Karel Václav Rais - Na lepším
Tento román českého realisty K.V.Raise jsem začal číst spíše z povinnosti, postupně se však ukázalo, že jde o docela silné dílo. První třetina sice tradičně líčí dřinu a bídu podkrkonošských obyvatel, z té se však postupně vyjeví velká lidská tragedie Báry a Václava Voralových, spočívajících ve vzájemném odcizení po přestěhování se na větší statek.
Děj románu se odehrává v době prusko-rakouských válek (cca 1866) a v jeho úvodu poznáváme osamocenou usedlost Na Polance. Zde hospodaří Bára a Václav Voralovi se třemi dětmi, ty jsou již od dětství vedeny k práci, hry jim matka vyčítá jako neužitečné a vlídného slova od ní také neslyší. Václav mluví o statku na prodej v nedalekém Bystrém, větší statek slibuje větší zisky a tím i lepší živobytí. Po dlouhém váhání Voralovi statek kupují, předtím ještě vyráží Bára za otcem na poradu, ve skutečnosti se jde chlubit, jak si polepší. Její rodiče jsou totiž chudí a tak cestou Bára vzpomíná na mládí, kdy za ní chodil Václav, syn bohatých sedláků. Ti byli proti synovu sňatku s chudou dívkou, ani dítě je neobměkčilo, a tak se mohli mladí vzít až po dlouhé době, společně pak odešli na samotu a teprve když Václavovi rodiče viděli, jak se oba ohání, tak vzali Báru na milost. Jenže během té doby se Bára zatvrdila, dřela jen kvůli tomu, aby viděli, jak je schopná a z toho plyne i její nynější nevraživost a zatrpklost. Bářin otec není novým hospodářstvím příliš nadšen, bojí se, aby se dcera nesedřela, protože dře víc než ostatní. To tvrdí i ostatní příbuzní, v jejich slovech je však více či méně tajená závist, což Báru těší a už kvůli tomu chce větší statek.
Během stěhování poznáváme bysterecké sousedy, kteří od nových usedlíků čekají jistou úroveň, což Václav pocítí hned při první návštěvě, kdy musí koupi statku oslavit v hospodě. To se neobejde bez ženiných výčitek ohledně zbytečného vyhazování peněz, s tím sice Václav souhlasí, ale teď už přece patří mezi velké sedláky. Ze sousedů poznáváme blíže vysloužilce Caromio, krejčíka a holiče ze starostova baráku, kde má druhou světnici pronajatou mladá vdova Haňáková, původní majitelka jejich statku. Sousedé brzo vidí, že Voral a jeho žena jsou pracovití, šetrní jsou však až příliš, mezi ostatní nezajdou a straní se jich jako by byli stále na samotě.
Při úředních pochůzkách navštěvuje Voral starostu i radní, ti mu lichotí a lákají ho do výboru, a Voral, odvyklý lidem, nepozná, že jde jen o slušnost a zákulisní intriky. Pomalu se ukazuje, že Bysterští Voralovými spíše pohrdají, protože sami žijí více jako páni, síň mají upravenou jako pokoj, k jídlu mají i ve všední den maso nebo polívku, chodí lépe oblékaní a na polní práce si najímají lidi. Jsme tedy svědky postupného zlepšování (hmotných) poměrů na vesnici, což vidí starší neradi a ani lidem z města nesedí, když si každá Nána z vesnice hraje na milostslečnu.
Václav brzy začne porovnávat jejich hospodářství se sousedy a rád by ledacos změnil a přizpůsobil se, jenže Bára je proti. Jako jediná ze selek pracuje, dře se stejně jako Na Polance a když si zjedná pomoc na sázení brambor, stejně ji kvůli špatnému jídlu pomluví. Václav začne postupně vidět Báru jako mrzutou, nepřejícnou a dřinou zestárlou ženu a postupně se mu začne ošklivit, zvlášť v kontrastu s veselou, živou a milou Haňačkou. Bára není úplně hluchá k jeho steskům, jenže je to na ni příliš rychlá změna, navíc je zvyklá dřít a šetřit a tak nechápe, proč by se měla přizpůsobovat pyšným sousedům. A v tom ji chápe i Haňačka, ta je sama proti podlézání pánům a selské novoty jsou jí spíše k smíchu.
