images/logo.png
SHWB na blogspot  | Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Francois Villon (1429/1431 - 1463)

Už od pubery a možná i dříve jsem chtěl číst básně, ale nikdy jsem to moc nedovedl. Zvládl jsem Villona, který mě docela bavil, zkoušel jsem symbolisty v čele s Březinou, dále proklaté i moderní básníky, ale moc jsem z toho neměl a tak jsem poezii postupně vzdal. Až koncem roku 2010, po přečtení hodně prózy a získání širšího kulturního přehledu se pomalu k poezii pokouším vracet.
V těchto článcích se snažím zachytit můj dojem z daného básníka a tak se trochu zajímám i o životní osudy. Jde mi i trochu o polidštění básníků, kteří jsou nám ve škole často prezentováni jako bytosti romantické až éterické. Jenže ve skutečnosti šlo často o osoby psychicky nevyrovnané, opilce, rebely a někdy i vyvrhely. A to nemluvím jen o Villonovi, Ginsbergovi, Apollinairovi, Bukowském nebo Bondym - prý i Neruda měl problémy s alkoholem...

Francouzský básník Francois Villon (1429/1431 - 1463) je často označován za prvního prokletého a/nebo moderního básníka.

Zprávy o jeho životě jsou zřídkavé a detaily se dozvídáme spíše z narážek v jeho básních. Villon se narodil v Paříži a vychován byl u kaplana kláštera sv. Benedikta. Tento kaplan nad Villonem držel celý život ochranou ruku a proto Francois přejal jeho jméno jako výraz vděku. Villon studoval na Sorboně, kde získal právnické a církevní vzdělání, zřejmě byl dobrý student ale žil spíše bohémským životem a tak jeho život provázely pitky a hýření; za různé šarvátky byl i několikrát trestán. V červnu 1455 zabil neúmyslně v sebeobraně kněze, snad v milostném sporu, a proto prchl na několik měsíců z Paříže. Po amnestii se vrátil, ale koncem téhož roku se zúčastnil krádeže a znovu opouští Paříž. Poté putuje francouzským venkovem, živí se všelijak a nějakou dobu tráví ve vězení. Roku 1462 se ocitá v Paříži, opět je pro nepatrnou rvačku uvězněn a odsouzen ke smrti. Po odvolání je jeho trest zmírněn na desetileté vyhnanství z Paříže, tu opouští v lednu 1463 a tím jeho stopa mizí.

Villon prožil svůj život převážně v chudobě, v pařížských hospodách a hampejzech, na venkově i ve vězení. A právě ve vězení napsal podstatnou část svého díla, totiž proslulé testamenty. Přestože psal Villon průběžně, dnes ho chápeme jako autora "jedné knihy" a celkem se nám zachovalo cca 3000 veršů. Malá závěť jako dílo "ztřeštěného mládí" vznikla v prosinci 1456, Velká závěť, do níž je vsunuto 16 balad a další básně, na přelomu let 1461/1462. Villon ve své tvorbě používá a ironizuje dvorský styl k popisu běžných a nízkých témat, jeho verše provází ironie a výsměch všem i sobě. Mluví se o vznosné poezii s lidovým obsahem, kritici oceňují rafinovanou stavbu veršů, kterou člověk ocení v originále, takže jsem o ni ochuzen.

První souvislejší a dodnes nejznámější český překlad pořídil Otokar Fischer roku 1927. Nejde ale o překlad kompletního díla, Fischer vybral a přebásnil stěžejní polovinu. Ve svém překladu, resp. přebásnění se snaží zachovat drsnost, rozporuplnost, vtipnost i lyriku a tak je jeho překlad často označován jako romantizující a zjemňující. Kompletní dílo jako první přeložila J.Loukotková, která napsala i známou životopisnou knihou "Navzdory básník zpívá".

Villonovo dílo ovlivnilo mnohé básníky jako byl Rabelais, Musset, Verlaine a Heine; velkou autoritou Villonovských výzkumů je (pro mě překvapivě) Tristan Tzara. U nás ovlivnil (formálně) Vrchlického, Mahena i Nezvala, který zvládl jak formu tak trpkého a kritického ducha. Podstatný vliv měl i na naše divadlo, pod jeho vlivem vznikly dvě divadelní hry - "Balada z hadrů" Voskovce a Wericha a "Paříž hraje prim" E.F.Buriana.

***

V úvodních baladách si autor stýská z vězení, napůl zoufale a napůl rozverně žehrá na osud, tedy Fortunu. Ta se však hájí jako mnohem silnější a mocnější než lidé, nad nimiž vládne podle své vůle - říše i osobnosti padly jejím přičiněním. V "závěti" líčí uvěznění biskupem Thibautem jemuž ironicky děkuje za pohostinství, přitom se za něj modlí s tím, aby mu bůh oplatil stejně. Dále mluví o tom, že zkušenost je cennější než filosofické knihy, vyrovnává se s Bohem i příkořími. Navazuje na úvod s Fortunou a tvrdí, že vším je vinen osud, protože často sice dělá chudák i pán totéž, ale hodnoceno je to odlišně. Tyto pasáže mají silný sociální podtext, autor tvrdí, že je pro chudáka těžké být ctný a ke hříchu ho svádí chudoba, zazní i slavné "nuzota z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad".

