images/logo.png
SHWB na blogspot  | Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Svatopluk Čech - Výlet pana Broučka do patnáctého století

Toto satirické dílo navazuje na knihu "Výlet pana Broučka na Měsíc" a autor patří díky této dvojici děl k průkopníkům fantastické literatury u nás. V jeho případě jsou ale fantastické motivy použity k ironické kritice tehdejší společnosti a nelze je považovat ani za čistě fantastické, protože jak cesta na Měsíc tak do patnáctého století se uskuteční v důsledku důkladného popíjení pana Broučka v restauraci na Vikárce.

Zmíněný pan Brouček je majitelem pražského domu a představuje typického Čecha, archetyp platný dodnes. Nejraději sedí v hospodě u piva a dobrého jídla, je mu vlastní pohodlnost a lenost, stará se jen o své pohodlí a zbytek světa ať si dělá co chce. V určitých rysech jde i o předobraz Švejka, byť bez typického švejkování.

V úvodu díla karikuje autor na skromnosti pana Broučka po návratu z Měsíce českou snahu o světovost a touhu po slávě za každou cenu, což je bohužel stále platné. Nové zákony na ochranu neplatících nájemníků však přivedou pana Broučka k úvahám o středověkých trestech, sice drsných, ale účinných. Tyto úvahy ho přivedou i k romantickým rytířským románům a i autor, který sleduje pana Broučka na Vikárku, propadá historickému okouzlení a nadšení a oživuje před námi dávno zašlé slavné doby Českého království. Jednoho večera se debata na Vikárce stočí k tajným chodbám pod Pražským hradem, jež prý vedou pod Vltavou až na druhý břeh a ústí v tajných komnatách krále Václava. Brouček mocně popíjí a ničí své protivníky argumenty z rytířských románů a odchází z Vikárky jako poslední.

Bohužel se zřítí do tajné chodby, kterou dlouho tápe, až se dostane do tajné klenotnice, o které je přesvědčen, že patřila králi Václavovi a raduje se z nenadálého štěstí v podobě očekávaného nálezného. Když se dostane na ulici, je velmi zmaten, protože ani takový znalec Prahy jako on netuší, kde se vlastně nachází. Navíc není nikde ani živáčka a ani pouliční osvětlení nefunguje, cestou tedy lamentuje na magistrát a přitom se snaží zapamatovat si, kde stojí dům s klenotnicí. Konečně potká chodce s lucernou v podivném oblečení, oba si vzájemně nerozumí a považují se za cizince kvůli řeči i šatům. Chodec prohlásí pana Broučka za Zikmundova špeha, ten se brání tím, že jediný Zikmund, kterého zná, byl za Žižkových časů. Chodec však tvrdí, že Žižka žije a že se píše rok 1422 a ne 1888, jak je přesvědčen pan Brouček, který chodce považuje za jakéhosi historického pomatence. Jenže v nastávajícím úsvitu potkává další podivně oblečené obyvatele Prahy, také domy jsou jiné a pan Brouček se pomalu vyrovnává s tím, že se nějak dostal do 15. století, stejně jako dříve na Měsíc.

Později se pan Brouček seznamuje s Janem ze Zvonu, který uvěří zdůvodnění jeho podivnosti dlouhým pobytem v cizině a nabídne mu pohostinství. Jan se ukáže jako překvapivě tolerantní a chápavý průvodce, jinak by pan Brouček dopadl mnohem hůř. Pan Brouček je převlečen do středověkých šatů, ale svými moderními doplňky, jako jsou hodinky nebo doutník, děsí své okolí. Přímou konfrontací s tehdejším, podle něj barbarským životem, si začíná více vážit pohodlí 19. století, a ve středověké Praze jej zaujme pouze Kunhuta, dcera hostitele, a hlavně vybraná a lahodná krmě. Ale středověká přímost a lidovost, husitská rovnoprávnost nebo společné vlastnictví, to vše pan Brouček nekompromisně odmítá.

Během oběda probíhá dlouhý dialog o češtině a němčině, aktuální jak v době husitské, tak i koncem devatenáctého století, v době poněmčování se lepší společnosti - a za pár let bude téma znovu aktuální, pouze na místě němčiny bude stát angličtina. Ovšem po jídle je ke své značné nelibosti pan Brouček vyzbrojen, Praha je totiž obležená křižáckými vojsky a očekává se rozhodný útok Zikmundových vojsk. Zbabělý Brouček, který nechce bojovat, je proti své vůli přinucen k cestě Prahou, během které zahlédna i dům s pokladnicí a plánuje si, že se někdy vrátí pro pár drahokamů a když už bude muset žít v patnáctém století, tak si bude aspoň užívat. Díky této procházce poznáváme blíže tehdejší Prahu i podhradí, kde v hospůdce zachutná Broučkovi medovina. Bohužel jsme svědky náboženské hádky pražanů a táboritů, kterou ukončí až mírně naivní pražský útok proti křižákům.

