images/logo.png
Nový obsah pouze na blog.sahaweb.cz Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Karel Čapek - Hovory s T.G.Masarykem

masaryk capek

Úvodem přiznám na rovinu, že jsem nikdy moc neprožíval prezidenta-osvoboditele, "tatíčka" Masaryka, podobný, spíše neutrální, vztah mám i ke spisovateli Karlu Čapkovi a memoárovou literaturu, až na výjimky, také nemusím. Přesto mě kniha "Hovory s T.G.Masarykem" doslova nadchla, hlavně proto, že obsahuje Masarykovy vzpomínky na jeho život a zejména popisuje jeho myšlenkové formování. V knize nejde primárně o vzpomínky presidenta, závažným otázkám, jako byly rukopisy, hilsneriáda, válka, vznik státu a prezidentování, se Masaryk věnuje stručně, okrajově a jakoby nerad. O to více se věnuje úvahám a svému myšlenkovému růstu, tedy věcem, které jsou mi obecně blízké. Svým způsobem jde o zpověď chytrého, vzdělaného a přemýšlejícího člověka, zachycující celý kvas druhé poloviny devatenáctého století. Při čtení je ale třeba vzít v úvahu jednostranné zaměření knihy, kterou nelze brát jako objektivní zdroj informací o Masarykovi nebo dokonce o vzniku státu, slouží spíše pro dokreslení těchto událostí. Rozhodně jde o zajímavou knihu, která z Masaryka, naší nedotknutelné ikony, dělá obyčejného člověka. Kniha je velmi čtivá, uvolněná a příjemná, což je asi dáno tím, že se při jejím vzniku setkali dva přátelé, pouze nevím, nakolik je výsledná podoba zásluha Čapkova a nakolik Masarykova.

Vzpomínky jsou sice řazeny chronologicky, ale občas se překrývají nebo obsahují mírné rozpory, což je dáno způsobem vzniku. Kniha vznikala během mnoha rozhovorů Čapka s Masarykem, nejde však o klasický rozhovor ale o Masarykův monolog, Čapek zřejmě "pouze" nahazoval témata. Masaryk líčí vše prakticky až pragmaticky, realisticky ale i lidsky, nenajdeme zde žádný přehnaný patos a i události z války nebo Ruska, jakoliv přitažlivé, jsou podány věcně a bez jakékoliv romantiky. Byť mám k jednotlivým myšlenkám spoustu výhrad a připomínek, musím ocenit způsob, jakým je vše podáno a vysvětleno. Masarykův pragmatismus a pozorování života má něco do sebe, jeho literárně-filosofický přístup se mi líbí, podobně i popis jeho vnitřního vývoje, který celkem chápu a je mi blízký.

Masaryk často mluví o problémech a kultuře malého národa, zejména proto, že byl po celý život vášnivým čtenářem. Četl beletrii, básníky i filosofy a mluví o německé, rakouské, francouzské, ruské, anglické a další literatuře. Zmiňuje mnoho autorů, dnes již beznadějně zapomenutých, ale stejně má člověk chuť přečíst si nějaký zaprášený svazek. Věnuje se i literatuře české, hlavně Máchovi, českou a slovenskou poezii považuje za silnější románu, který mu u nás chybí. Zajímavé je, že preferoval čtení, študování, psaní a poznávání, jinými slovy preferoval knihy před lidmi, přednášení a řečnění neměl rád, trpěl trémou. Za zmínku také stojí to, že se ke všemu, čemu se věnoval (rukopisy, hilsneriáda, všeobecné hlasovací právo) dostal vždy tak trochu proti své vůli skrze svoji publikační činnost.