Dále vzpomíná (ve třiceti) na mládí a lituje všeho, co udělal špatně, protože prohýřené mládí mu uteklo příliš rychle. Také rekapituluje, jak dopadli jeho tehdejší známí - někdo je pánem, jiný chudákem; útěchou mu je to, že smrt je všem stejná. I další balady líčí pomíjivost světa, místy trpce, jindy zase s nadhledem - třeba v nářku zestárlých, dříve sličných dívek a žen, které líčí (svoji) pomíjivou krásu a úspěchy, jako on litují ztraceného mládí a radí mladším, ať berou co je a užívají si.

Villon nelíčí jen ženy ctnostné, častěji jde o lehké holky. Nespokojí se jen s jejich kritikou, zamýšlí se i nad tím, proč nejsou počestné. Podle něj jak z potřeby lásky tak ze ženská přirozenosti. Láska podle něj muže ničí a žene ho do bláznovství, přesto se jí nechce vzdát, k čemuž uvádí příklady z historie i osobní prožitky. A přes ně se, zklamaný a zatrpklý, dostává k dalšímu účtování, čímž navazuje na předchozí závěť, kterou komentuje a rozšiřuje. Svým bližním věnuje několik básní, jako je modlitba matce, rondeou soudci/opilci a dojde i na známou baladu o jazycích klevetníků.

V závěru se ptá, kde vše (=peníze) končí a jeho odpověď je - jen v hospodách a u ženských. A při té příležitosti znovu opakuje, že na hřbitově si jsou všichni rovní a pouze duše patří Bohu. Přes naturalistický popis oběšenců se dostává k trpké naději u Boha, těžký život probouzí pochyby i touhu po něčem lepším. Jenže - chudáci mají bídu a na co je jim tedy Bůh?

***

Kdysi mě Villon nadchl, připadal mi vtipný, břitký a svižný, ale nyní jako by mu něco chybělo - možná šlo tehdy o jiný překlad. Přesto je jeho dílo velmi zajímavé a čtivé, což je zásluha i překladatele. Pro plné pochopení by ale člověk musel znát dobové souvislosti, různé narážky a hříčky mi proto zůstávají utajeny.

Villonovy básně tvoří kondenzovaný životopis, ani ne tak dějově jako pocitově. A přes vtipnost a lehkost se nejedná o rozverné opěvování života, naopak dojde na ostřejší, kritický tón nebo závažnější otázky. Villon totiž líčí pomíjivost světa, žehrá nad ztraceným mládím, líčí svoji nezařazenost a odlišnost od ostatních, ale hlavně se u něj objevují sociální témata. Dále se staví proti tehdejší romantizaci venkova a chudoby, obojí totiž zná až příliš dobře z té "odvrácené" stránky. A tak není divu, že u něj platí, že co si člověk urve, to má a krédem je užívat si - i proto líčí život v putykách a hampejzech. Ale i tento postoj můžeme chápat ironicky a relativně, jako ostatně vše u něj.

Přes všechna moderní a sociální témata si nemyslím, že je to nějaký revolucionář, jde o středověkého člověka a básníka, který poznal a vystihl určitá témata a obecně platné problémy.

10.07.2011
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
10.11.2019: Arduino 02 - Co koupit?
Když jsem psal první díl o Arduinu a elektrotechnice, tak jsem si myslel, že na letošní Vánoce budu vybírat nějaký vhodný set. Na podzim to sice vypadalo, že nebudu mít čas se něčemu takovému věnovat, teď to zase vypadá, že by chvíle času zbýt mohla. A tak se zatím zabývám alespoň rešerší možností. Napadají mě totiž otázky jako: originální deska nebo klon, jaká verze desky, jen základní deska a 
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Moc nerozumím tomu, proč recenzujete nahrávku Agonu, když nemáte rád současnou artificiální hudbu.. Btw. mohu vás ujistit, že o "chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů" skutečně
...
Michal Nejtek | 08.01.2018
Václav Havel - Largo desolato, Pokoušení, Asanace
To je zajímavé, asi si je taky přečtu. A alkohol a volné vztahy bych tak nějak tolerovala. Není to sice ideál, ale ani to není důvod k příliš přísnému soudu.
...
Verunka | 12.11.2017
Statistiky
Aktualizováno: 08.12.2019
Počet článků/fotek: 1380/13846
(C) Saha - 1990 - 2019 - Verze 1.3.32 - 11.05.2019 - Generated by SHREC 2.216
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.