Po vsi tedy chodí Voral v novém a vedle něj se plouží ohnutá a sedřená Bára, oblečená po staru a v domácnosti se objevují drobné rozmíšky. Václav přemýšlí, proč je Bára tak nepřejícná a zapšklá a dochází k závěru, že za vše může dřina na Polance, sám si představuje, jaké by to bylo, kdyby byla hodnější a vlídnější a jak by jim bylo spolu dobře. Jenže postupně ji v jeho představách nahrazuje živá, veselá a milá Haňačka, která si sice nikoho nepřipouští k tělu, ale s Václavem vlídně promlouvá, což si on ve své zaslepenosti vykládá jako opětování svých citů. Tou dobou už nemůže Báru ani vidět, utíká před ní a vyhledává samotu, spí na seníku, prý kvůli vedru. Také si uvědomuje, že její práce nemá valného užitku a jen ji sdírá, o to větší má k ženě odpor. Voralovi už spolu prakticky nemluví, Václava vše mrzí o to víc, že by jinak mohl patřit k váženým občanům, jak si naivně domýšlí, ale za ženu aby se spíše styděl.
Bára se nečekaně dozví, že její tatínek umírá a tak k němu oba manželé vyráží a děti i statek svěřují Haňačce. V Báře se probouzí dávno zapomenutý cit lásky k tatínkovi a rozhodne se zůstat přes noc, Václav ale po chvíli odchází domů - má starost o statek a děti, ve skutečnosti ho láká představa Haňačky. Po jeho odchodu Bára vše pochopí a celou noc se trápí, nyní chápe jeho stížnosti i podivné chování poslední dobou. Občas ji probleskne naděje, že není tak zle, pak si zase myslí, že to ti dva už spolu táhnou pěkně dlouho, o všem dlouze a bohatě přemýšlí, sice tráví noc nad lůžkem umírajícího otce ale na něj moc myšlenek nemá. I Václav je zmítán myšlenkami a pochybnostmi, když dorazí domů, vrhne se na Haňačku, ta se mu vysmekne, zděšená a s nadávkami uteče domů. A druhý den odjíždí za tetou do Hradce, Václav se za ní znovu vydává a vyjeví jí své city, ona ho však odbude ještě hůř než prve.
Václav jezdí celé dny s kamením pro železnici, o hospodářství se nestará, vydělané peníze propíjí a přespává venku. Nakonec se vydává do Hradce za Haňačkou, stále si namlouvá, že ho odbyla, jen aby lidé neřekli. Bohužel ji nachází s jejím nastávajícím a tak začne pít ještě víc, sousedům už je pro smích a veškerou vážnost ztratil, když se opilý válel před hospodou a hrozil jim do naparovačů a sliboval, jak jim ještě ukáže. Z pití a spaní po venku brzy vážně onemocní, což ho vrátí k Báře. Závěr románu se odehrává o čtvrt roku později, kdy se Bára musí starat o celé hospodářství sama a sešlý Václav se pomalu dává dohromady. Prudká nenávist je pryč, otupená nemocí a objevuje se naděje, že vše bude aspoň trochu jako dřív, pokud ovšem Václav vůbec přežije.
Román přináší hluboce dojemný příběh vylíčený z pohledu různých postav, které vše důkladně rozmýšlí, pouze závěrečné "pokání" vyzní trochu do ztracena a jak to vlastně s Voralovými dopadne pořádně nevíme. Děj samotný je líčen podrobně a detailně, jeho autenticitu zvyšuje množství přechodníků a nářeční výrazy. V románu se objevuje několik základních dramatických situací plynoucích z přijímání novot sedláky, kteří se najednou cítí být pány, proti nim stojí starší, kteří brojí proti inženýrům a doktorům - ti nic nemají, kdežto oni jsou sedláci a hospodaří na své vlastní půdě.
