analýza státní moci je výstižná a kupodivu bez přehnaných emocí. Děj se sice odehrává v Petrohradě (Leningradě), ale prostředí je vlastně anonymní a s výjimkou blokády se mohl děj odehrát kdekoliv. Samotný příběh je mnohovrstevný, na základě vět či slov si musí člověk domýšlet, případně vzpomínat na dříve uvedené detaily. Stanislav si, podobně jako Kim v první novele, postupně uvědomuje, že ovlivňuje své okolí víc, než si myslel, a to paranormálním způsobem, který není schopen řídit vůlí. Téma je šířeji propracované než v mnohem kratší novele, ale vlastnímu vyrovnání Stanislava s tímto faktem se moc nevěnuje. Fantastické motivy zabírají jen nezbytné minimum prostoru pro rozehrání etických úvah, které jsou ale spíše přenechány čtenáři.

Detaily ze života Nikity Voroncova

Závěr svazku tvoří krátká povídka, odehrávající se v roce 1978. Poznáváme v ní spisovatele Alexeje a vyšetřovatele Varachsije, oba staří kamarádi se setkávají v době, kdy jsou jejich rodiny na dovolené a tak tráví společně večer nad vodkou a čajem. Nostalgicky vzpomínají a bilancují, po půlnoci dává Varachsij přečíst příteli kratičký deník Nikity Voroncova s pár zápisy z let 1937 až 1946. Skutečně jde jen o pár velmi neobvyklých úryvků, které obsahují výjevy z budoucnosti, neobvyklé formulace typu "zemřel jako obvykle" a je uvedeno i datum Voroncovi smrti. Vyšetřovatel se jeho správně předpovězenou smrtí i životem zabýval a narazil na několik velmi podivných okolností, které potvrzují to, že Voroncov znal budoucnost. Čtenáře hned napadne cyklické prožívání budoucnosti, k něčemu podobnému dospěje i vyšetřovatel, ale nebylo by to dílo bratří Strugackých, aby i toto otřepané téma nepřineslo nové podněty. Mezi ně patří předpoklad, že každý ze životů se liší detaily, Nikita prožívá různé varianty svého života jako trpný element a nemůže nic ovlivnit, maximálně může v drobnostech varovat své okolí. Nebaví ho potisící prožívaný stejný a pokaždé jiný život, děsí a unavuje ho to, zkrátka autoři vidí spíše ty záporné momenty. I tato povídka přináší mnohoznačný výklad a skepsi, ale přesto zůstane ve čtenáři něco znepokojivého a to, že autoři dokáží vytěžit něco nového i z relativně známých motivů patří k jejich hlavním přednostem.

Tento svazek dokazuje, že Strugačtí psali vždy kvalitní fantastiku, kde jde o něco víc než jen o oddech, jejich díla se nebojím označit jako opravdovou a přitom čtivou literaturu.

15.12.2008
strugacti scifi_slovanska
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
09.04.2020: Pár poznámek o tom, jak fotit (nejen) modely
Tento článek obsahuje moje poznámky a postřehy týkající se focení modelů. Určitě nejde o návod pro ostatní, spíše si to chci sám ujasnit... Když někdo postaví model, vyfotí ho a prezentuje ho na internetu. Typická fotka bohužel vypadá zhruba jako na následujícím obrázku. Takováto fotka podle mě úsilí s tvorbou modelu dosti sráží. Mimochodem, ani se mi nepodařilo vyfotit model tak špatně, jak je
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Skimmed/Petr Pálenský - New Insanity/Revolta Per Chitarra (reedice)
O existenci Skimmed jsem věděl už v době jeho aktivity, ale osobní setkání mne vždy míjelo. Narazil jsem na ně až teď. A způsobili mi absolutní šok. Progresivní grind core, nebo co to je. Nečekaně
...
Jaroslav74 | 16.05.2020
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Moc nerozumím tomu, proč recenzujete nahrávku Agonu, když nemáte rád současnou artificiální hudbu.. Btw. mohu vás ujistit, že o "chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů" skutečně
...
Michal Nejtek | 08.01.2018
Statistiky
Aktualizováno: 06.11.2020
Počet článků/fotek: 1397/13869
(C) Saha - 1990 - 2024 - Verze 1.4.1 - 11.11.2020 - Generated by SHREC 2.225 - SHWB
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.