images/logo.png
SHWB na blogspot  | Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Jane Austenová - Pýcha a předsudek

"Všeobecně panuje skálopevné přesvědčení, že svobodný muž, který má slušné jmění, se neobejde bez ženušky." Takto zní první věta této knihy a patří prý mezi nejproslulejší úvodní věty všech dob. Proč je právě tato věta proslulá sice nechápu, ale o významu celé knihy svědčí i to, že byla zneužita v Červeném trpaslíkovi, kde středostavovskou atmosféru zničil Kryton tankem.

V úvodu románu poznáváme pana Benneta, jeho manželku a jejich pět dcer - Jane, Elizabeth, Mary, Kitty a Lydii. Na sousední panství se právě stěhuje nový majitel, pan Bingley v doprovodu sestry a přítele, pana Darcyho. V duchu úvodní věty románu se snaží paní Bennetová provdat libovolnou dceru za pana Bingleye, k čemuž se ideálně hodí právě pořádaný ples. V jeho průběhu blíže poznáváme jednotlivé postavy, místní smetánka vychválí pana Bingleye a odsoudí pyšného Darcyho. Po plese je Jane pozvána na návštěvu nových sousedů, bohužel zde ochoří a Elizabeth se vydává za ní a ošetřuje ji. Obě sestry se dostávají do bližšího styku s Bingleyem, Darcym a dalšími, díky tomu poznáváme celou společnost, zejména vzájemné pomluvy, ztrapňování se, přetvářku, lži i namlouvání si vlastní důležitosti. Záhy zjišťujeme, že se Bingley zajímá o Jane a s Elisabeth zase koketuje Darcy, na toho si ale činní nárok Bingleyho sestra. Po uzdravení Jane se obě sestry vrací domů, kde se dozvídáme o závěti, podle níž má přejít majetek pana Benneta na jeho synovce, pana Collinse.

A právě tento pán, kněz anglikánské církve, přijíždí na návštěvu se snahou vše urovnat, což si představuje tak, že uzavře sňatek s libovolnou z Bennetových dcer. Dvě nejmladší nepřipadají v úvahu pro svůj "pubertální" zájem o důstojníky, Mary leží ve knihách, o Jane se zajímá Bingley a tak zbývá Elizabeth. Obě sestry ze zatím seznamují s panem Wickhamem, známým pana Darcyho. Mezi oběma muži však panuje nepřátelství, podle Wickhama byl Darcyho otec jeho kmotrem a pyšný Darcy trpěl otcovou přízní k někomu jinému, nižšímu a proto mu v pozdější době činil různá příkoří i proti vůli svého otce.

V průběhu léta uspořádá pan Bingley velkolepý ples, Elizabeth je však zklamaná Wickhamovou nepřítomností. Další zklamání ji způsobí to, že se většina její rodiny během plesu dokonale ztrapní aniž bych pořádně pochopil proč a jak. Ani Collins se společensky nevyznamenává, začne totiž podlézat panu Darcymu poté co zjistí, že jde o synovce vévodkyně jíž patří jeho fara. Collins se snaží získat ruku Elizabeth za souhlasu její matky a když ples končí, je paní Bennetová přesvědčená, že provdá hned dvě dcery - Elizabeth za Collinse a Jane za Bingleye.

Hned ráno žádá nadutý, hloupý a sebevědomý Collins o ruky Elizabeth, ta ho však zásadně odmítá a otec se postaví za ni. Ani druhý sňatek matce nevychází, pan Bingley totiž odjíždí do Londýna. Tvrdí sice, že jde jen o pár dní, jeho sestra však píše v dopise Jane, že se v Londýně zdrží celou zimu. Také píše o jeho plánovaném sňatku se sestrou pana Darcyho jako o výhodném spojení majetku, podle Elizabeth je to však jen její zbožné přání, Bingleyho srdce prý patří Jane.