Úvod patří Masarykovým vzpomínkám na dětství, které prožil na Moravě v okolí Čejče, Hustopeče a Hodonína. Ocitáme se v padesátých a šedesátých letech devatenáctého století, poznáváme tehdejší vesnici, lidové zvyky a náboženství. Masaryk byl ale obyčejným klukem se vším, co k tomu patřilo, a tak dojde na různé klukovské povinnosti a průšvihy. Dále vzpomíná na epizodu z prusko-rakouské války z roku 1866, kdy byl svědkem bojů u Holiče a dostal až k Prešpurku (Bratisalva). Vyzdvihuje zdravý, jadrný a bodrý základ vesnice, postupně přidává úvahy náboženské, sociologické a didaktické. Zmíní i krátkou epizodu jednotvárné a mechanické práce ve vídeňské továrně a pozdější studium v Brně na německém gymnáziu. Zde četl řečtinu s českou výslovností jako protest proti profesorovi, který ji vyslovoval německy, za což byl vyloučen a přešel do Vídně. V té době ani pořádně nevěděl o Praze, život na Moravě se točil kolem Vídně a Brno bylo její předměstí.

Ve Vídni strávil Masaryk dvanáct let (1869-1882) a prožil zde první lásky i literární pokusy. Vzpomíná na setkání s nacionalismem, nejdříve lokálním na úrovni vesnic, později i česko-německým. V té době hluboce prožíval katolicismus pro misionářští a propagaci živé víry, teprve později začal rozlišovat víru a církev. Přes katolicismus se dostal k sociálním otázkám a zajímal jej křesťanský socialismus, uznává socialismus humanitní ale nikoliv marxistický, samozřejmě znal Marxův Kapitál a odmítal komunismus i třídní boj. Po maturitě studoval filosofii na vídeňské universitě, oblíbil si Platóna a platonismus, dalším jeho filosofickým vzorem byl Franz Brentano. Jako docent filosofie se odstěhoval do Lipska, kde poznal svoji ženu a manželství podle něj završilo jeho výchovu. Blíže se o manželství ani manželce nerozvádí, jen zmiňuje, jak byli místní zvědaví na Američanku. Postupně publikuje různé práce a přednáší, dává kondice a vyučuje mladší chlapce, mluví o jejich výchově, sexualitě i onanii. Dostává se k rozdílu mezi výukou a výchovou a protože se sám od čtrnácti let živil, propaguje samostatnost a nezávislost.

Dostává se k osmdesátým létům devatenáctého století, popisuje svůj přesun na vznikající pražskou univerzitu, kam šel s obavami ze své češtiny i z malosti Prahy oproti Vídni a Lipsku. Hlavně se bál malé kritičnosti, různého bratříčkování, zkrátka malých poměrů. Popisuje atmosféru obrození, díky publikační činnosti se zapojil i do boje o rukopisy, ty ho přinutili prostudovat veškerou českou literaturu od jejích prvopočátků. Habilitoval se spisem o sebevraždě ("Sebevražda jako masový sociální jev přítomnosti"), spis se zabývá i praktickou filosofií dějin a historií náboženství a spadá spíše do sociologie, ta však nebyla v Rakousku uznávaná jako samostatná věda. V Praze překládal a propagoval francouzské a anglické autory (Pascal, Comte, Hume) aby nás vymanil z německého vlivu, což nebylo vždy dobře pochopeno. Jeho zájmem bylo i slovanství, ale byl spíše skeptikem, právě proto, že pročetl mnoho literatury a navštívil Rusko, v Jasné Polaně se setkal s Tolstým. Viděl tam jen bídu, utrpení, nevzdělanost a pokrytectví inteligence, bylo mu jasné, že takové Rusko nemůže být naším vzorem a že od něj nemůžeme nic čekat. A podobný přístup jako ke slovanství měl i k husitství v tom smyslu, že byl přesvědčen, že tehdejší plamenní zastánci Husa od něj nikdy nic nečetli.

Jeho literární a filosofické práce jej přivedly k veřejnému životu a později k politice. Vstoupil mezi mladočechy, kde se považoval spíše za realistu, roku 1981 byl zvolen do vídeňského parlamentu. Zajímavé je, když popisuje politický kvas a tříbení politických názorů a stran, je zde vidět evoluce politiky za těch více než sto let. Věnuje se i praxi vídeňského parlamentu, kde se seznámil se srbskými a chorvatskými poslanci. Následoval konflikt se stranou a složení mandátu, poté se chtěl věnovat politice zgruntu, začal ji tedy studovat a napsal knihu "Česká otázka".

