images/logo.png
SHWB na blogspot  | Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Miguel de Cervantes - Důmyslný rytíř Quijote de la Mancha

Důmyslný rytíř Quijote de la Mancha je jedním z nejslavnějších satirických děl, postavu dona Quijota a hlavně jeho boj s větrnými mlýny zná snad každý. Román je však mnohem komplexnější a přináší obrovskou sondu do renesančního Španělska na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století. Poznáváme v něm spíše venkovský život, různé dobové postřehy, moudrosti i úvahy o milencích nebo vladařích, míchají se zde vlivy křesťanské i maurské. To vše poznáváme ve směsici bláznovství a moudrosti, objevují se i skvělé postřehy typu - celý svět je samá přetvářka.

První díl zachycuje první dvě výpravy dona Quijota, po jeho vydání vyšlo "pirátské" pokračování na nějž zareagoval Cervantes vlastním druhým dílem. V něm toto pirátské pokračování kritizuje a v jeho závěru nechává dona Quijota zemřít, aby zabránil dalším plagiátům. První díl je velmi propletený a obsahuje množství neuvěřitelných náhod, nad nimiž lze jen nevěřícně kroutit hlavou, přesto mě docela bavil. Zato druhý díl je slabší a neorganicky propojené epizody anekdotického charakteru mě spíše nudily.

První díl (1605)

Vtipná předmluva vysvětluje autorův záměr, totiž parodovat rytířskou literaturu. V úvodu poznáváme chudého, asi padesátiletého zemana, který tráví dny četbou rytířské literatury a pod jejím vlivem pojme myšlenku stát se potulným rytířem. Papírem vyspraví brnění po předcích, přijme jméno don Quijote de la Mancha a jako dámu svého srdce zvolí prostou selskou dívku, pro něj princeznu Dulcineu. Takto vyzbrojen vyráží do světa, na rytíře se nechá pasovat v první hospodě (pro něj hradem) taškářem hostinským, který ho podpoří v jeho bláznovství. Poté ztrestá cizího rytíře (sedláka) za týrání sluhy, následuje setkání s kupci, po němž skončí zmlácen v poli, z čehož se vzpamatovává několik dní. Jeho nejbližší mají starost o jeho rozum a tak spálí všechny rytířské knihy, knihovnu zazdí a donu Quijotovi namluví, že ji odnesl čert. Ten tomu snadno uvěří a nastane zdánlivý klid, jenže po čtrnácti dnech vyrazí na druhou výpravu, ke které přemluví sedláka Sanzo Panzu jako svého zbrojnoše a slíbí mu vládu nad prvním dobytým ostrovem, i když Panza ani netuší, co to ostrov je.

Hned v úvodu této výpravy absolvuje don Quijote svoje nejznámější dobrodružství, totiž boj s větrnými mlýny, který je přes svoji proslulost marginální záležitostí nepodstatnou pro další děj. Následuje přepadení počestných cestujících jako nepřátelských rytířů, poté nachází don Quijote útočiště u pastýřů. Zde naslouchá vyprávění o krásné Marcele trápící všechny muže v okolí svojí nepřístupností, jeden z nich se dokonce utrápil ke smrti. Druhý den jsme svědky jeho pohřbu, na ten přichází i Marcela a hájí se tím, že nemůže za svou krásu, tvrdí, že ji nemohou vyčítat, že nemiluje ty, kteří ji milují. A dále pastýřům vyčítá, že ji milují jen pro její krásu, a aby si zachovala svoji čest, musela odmítnout jejich nabídky, její obhajoba je překvapivě zajímavým momentem.