Pan Collins se z prvního neúspěchu rychle oklepe a okamžitě začne věnovat pozornost Charlottě, jedné z Elizabethiných přítelkyň. Během dvou dnů ji požádá o ruku, Charlotte ve svých 27 letech nemůže očekávat lepší partii než relativně zabezpečeného kněze s vyhlídkou na dědictví vedlejšího panství, proto bez lásky, chladně a vypočítavě přijímá. Ani Collins ji nemiluje, ale potřebuje se v duchu úvodní věty i přání jeho vévodkyně oženit. Během podzimu pokračuje Elizabethino přátelství s Wickhamem, na vánoce přijíždí k Bennetovým teta a zve Jane do Londýna. Ta pozvání přijímá i s mlhavou vidinou na setkání s Bingleyem, v Londýně však její naděje hasnou definitivně. Na jaře přijímá Elizabeth pozvání na návštěvu od Charlotty, nyní paní Collinsové. A při setkání s novomanželi si Elizabeth uvědomuje, že Collins zůstal stejně hloupý a nadutý, diví se však Charlottině předstíranému štěstí. Během pobytu dojde k mnoha návštěvám na zámku, vévodkyni Collins stále velebí s přehnanou podlézavostí, ve skutečnosti jde o panovačnou dámu zvyklou na svoji převahu, protože jí podlézavé okolí nijak neodporuje.

Po několika dnech přijíždí pan Darcy s bratrancem, oba se chystají u tety strávit velikonoce. Z Darcyho pozornosti nemá Elizabeth žádnou radost, s bratrancem probírá jeho těžký osud druhorozeného hraběcího syna. Při té příležitosti se bratranec prořekne o tom, že Darcy zachránil jednoho svého přítele před sňatkem kvůli příbuzenstvu dívky, která ho nebyla, podle Darcyho mínění, hodna. Elizabeth v tom pozná případ Jane a Bingleyho a její odpor k Darcymu vzroste ještě více.

Darcy vzápětí přichází a žádá Elizabeth o ruku, je zcela přesvědčen o jejím souhlase. Přiznává svoji lásku navzdory jejich různému společenskému postavení i to, že se sám s tímto citem rval. Elizabeth tohoto pyšného nadutce odmítá, má k němu odpor od prvního setkání a ten vzrostl kvůli Jane, kvůli Wickhamovi i kvůli lásce proti jeho vůli. Ráno zanechává Darcy Elizabeth dopis ve kterém přiznává a vysvětluje obě její obvinění. Jane podle něj neopětovala Bingleyho lásku dostatečným způsobem, Wickhama obviňuje ze ziskuchtivosti, vypočítavosti a přetvářky. Od Elizbateh nečeká ani nežádá pochopení, pouze chce vysvětlit svoje chování. Elizabeth uvažuje nad každým slovem a větou Darcyho dopisu a postupně mu dává za pravdu, uznává jeho čestnost i jeho výtky vůči své matce a mladším sestrám, sama je za jejich společenské přestupky ve společnosti v duchu mnohokrát kritizovala.

Po uplynutí několika týdnů se Elizabeth i Jane vrací domů, obě dívky probírají prožité události. Elizabeth diskutuje s otcem o marnivosti, povrchnosti a hlouposti Lydie a Kitty, ten ve skrytu duše souhlasí ale chce nechat událostem volný průběh, ať se holky poučí svými chybami a tak doufá, že Lydii její plánovaný lázeňský pobyt poučí o vlastní bezvýznamnosti. Elizabeth se s tetou a strýcem vydává na výlet po severní Anglii, během cesty navštěvují i místo, kde prožil Darcy i Wickam dětství. Prohlížejí si nádherný zámek, lesy a scenérie, Elizabeth si z úsměvem uvědomuje, že zde mohla být paní. Poznává zde však jiného Darcyho než dosud, jeho služebná chválí jeho dobrotu a laskavost, také všeobecní mínění v městečku je na jeho straně a to i přes jeho pýchu. Přesto je jejich nečekané setkání pro oba velmi trapné, druhý den se znovu náhodou setkávají a jeho milé a příjemné způsoby Elizabeth velmi překvapí, podobně jako jeho přívětivost k jejím příbuzným, byť jimi ještě nedávno otevřeně pohrdal. Její vztah k Darcymu se pomalu mění z nenávisti v úctu, počínající idylu však zkazí strašná zpráva, Lydie utekla s Wickhamem do Londýna. Jane prosí dopisem sestru o rychlý návrat a strýčkovu pomoc, matka je zoufalá. Jane a Elizabeth probírají dopady tohoto činu na jejich vlastní pověst, přichází i dopis od Collinse ve kterém píše, že je rád, že si nevzal Elizabeth, protože by na něm nyní ulpěla hanba. Elizabeth si také uvědomuje obrovskou propast mezi ní a Darcym a teprve nyní, když ví, že je vše marné, jí dochází plně hloubka jejích citů k němu.