Na tomto ideovém pozadí se odvíjí hlavní drama muže, který myslí na jinou ženu jen proto, že se jeho stávající nedokáže přizpůsobit. Po lepším statku toužili oba, jenže motivací jim byla spíše závist ostatních než touha po lepším živobytí, tu mlhavě plánují až svým dětem. Jenže zatím jim nejsou schopni dát to nejdůležitější, totiž mateřskou lásku, což si Bára uvědomí až v době, kdy jí umírá otec. Teprve tehdy začne vzpomínat na svoje dětství, které bylo i přes materiální nedostatek radostnější, než mají její děti. A podobně nachází až nyní skutečnou lásku k (již mrtvým) rodičům, na které si dříve ani nevzpomněla a pozdě vzpomíná na jejich lásku, pochopení a laskavou starost. Václav zase marně touží po tom, aby se jeho žena změnila a když neuspěje, hledá útěchu u idealizované Haňačky. Její přízeň si zveličuje a vztahuje na sebe, tím si dělá plané naděje, protože Haňačka nejen, že jeho city neopětuje, ale ani o nich neví, a to i proto, že se Václav nedokáže vyjádřit a v její přítomnosti je jak tumpachový.
Oba manželé prožívají vzájemné zklamání druh druhem končící vzájemným odcizením a nenávistí, zejména ze strany Václava. Bára si sice uvědomuje, že ho zklamává, vývojem situace je sice zdrcená, ale stejně se nedokáže změnit, byť si sama nutnost této změny uvědomuje. Na druhou stranu, hospodářem je sice Václav, přesto je domácnost řízena podle Báry, což je celkem zajímavý postřeh. Ke konci je již Václav přesvědčen, že mu Bára zkazila život, neví, co na ní tehdy viděl a základní vinu vidí v tom, že oba pocházeli z různých majetkových poměrů. Bářinu tragédii pak završuje konstatování, že žena, která má děti, nemůže spáchat sebevraždu.
Celá tragédie se odehrává na pozadí běžného vesnického života, sledujeme každodenní život, tedy polní práce, jarmark, pouť nebo církevní svátky. Román líčí nejen generační výměnu ale i vznik alkoholismu a prý jde o první zpracování tohoto jevu v naší literatuře, z hlediska děje však jde spíše o okrajovou záležitost. Mezi další zajímavé motivy patří také šetrnost hraničící s hamižností, Voralovi sice mají celkem dost peněz, přesto šetří dál a k jídlu mají chleba drobený v mléce a brambory, jako druhý extrém zase vidíme sedláky, kteří zkrachovali kvůli rozmařilému a panskému životu.
Z autorových děl, která jsem dosud četl, mi tento román připadá nejhlubší a nejzajímavější a na rozdíl od spíše popisných děl působí živě. Jednotlivé motivy jsou důkladně rozebrány a vylíčeny, poznáváme je od jejich vzniku a vidíme, jak vše prožívají i ostatní postavy. Navíc jde o celkem aktuální téma, jak nás přesvědčují někteří politici nebo podnikatelé, moderní doba a její nároky nás často nutí k podobným úvahám, které prožívají hlavní postavy tohoto zajímavého románu.
- Alois Jirásek - Filosofská historie
- Alois Jirásek - Maryla
- Božena Němcová - Babička a další povídky
- Božena Němcová - Chyže pod horami a další
- Božena Němcová - Pohorská vesnice a další povídky
- Eliška Krásnohorská - Na svém, Svéhlavička
- Jakub Arbes - Newtonův mozek a jiná romaneta
- Jan Neruda - Malostranské povídky
- Jan Neruda (1834-1891)
- Jindřich Šimon Baar - Jan Cimbura
- Karel Hynek Mácha
- Karel Hynek Mácha - Cikáni
- Karel Hynek Mácha - Marinka a jiné prózy, Prózy
- Karel Hynek Mácha (1810-1836)
- Karel Václav Rais - Skleník, Kalibův zločin
- Karel Václav Rais - Výminkáři
- Karel Václav Rais - Západ
- Svatopluk Čech - Výlet pana Broučka do patnáctého století
- Václav Beneš Třebízský - Tryzna Bělohorská, Jan Abatyše, Závěť Štěpána z Pálče
- Vítězslav Hálek - Muzikantská Liduška, Prohráli jsme Bavory