Po pohřbu pokračuje don Quijote v cestě, na které je mu neustále něco začarované - hospoda je hradem, stádo skotu nepřátelským vojskem, holičská miska vzácnou zlatou přilbu. Dalším úspěchem je rozprášení smutečního průvodu a osvobození galejníků, poté bloudí horami, kde se setkává s pološíleným mladíkem jménem Cardenio líčícím svoji nešťastnou lásku. Don Quijote se podle jeho vzoru rozhodne činit pokání a posílá Sanzu s dopisem ke své vyvolené Dulcinei. Panza cestou náhodou potká kmotry dona Quijota, totiž kněze a holiče z jejich vsi, a vše jim vylíčí. Kmotři chtějí dostat dona Quijota domů a tak domluví léčku, kdy se holič převlékne za dívku toužící pomstít křivdu.

Během hledání kajícího se dona Quijota potkají Doroteu, nádhernou selskou dívku. Té sliboval lásku zrádný don Fernando, tentýž, který odloudil milou i Cardeniovi, jak se později ukáže. Oba kmotři snadno přemluví Doroteu, aby sehrála tajemnou princeznu místo holiče a brzy se všichni i s donem Quijotem vrací do známé hospody, kde se odehrávají různé drobné nehody a naschvály. Večer čte společnost povídku o nevhodně zvědavém, jež líčí zmar muže toužícího prověřit věrnost své vyvolené. Po dočtení povídky dorazí do hospody mladík s dívkou, ukáže se, že jde o Luscindu a dona Fernanda. Po chvíli zmatků se vše vysvětlí a všichni dojdou svého štěstí a smíří se, pouze Sancho Panza lituje, že Dorotea není princezna a on přijde o slíbený ostrov. Dona Quijota není těžké přesvědčit, že proměnu princezny na Doroteu má na svědomí zlý kouzelník, dokonce s tímto vysvětlením sám přijde.

Ještě týž večer přichází do hospody uprchlý otrok s maurkou. Tento muž, Španěl, padl do zajetí a sloužil jako otrok Turků i Maurů, nakonec skončil v Alžíru, kde se do něj zamilovala bohatá dcera, tajná křesťanka, oběma se podařilo utéci a po strastiplné cestě se dostali zpátky do Španělska. A vzápětí přichází soudce, v němž pozná bývalý otrok svého bratra a následuje další šťastné setkání. Všechna tato neuvěřitelná setkání provází bláznovství dona Quijota, společnost kolem něj se zvětšuje a tropí si z něj žerty. Farář a holič nakonec vymyslí lest, dona Quijota sváží a odvezou domů v kleci, což on považuje za kouzlo a tím končí druhá výprava dona Quijota.

Pro lepší pochopení Quijotova bláznění je důležitá diskuse o knihách, které obsahují pravdivé historie, mytologii i vymyšlená dobrodružství. Jenže nevzdělaní a prostí považují vše za stejně pravdivé a nedokáží mezi tím rozlišovat a smyšlená dobrodružství jsou jim často přitažlivější než skutečnost. Knihy zkrátka nevzdělaný lid matou a je třeba jej před nimi chránit, don Quijote pak slouží jako ukázka takového pomatence a důvěřivce, i když je v ostatních otázkách velmi rozumný a bystrý, jak všichni s údivem potvrzují.

Don Quijote vidí ve své fantazii jenom to, co chce a snadno si vysvětlí každou nesrovnalost pomocí zlého čaroděje, svého nepřítele. A i my si podobně vysvětlujeme různé nepřízně osudu a vše si filtrujeme podle vlastních potřeb. A tak je otázka, jestli není každý z nás donem Quijotem tím, že si upravujeme realitu a vidíme jen to co chceme a tak, jak chceme. Podobně bude v každém z nás i kousek Sancho Panzi, který sice ví, že to, co pán říká je blbost, ale stále naivně věří na zisk ostrova, aniž by tušil, co to vlastně je. A o tomto podle mě je první díl dona Quijota, ne o boji s větrnými mlýny. A místy jakoby si to uvědomoval i sám don Quijote, když posílá Panzu za Dulcineou, tak říká, že potřebuje potřebuje vzor a ideál.

