The Doors - Soundstage Performance
Toto DVD přináší raritní a dosud neviděné (nepublikované) záběry vystoupení hudební skupiny "The Doors". Ta působila na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, vůdčí osobností byl zpěvák a básník Jim Morrison a skupina patří k čelným představitelům psychedelického rocku. DVD obsahuje tři záznamy televizních vystoupení, ty jsou uvedeny vzpomínkami tří pozůstalých členů (Ray Manzarek - klávesy, John Densmore - bicí, Robby Krieger - kytara). Jejich komentáře pocházejí z roku 2002 a jsou na DVD pouze ve zvukové podobě, tedy bez přepisu v titulcích, takže se člověk musí hodně snažit, aby něco pochytil. Závěr dvouhodinové videostopy tvoří souvislejší blok vzpomínek, DVD obsahuje celkem precizní menu se spoustou kapitol a jako bonus nalezneme nějaké fotky.
Hudbu "The Doors" charakterizuje kombinace psychedelie, živočišnosti a umění, to vše je na DVD zdůrazněno živým, ale spíše komorním vystoupením před televizními kamerami, většinou bez diváků. Při sledování DVD jsem si znovu a znovu uvědomoval, jak silného (uměleckého) dojmu dokázala tato kapela dosáhnout "jenom" kombinací kytary, kláves, bicích a zpěvu. Minimalistické nástrojové obsazení je totiž použito maximálně účelně a ve prospěch Jimova zpěvu, z jeho básnického přístupu čiší prožitek, opravdovost a umění. Při sledování jsem si ale také říkal, že, ač to zní krutě, je dobře, že nás dnes na pódiích nestraší sedmdesátiletý Jim jako svoje karikatura.
Toronto 1967
Úvod DVD patří televiznímu vystoupení v Torontu 1967. Toto vystoupení, tehdy ještě spíše neznámé skupiny, obsahuje jedinou skladbu "The End", což je trochu ironický úvod DVD. Podle úvodních komentářů je desetiminutová "The End" první takto dlouhou skladbou v historii rock'n'rollu, celý záznam má i se vzpomínkami cca čtvrt hodiny. Hudebně zaujme střední, energická a divoká pasáž jinak klidné skladby, černobílý záznam obsahuje psychedelické prolínání záběrů skupiny a publika. Publikum ve větším sále působí spíše chladným dojmem, jakoby nevědělo, co od skupiny čekat, pár dívek si ale skladbu pěkně užívá.
Dánsko 1968
Následuje jediné televizní vystoupení z jediného evropského turné. Záznam z Dánska 1968 má cca půl hodiny včetně krátkých vzpomínek členů kapely, ti vzpomínají na atmosféru dánského vystoupení po švédských koncertech. Opět černobílý záznam obsahuje sedm skladeb, jako první zazní "Whiskey Bar", tu uvádí titulky a psychedelické záběry. Jádro záznamu však patří pouze kapele, ta se objevuje na mírně netradiční scéně a opět si hned od začátku uvědomuji sílu skladeb navzdory jednoduchého instrumentálního obsazení. Úvodní skladba přechází do "Back Door Man", poté následuje "Texas Radio" v pojetí spíše recitativu. Úvod vystoupení tak patří krátkým skladbám, byť jsem jejich délku nijak nestopoval a vycházím pouze z pocitů při sledování. Tyto skladby na sebe navazují a tím tak trochu splývají, dojde však i na delší a energičtější věci. Mezi ně patří "Love Me Two Times", na tu navazuje "When The Music's Over", kterou provázejí hrátky se světly a detailní záběry na jednotlivé muzikanty. Závěr vystoupení patří skladbě "Unknown Soldier", její úvod patří zpěvu a capella a poté se skladba rozjíždí a graduje ve vojensko-rytmické pasáži.
Tento záznam patří mezi charakteristické, obsahuje psychedelii i živočišnost v intencích komorního TV vystoupení bez diváků. Provedení skladeb je spíše jednoduché, přesto je z něj cítit prožitek, opravdovost a umění. Skladby možná nezní tak precizně jako z CD, to ale bohatě vynahradí určitý specifický duch, který je cítit z celého vystoupení, ten je navíc podpořen nostalgií. Vizuálně zaujmou hlavně záběry shora na kapelu včetně detailů kláves a blízké záběry na Jima.
New York 1969
Před tímto vystoupením vzpomínají členové na koncert v Miami, během něhož ukázal Jim na pódiu penis a kapela pak nesměla vystupovat. Spekulují také o tom, že pravým důvodem zákazu vystupování mohly být jejich mírové aktivity, vzpomínají na Jimův alkoholismus a vzájemné soustředění se na toto první vystoupení po Miami. Záznam je barevný ale kvalita obrazu je o něco horší než u předchozích černobílých záběrů a i tentokrát vystupovala kapela bez publika. Zarostlý Jim s plnovousem vypadá spíše jako revolucionář než idol dívek z předchozích show, v detailech obličeje je u něj vidět markantní proměna, jeho tvář mi připadá docela ztrhaná, že by se na něm během roku tak výrazně podepsal alkohol? Úvod záznamu patří dobovému komentáři, následují skladby "Tell All The People", "Back Door Man", méně známé "Wishful Sinful" a "Build Me a Woman". Všechny skladby opět vyzní spíše civilně, koncertní záběry obsahují polocelky a prolínačky. Po bloku skladeb pokračuje dobová debata o kapele, je v ní zmíněna rychle rostoucí popularita kapely. Poté následuje cca 10 minutové dobové interview, v něm Jim s doutníkem mluví o všem možném, ale ne všemu je dobře rozumět. Dojde na politiku a změny v USA i na poezii a její vztah k hudbě, Jim prezentuje svoji představu o tom, jak bude vypadat hudba v budoucnosti. Následuje závěrečná skladba televizního záznamu a to desetiminutová "Soft Parade" s expresivním začátkem, za zmínku stojí zajímavá světla - běžná světla se střídají se zezadu nasvícenými siluetami.
Doors Talk 2002
Poslední půl hodiny DVD zabírají vzpomínky členů kapely z roku 2002, v nich doplňují již slyšené komentáře o další detaily. Hovoří o (hudební) revoltě 60. let, kterou srovnávají s (punkovou) revoltou 70. let a uvádějí podstatné rozdíly mezi nimi, vzpomínají na evropské turné, zmiňují se o odlišném přijetí kapely evropským publikem, dojde samozřejmě i na podrobné líčení osudného koncertu v Miami. V závěru pak mluví o tvorbě a nezapomenou zdůraznit, že jednotlivé skladby vznikaly kolektivně a The Doors fungovali opravdu jako skupina, dále popisují textové a hudební vlivy jednotlivých skladeb zaznamenaných na DVD.
Toto DVD je pro fanoušky kapely hodně zajímavé, pro běžné posluchače už méně, a pro seznámení se s tvorbou The Doors není vhodné. Při sledování je totiž dobré o The Doors něco vědět, DVD přináší spíše jiný pohled na tvorbu než reprezentativní průřez tvorbou nebo dokonce představení kapely neznalému divákovi.