Inner Fear - Symbiotry
Následníkem celkem povedeného CD "Thanalogy" je CD "Symbiotry" z roku 2003. Toto CD lze považovat za čistě Marthusovu záležitost, na CD totiž složil i nahrál veškerou hudbu, pouze o zpěv se postarala zpěvačka Angellina. CD obsahuje osm skladeb na ploše 41 minut, jedna skladba pochází z proma a závěr přináší remix skladby "Lustmistress" z předchozího CD.
Jednotlivé skladby přináší svižný atmo-metal postavený zejména na klávesách a zpěvu, skladby však bohužel působí až příliš uměle a monotónně, rozlišující prvek přináší hlavně zpěv a také "miniintra" na začátku skladeb. Ta sice slibují variabilnější pojetí, skladby však po nich skoro vždy sklouznou do stejných vod "symfo mlýnku", který zachraňuje opravdu výborný zpěv. Díky němu působí nahrávka vzdušněji, klávesy přidávají bombastičnost a svižné bicí vše drží při zemi. Ze skladeb ale cítím až prvoplánovou líbivost nebo spíš podbízivost, jakoby některé momenty nebyly z přesvědčení, ale proto, že se očekávají. Různé mezihry a vyhrávky znějí spíše na jedno brdo, nahrávku sice ozvláštňuje mnoho elektronických efektů, ty však působí příliš studiově a uměle, jakoby měly kompenzovat zmíněnou monotonnost nahrávky.
První skladba, "The Coma Factor", přináší temnější nebo gotickou atmosféru, Anghellina používá trochu hlubší a možná i zkreslený hlas v pěkně melodické lince, dojde i na atmosférickou mezihru přinášející zvolnění. Následující "Our Crimson Deeds" se liší jinou podobou zechovaného zpěvu, dojde na zajímavé frázování a zpěvovou linku. Až třetí skladba "Odeum of Silence" přináší trochu jiný, kytarovější a hutnější zvuk, ten doplňuje vyšší poloha zpěvu, zaujme i vyprávěná pasáž, zato opakující se a předvídatelné klávesy působí strašně lacině. Střídání více hlasů přináší i následující "Prelude To My Tragedy", tato skladba obsahuje jeden z mála momentů, které si vybavím i po delší době od poslechu CD. Pátá "Bless the Endless Universe" přináší hodně elektronických efektů a prvků, šestá "A Trip to Dream Diagonal" je trochu pomalejší, zazní hutnější i hymničtější momenty. Předposlední "Morphia's Harlequin" má trochu vznosnější atmosféru, jde o variabilnější skladbu, tu opět sráží mnoho efektů a elektronických prvků, před závěrečným remixem skladby "Lustmistress" jsou dvě minuty ticha. Podobné vtípky vyšly z módy před deseti lety a osobně jsem je nikdy moc neuznával. Vlastní remix je monotonní tucárna, zazní sice nějaký ten zajímavý efekt, ale jinak jde o standardní techno-metalový remix. Nejzajímavější prvek tvoří zkreslené hlasy, Khaablův mi dokonce přijde lepší než v originální verzi.
Pro mě osobně je "Symbiotry" spíše zklamáním, předchozí deska nabídla momenty, které si člověk zapamatoval, ale "Symbiotry" ne. Nahrávka sice zní dobře a příjemně se poslouchá, prošumí však jedním uchem tam a druhým ven, jede v jedněch kolejích od začátku do konce. Navíc obsahuje na můj vkus mnoho kláves, které se opakují jak náladou tak vyzněním a působí tak trochu jako vycpávka. Tento pocit nespraví ani elektronické efekty, spíše naopak, vyzní totiž samoúčelně. Nahrávku tak nezachrání ani jisté instrumentální výkony nebo dobrá produkce, vysokou kvalitu si zachovává zpěvačka Anghellina. Ta se kromě vysokých poloh pohybuje i v mírně hlubších, její zpěv získává na zajímavosti i zkreslením.
Je určitě škoda, že na nahrávce vítězí efekty a klávesy, protože potenciál zde určitě byl. Možná stačilo dát prostor při skládání i někomu jinému nebo pojmout materiál více živě, nevím. Moje hodnocení mě mrzí, protože jsem měl kapelu celkem rád a její koncertní vystoupení bylo vždy velmi energické, ale nemohu si pomoci, "Symbiotry" slyším takto.