Dále vzpomíná na devadesátá léta devatenáctého století léta i první desetiletí dvacátého století, kdy se formoval jeho politický program. V této části mluví hodně o Slovensku, jakožto poloviční Slovák považoval za samozřejmé spojení Čechů a Slováků. Musel o této idei přesvědčit ostatní, což nebylo snadné, většinou se uvažovalo o českém státě ve hranicích historických zemí, tedy Čechy, Morava a Slezsko. A do tohoto období spadá i hilsneriáda a boj za všeobecné hlasovací právo.

Dále popisuje předválečná léta i první světovou války, získávání kontaktů a propagaci myšlenky na rozbití Rakousko-Uherska. Jeho válečná anabáze je svým způsobem fascinující, původně odjížděl jen na pár dní do Itálie a vrátil se až za čtyři roky do samostatného státu jako jeho president. V průběhu války využil všech svých známostí i zkušeností, všechny aféry, kterých se zúčastnil mu pomohly alespoň v tom, že byl známý. Třeba i hilsneriáda mu pomohla v tom, že byl známý mezi židy, kteří vlastnili většinu světového tisku a psali o jeho záležitostech když ne kladně, tak alespoň neutrálně. Z Itálie cestuje do Ženevy, Paříže a Londýna, setkává se se Štefánikem a zmiňuje velkou roli E.Beneše, vzpomíná na každodenní starosti, běžné i politické. Absolvuje obrovské množství jednání a přednášek, do toho bojuje s rakouskými špicly a vymýšlí způsoby, jak dostat informace do a z Prahy.

V roce 1917 se vydává do Ruska organizovat české vojsko a zastihne zrovna bolševickou revoluci. Z Petrohradu se přes Moskvu dostává do Kyjeva, je svědkem dennodenních bojů a často se ocital v těsném sousedství palby. Opět následují nekonečná jednání, snažil se z českých zajatců postavit dobrovolnou armádu proti Němcům. Založit vojsko se mu sice podařilo, ale probít se přes německou frontu nemohl, tak následovalo tažení přes Sibiř. Sám Masaryk projíždí Sibiří jako první, spěchá přes Japonsko do Ameriky, na blížící se mírové rozhovory, stihne popsat svůj vztah k mladé americké demokracii. Pár slovy popíše vznik republiky a svoje prezidentování, knihu zakončí několika odstavci o sobě a životosprávě.

Svým způsobem fascinující kniha, dějinotvorným událostem se věnuje jen stručně, mnohem více prostoru dostává Masarykův osobní růst. A to je to, co mě láká a zajímá mnohem více, přes počáteční skepsi ke knize a odstup k oběma zainteresovaným jsem ji přečetl velmi rychle a hodně mě zaujala. Ale věci uvedené v knize nelze brát dogmaticky a bez určité zdravé skepse a odstupu.

18.03.2009
masaryk capek
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
09.04.2020: Pár poznámek o tom, jak fotit (nejen) modely
Tento článek obsahuje moje poznámky a postřehy týkající se focení modelů. Určitě nejde o návod pro ostatní, spíše si to chci sám ujasnit... Když někdo postaví model, vyfotí ho a prezentuje ho na internetu. Typická fotka bohužel vypadá zhruba jako na následujícím obrázku. Takováto fotka podle mě úsilí s tvorbou modelu dosti sráží. Mimochodem, ani se mi nepodařilo vyfotit model tak špatně, jak je
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Skimmed/Petr Pálenský - New Insanity/Revolta Per Chitarra (reedice)
O existenci Skimmed jsem věděl už v době jeho aktivity, ale osobní setkání mne vždy míjelo. Narazil jsem na ně až teď. A způsobili mi absolutní šok. Progresivní grind core, nebo co to je. Nečekaně
...
Jaroslav74 | 16.05.2020
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Moc nerozumím tomu, proč recenzujete nahrávku Agonu, když nemáte rád současnou artificiální hudbu.. Btw. mohu vás ujistit, že o "chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů" skutečně
...
Michal Nejtek | 08.01.2018
Statistiky
Aktualizováno: 06.11.2020
Počet článků/fotek: 1397/13869
(C) Saha - 1990 - 2024 - Verze 1.4.1 - 11.11.2020 - Generated by SHREC 2.225 - SHWB
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.