První díl je tvořen množstvím košatých vyprávění, kde hraje don Quijota spíše roli pojícího článku. Tato vyprávění obsahují různé podoby milostných dobrodružství, dojde na úvahy o manželích i milencích a vše se odehrává v kontextu renesančního španělského venkova a bojů mezi křesťany a Maury. Jednotlivé příběhy sice pobaví a poučí, ale jako celek působí spíše zdlouhavě. Navíc jsou náhody a nečekaná setkání až násilná, i když nevím, zda nejde o ironickou kritiku dobových románů. A podobně platí pro jednotlivé dívky, že jde o ty nejnádhernější, jaké je jen možné potkat...

Druhý díl (1615)

Don Quijote není doma ani měsíc, když se objeví potulný bakalář s knihou o donu Quijotovi, ten zatím plánuje třetí výpravu, tentokrát do Zaragozy. Prvním cílem je ale návštěva milované Dulciney z Tobosa, tu zná don Quijote jen zběžně a tak spoléhá na Panzu jako průvodce, věří totiž, že ji Panza během předchozí výpravy doručil jeho dopis. Bezradný Panza nakonec prohlásí nevzhlednou selku za paní Dulcineu a dona Quijota snadno přesvědčí, že jeho milovanou velitelku zaklel zlý kouzelník. V noci potkají Lesního rytíře, který mele stejné nesmysly jako don Quijote a dokonce tvrdí, že porazil nejslavnějšího rytíře, totiž dona Quijota a tak dojde za úsvitu k souboji, který don Quijote shodou náhod vyhraje. Z Lesního rytíře se vyklube známý potulný bakalář, který chtěl dona Quijota porazit a jako trest mu uložit návrat domů. A i nyní uvěří don Quijote, že jeho protivníka proměnil zlý čaroděj v jemu přátelskou osobu, jinak by totiž Lesního rytíře nešetřil na životě.

Další cestu provází drobná dobrodružství a setkání se Zeleným rytířem, herci, lvem nebo hýkající vesnicí. Panza a jeho břicho si nejvíce užívá svatbu během níž se zamilovaný mladík úskokem zmocní nevěsty na úkor bohatého ženicha, don Quijote zase sestup do jeskyně, kde sní fantastický sen potvrzující jeho poslání. Zajímavé je i setkání s loutkářem, kdy don Quijote, stržený příběhem, pobije loutky mečem, protože jako rytíř musí chránit utlačované a pronásledované.

Poté se don Quijote setká se sličnou lovkyní, tedy vévodkyni. Ta i vévoda ho znají z knihy a tak se rozhodnou pozvat ho k sobě na zámek a chovat se k němu tak, jak čeká. To vše dělají jen pro pobavení a dokonce připraví další žerty, jako je zakletá doňa Dolorita, kterou vysvobodí výprava na dřevěném koni. Dále připraví Merlinův průvod, kde se don Quijote dozví, že Dulcineu vysvobodí zbičování Panzy, ten si má sám uštědřit 3000 ran. Panza se tomu samozřejmě brání, zvlášť když ví sám nejlépe, jak je to se "zakletím" Dulciney. Dalším vévodovým žertem je darování ostrova Panzovi, sluhové ho odvádí do nedaleké vsi o níž tvrdí, že je to ostrov. Tím se oba hrdinové rozdělí, Panzo se ujímá vlády, rozsoudí několik místních pří svým vtipem, poznává však i intriky a těžkosti panování. Navíc mu lékař zakazuje s ohledem na jeho zdraví jíst jeho oblíbené pokrmy a tak se po několika dnech vladaření vzdá. Don Quijote zůstává na zámku, kde i on zažije několik zvláštních příhod, ať už se zamilovanou mladičkou komornou Altisidorou nebo při ochraně cti dcery dueňi Rodriguézová.