Strýc naštěstí oba uprchlíky v Londýně nachází a za jistých podmínek dohodne svatbu. Ta proběhne v Londýně, novomanželé přijíždí domů a záhy odjíždějí do Skotska k novému Wickhamově pluku. Lydia dává okázale na odiv to, že je vdaná paní, byť je jí teprve šestnáct let.

Matka je po prožitém zoufalství šťastná, že provdala dceru, Lydie však zůstává stejným trdlem, byť zamilovaným. Zato Wickham není viditelně zamilován a tak všichni vyjadřují obavy o osud páru. Během návštěvy se Lydia prořekne, že se svatby zúčastnil Darcy, což Elizabeth nesmírně překvapí. Dopisem žádá tetu o vysvětlení, ta sděluje, že veškeré zásluhy na vypátrání Wickhama, jeho přesvědčení ke svatbě, urovnání dluhů a jeho umístění na nové místo patří Darcymu a ne strýci. Darcy tak řeší situaci, kterou podle svých slov způsobil tím, že tajil skutečný Wickhamův charakter, Elizabeth však dumá, zda je Darcy skutečně tak velkorysý nebo zda zásahl i kvůli ní, jak naznačuje teta.

Začíná sezóna honů, přijíždí Bingley i Darcy, prvního vítá paní Bennetová radostně, druhého chladně. Obě sestry prožívají obrovské rozpaky před setkáním s oběma pány, Bingleyho náklonnost k Jane se však brzo obnovuje. Zato Darcy zůstává chladný jako dříve a není tak milý jako na svém panství. Navíc nikdo z rodiny neví o jeho podílu na Lydiiné svatbě a tak působí nechtěné matčiny jízlivosti velmi trapně. Snad i proto odjíždí Darcy brzy zpět do Londýna, zato Bingley je u Bennetů denním hostem a brzy požádá Jane o ruku. Vzápětí se přiřítí Darcyho teta, k té se donesla fáma o Elizabethině zasnoubení s Darcym. Lady požaduje zrušení zasnoubení a slib, že k něčemu takovému nikdy nedojde, Darcy je totiž předurčen sestřence a mají se tak spojit dva starobylé rody. Teta očekává automaticky splnění svého požadavku, není zvyklá na odpor, u Elizabeth však narazí a odjíždí naprosto pobouřená a rozhořčená.

Poté se vrací Darcy, i toho teta navštívila s podobnou žádostí, její zásah však zapůsobil jako katalyzátor. Elizabeth a Darcy si vyznávají lásku, jejich zásnuby a žádost o ruku jsou pikantní v tom, že většina rodiny ho považuje za nepříjemného člověka. Matce však stačí jeho jmění a vliv aby změnila názor, zato otec nechce provdat svou nejmilejší dceru za muže, kterého by nemilovala a sňatek jí vymlouvá. Elizabeth ho musí dlouho přesvědčovat a vyzradit i jeho podíl na Lydiině svatbě, pak teprve otec souhlasí. V rodině zavládne všeobecné štěstí a spokojenost, pouze Wickham a Lydia žijí stále stejně bezstarostně a nebýt drobných výpomocí Elizabeth, dopadlo by to s nimi špatně.