Brouček se během útoku zaplete do potyčky, když se snaží utéct na venkov, který považuje za klidnější a bezpečnější. Narazí přitom na tábority, s nimi se dostává na horu Vítkov, kde získá obratným jazykem důvěru a je představen samotnému Žižkovi. Naneštěstí je přidělen na podávání kamenů na opevnění, po celodenní dřině dostane suchý chleba a zbytek sýra a na pití jen vodu. Nyní pozdě lituje, že nezůstal v Praze, kde se přese všechno dalo alespoň dobře najíst a napít. Ráno jsme svědky slavného vítězství na Vítkově, kterého se ale pan Brouček neúčastní, protože zbaběle prchá zpátky do Prahy, kde se chce skrýt v tajné chodbě a přečkat nejhorší.

Bohužel spatří křižáky a přesvědčen o porážce husitů prosí německy o milost. K jeho smůle jde o pražany, kteří ukořistili křižácké vlajky a hned pana Broučka zatknou. Ten se hájí tím, že je pražan, potom že byl u táboritů, k jeho smůle jede zrovna Prahou Žižka, který ho označí za zbabělce a objeví se i další svědci proti němu, zejména z hospůdky, kde mluvil proti táborům. Usvědčují ho z oportunismu a zbabělosti, verdikt je jednoznačný - zbabělec bude upálen v sudu. Tento trest je ihned vykonán, naštěstí se pan Brouček probouzí v sudu u Vikárky.

Tak končí jeho slavné dobrodružství pana Broučka, v němž autor kritizuje čecháčkovství, vypořádává se s poněmčováním i s pseudovlastenectvím, které mizí při prvním náznaků potíží nebo při potřebě sebemenší obětin nebo nepohodlí. Dále autor nastiňuje stručný pohled na husitství, kdy nezastírá jeho vnitřní diferenciaci a rozbroje. Přesto je z díla cítit nadšení pro husitství, slavnou kapitolu české historie, a to i v paralele s tehdejším situací Čechů a Němců. Text provází mnoho drobných jízlivostí a podrobná drobnokresba husitské Prahy, spousta místopisných a historických poznámek a detailů. K plnému pochopení všech narážek by ale člověk musel znát podrobněji situaci v končícím devatenáctém století, ale i tak kniha pobaví a člověk si připomene i pár trpkých věcí o vlastním národě.

10.12.2008
Související články:
Diskuse k článku:
Počet příspěvků: 1 - zobrazeno v: 11.12.2019 - 23:22:34
stred1@centrum. (20.12.2008 - 17:39:33):
""Zmíněný pan Brouček --- představuje typického Čecha, archetyp platný dodnes. Nejraději sedí v hospodě u piva a dobrého jídla, je mu vlastní pohodlnost a lenost, stará se jen o své pohodlí a zbytek světa ať si dělá co chce."" Takové hodnocení bych čekal u národa, který nic nedosáhl. Jsou národy, kde muži skutečně sedí, plkají, kdežto u nás zahrádkáři, chalupáři, hromada organizovaných sportovců - fotablisti. Atd.
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
10.11.2019: Arduino 02 - Co koupit?
Když jsem psal první díl o Arduinu a elektrotechnice, tak jsem si myslel, že na letošní Vánoce budu vybírat nějaký vhodný set. Na podzim to sice vypadalo, že nebudu mít čas se něčemu takovému věnovat, teď to zase vypadá, že by chvíle času zbýt mohla. A tak se zatím zabývám alespoň rešerší možností. Napadají mě totiž otázky jako: originální deska nebo klon, jaká verze desky, jen základní deska a 
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Moc nerozumím tomu, proč recenzujete nahrávku Agonu, když nemáte rád současnou artificiální hudbu.. Btw. mohu vás ujistit, že o "chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů" skutečně
...
Michal Nejtek | 08.01.2018
Václav Havel - Largo desolato, Pokoušení, Asanace
To je zajímavé, asi si je taky přečtu. A alkohol a volné vztahy bych tak nějak tolerovala. Není to sice ideál, ale ani to není důvod k příliš přísnému soudu.
...
Verunka | 12.11.2017
Statistiky
Aktualizováno: 08.12.2019
Počet článků/fotek: 1380/13846
(C) Saha - 1990 - 2019 - Verze 1.3.32 - 11.05.2019 - Generated by SHREC 2.216
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.