Jenže don Quijote nechce zahálet a rozhodne se pokračovat v cestě, cestou potkává další rytíře znalé nejen knihy o něm ale i pirátského pokračování, které ho vylhaným způsobem zesměšňuje. Proto se rozhodne vyrazit do Barcelony místo do Zaragozy, zde se ho ujímá don Antonio, rovněž znalý jeho knihy. A i on se k němu chová jako k potulnému rytíři, jeho příchod rozhlásí po celém městě a dokonce navede i ostatní, takže každý v Barceloně podporuje dona Quijote v jeho bláznovství. Během plavby na galeji zajmou maurskou loď, jíž velí křesťanská dívka, která se vrací do Španělska pro zakopaný poklad, aby se vykoupila ze zajetí. A v jejich doprovodu je náhodou její otec, kterého Panza potkal jako vladař ostrova, tato krátká příhoda dokonale trumfuje všechny náhody prvního dílu.

Během toulek Barcelonou potká don Quijote rytíře Bílého měsíce a ten vyzve dona Quijota na souboj. A tento rytíř dona Quijota jako první porazí, don Quijote se musí za trest vrátit do své vsi a vzdát se na rok potulného rytířství. Jak se ukáže vzápětí, rytířem nebyl nikdo jiný než potulný bakalář, který tak uskutečnil svůj plán z úvodu. Místním se ale toto řešení nezamlouvá, protože tím končí jejich zábava na úkor dona Quijota.

Během zpáteční cesty se don Quijote nadchne pro pastýřství a představuje si, jak stráví rok vyhnanství jako pastýř. Také stále připomíná Panzovi, ať se bičuje, aby vysvobodil Dulcineu, což Panzo odmítá. Nakonec mu don Quijote nabídne za každou ránu jistou sumu a tak se Panza začne bičovat, vždy ale v noci a bez dohledu a brzy přijde na to, že může tlouci do stromů místo do sebe. Po návratu domů začne don Quijote plánovat pastýřskou budoucnost, bohužel brzy onemocní a ulehne v horečkách. Těsně před smrtí prozře, pozná a pochopí svá bláznovství a nakonec zemře smířen s bohem i lidmi.

Druhý díl začíná být už od začátku tak trošku fraška nesedící k předchozímu dílu. Vlastní děj tvoří rozplizlá směsice drobných příhod anekdotického charakteru, neorganicky propojených postavou dona Quijota a Panzy. Jednotlivé události na sebe moc nenavazují, jakoby je autor vymýšlel za pochodu a teprve střídání kapitol v době Panzova vladaření vnáší určitý spád a svěžest do jinak nudné knihy. Najdou se však i zajímavé momenty, třeba při "zakletí" Dulciney se role obou hrdinů jakoby otáčí a Panza využívá Quijotovy pomatenosti. A kdykoliv Panza provede nějakou hloupost, tak ji svede na čaroděje, takže když mluví don Quijote o úkladech čarodějů, mate tím Panzu o to více. Navíc začíná být Panza drzý a dá se říci, že "Švejkuje", vlastně se stává hlavní postavou nebo hybatelem děje. Občas je dokonce bláznivější a vtipnější než don Quijote sám, bohužel často působí jako dvě různé postavy, další komický prvek přináší jeho promluvy v příslovích.

20.02.2011
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
31.07.2019: Arduino 01 - Motivace k elektrotechnice
To jsem se jednou, nechci říct nudil, ale zkrátka jsem narazil na knihy "Porty, bajty, osmibity" a "Hradla, volty, jednočipy" od Martina Malého z produkce sdružení NIC.CZ, které jsou volně dostupné na knihy.nic.cz.
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Moc nerozumím tomu, proč recenzujete nahrávku Agonu, když nemáte rád současnou artificiální hudbu.. Btw. mohu vás ujistit, že o "chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů" skutečně
...
Michal Nejtek | 08.01.2018
Statistiky
Aktualizováno: 21.08.2019
Počet článků/fotek: 1374/13795
(C) Saha - 1990 - 2019 - Verze 1.3.32 - 11.05.2019 - Generated by SHREC 2.214
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.