Tempo románu je pomalé a děj se rozvíjí až nenápadně, navíc mi zamotané vztahy a drobné nuance v jejich vývoji nikdy moc neříkaly. Proto mě první polovina knihy nebavila a těžko jsem se jí prokousával, postupně se však vylouply charaktery postav, přibylo i děje a někdy během cesty na Darcyho panství mě kniha začala trochu více bavit. Orientaci v románu mi ze začátku stěžovalo množství postav, těch přítelkyň, sester a sestřenic je na první pohled až moc. V dlouhých rozhovorech a úvahách se občas objeví zajímavý postřeh nebo vtipná poznámka, zejména o manželství a vztazích vůbec, ale člověk musí dávat pozor, aby to v nudě zbytku nepřehlédl.

Kniha také potvrzuje to, že napsat kladné postavy je vždy těžší než záporné. Jane nebo Elizabeth na mě působí trochu rozplizle, o něco lepší je to s Darcym a Bingleyem, zato odporného, slizkého pokrytce Collinse člověk vidí zcela jasně, i když vůbec nechce. Jedním z mála normálních lidí se zdravým pohledem na svět je pan Bennet, zato myšlení jeho manželky jde úplně mimo mě. Naprostá většina postav je svázána předsudky a společenskými konvencemi, jsou mezi nimi nepřekonatelné společenské rozdíly, i ty jsou pro mě obtížně pochopitelné. Žádná z postav nemá existenční problémy, leda v rovině výhodných sňatků a tak je většina sňatků a vztahů vypočítavá, bezprostřednost a láska není vítána.

K zajímavým momentům patří i relativizování povah jednotlivých postav. Jedním příkladem je Darcy a Wickham, jejich skutečná povaha se velmi liší od toho, jak jsou vnímáni a hodnoceni svým okolím. Také bychom se mohli ptát, zda je Elizabeth opravdu tak svobodná, jak si myslí, povrchní Lydie je sice předobrazem dnešních puberťaček, dnes bychom ale obě dívky hodnotili a chápali trochu jinak. Bohužel netuším, zda je cílem autorky tyto otázky klást nebo zda popisuje věci jak jsou a bere je za správné, zcela jistě však kritizuje pokrytectví tehdejší "vyšší" společnosti.

26.05.2009
Diskuse k článku:
Počet příspěvků: 1 - zobrazeno v: 12.11.2019 - 07:15:00
Verunka (28.05.2009 - 11:29:47):
Vzhledem k tomu, že autorka píše pohledem Elisabeth, pravděpodobně o věcech přemýšlí podobně. Tehdejší společnost podle mě vystihuje velmi dobře, dovedu si ji živě představit - a to i přes to, jak moc je dnešní doba jiná. Kritizuje pokrytectví, předsudky, hloupost a netaktnost (zvláštní, že zrovna matka je dost záporná postava - hned vedle Wickhama a Collinse), přehnanou svázanost konvencemi a společenským postavením vnímá s nadhledem a ironií. Na druhou stranu výstřelky sester puberťaček nijak neschvaluje a určitě by se velmi divila našemu dnešnímu pohledu na věc... :-)
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
10.11.2019: Arduino 02 - Co koupit?
Když jsem psal první díl o Arduinu a elektrotechnice, tak jsem si myslel, že na letošní Vánoce budu vybírat nějaký vhodný set. Na podzim to sice vypadalo, že nebudu mít čas se něčemu takovému věnovat, teď to zase vypadá, že by chvíle času zbýt mohla. A tak se zatím zabývám alespoň rešerší možností. Napadají mě totiž otázky jako: originální deska nebo klon, jaká verze desky, jen základní deska a 
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Statistiky
Aktualizováno: 10.11.2019
Počet článků/fotek: 1377/13846
(C) Saha - 1990 - 2019 - Verze 1.3.32 - 11.05.2019 - Generated by SHREC 2.216
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.